Jak jsem začínal podnikat aneb nejlepší nápady se rodí na WC

Cesta k Netspotu nebyla jednoduchá, ale touha vytvořit něco vlastního, být si svým pánem a živit se nezávisle na dobrovůli zaměstnavatele mě provázela od prvních chvil, kdy jsem přičichl k práci. Podnikatelem jsem tedy chtěl být už odmala. Tam, kde mí spolužáci hledali příležitosti k flákání, já řešil, jak získat placenou brigádu ještě před patnáctými narozeninami. Začal jsem manuální prací, naložil jsem ruční vozík 150 kg letáků a plnil rozvozy ve čtyřech městských částech, abych si vydělal na vyhlídnutý luxusní notebook za 50 000 Kč, který by dokázal říct za mě, že to, co dělám, myslím vážně.

Při nemoci jsem psal do nemocnice e-mail

Svou dráhu v podnikání jsem začal jako programátor a dá se říct, že počítačem jsem vyloženě žil. Byl jsem výpočetní technikou natolik „deformován“, že dokonce když se mi jednou udělalo zle, moje první reakce spočívala v tom, že jsem do nemocnice napsal mail. Popisoval jsem své příznaky, ptal se na rady a celá absurdnost situace mi došla, až když mi o týden později v odpovědi zdravotníci mimo jiné poradili dostavit se do nemocnice osobně nebo příště alespoň zavolat 155. Každopádně svůj virtuální svět jsem brzo rozšiřoval o schůzky s klienty a zjistil jsem, že naslouchat jejich potřebám a vyhledávat vhodná řešení mě baví více, než jen sedět za počítačem a ťukat příkazy do klávesnice. Na pozici programátora jsem tedy hledal možné spolupracovníky, které svým způsobem hledám dodnes. Ani byste nevěřili, jak je obtížné najít spolehlivého programátora, který umí dodržet termín a hlavně své i mé slovo.

Čtěte také: 5 českých startupů, které znají spíše v zahraničí než v Česku

Nejlepší nápady se rodí na WC

Ihned po dosažení osmnácti let jsem se stal OSVČ, začal spolupracovat s dalšími lidmi a řešit potřeby klientů co nejvíce komplexně. Chystal jsem se založit společnost zaměřenou čistě pro tvorbu e-shopů. Věděl jsem však, že jen tam neskončím, protože jsem nechtěl patřit mezi firmy, které pro klienta splní jeden specifický úkol a pak mu dá pápá. Následný přechod na s.r.o. (firma eShopSystem) se ukázal jako žádoucí zejména kvůli snížení podnikatelského rizika. Toho jsem si začal více všímat, když k nám domů zavítala celní správa na „zdvořilostní návštěvu“, jejímž cílem byla kontrola zboží, které jsme prodávali v e-shopu a měli částečně naskladněné i v našem bytě. Důvodem bylo, že jeden náš dodavatel byl podezřelý z prodávání padělků. Tehdy jsem si uvědomil, že málokomu lze v podnikání věřit a že obchodní partnery i spolupracovníky je třeba vybírat obezřetně. Já mám to štěstí, že mým člověkem přes finance je můj bratr, takže záda mám v tomto ohledu bezpečně kryté.

Mohu říct, že právě klienti mi svými požadavky často rozšiřovali obzory o služby, které má smysl v dnešní době rozvíjet. Přesto zrovna nápad na Netspot ke mně přišel při úplně jiné příležitosti. Je úsměvné, že i když člověk žije prací a snaží se pro ni dělat maximum, určité myšlenky ho trknou až v momentě, kdy nepracuje. S oblibou říkám, že ty nejlepší nápady se rodí na WC. Za zrodem nápadu tedy stála jednoduchá otázka, která mě trkla na dovolené v USA: „Je nutné, aby host v hotelu, či cestující na letišti musel za Wi-Fi platit, když si na něj poskytovatel může vydělat pomocí reklamy?“ Podle mě není, a jakmile jsem viděl, že v zahraničí to takhle (i když velmi omezeně) funguje, rozhodl jsem se podobný projekt rozjet i u nás.

Čtěte také: Zjistěte si nejprve, jestli je o váš produkt vůbec zájem, radí šéf akcelerátoru

Nespornou výhodou při rozjíždění nového businessu byl pro mě fakt, že jsem jednu fungující firmu už měl. Znamenalo to pro mě nejen určitý kapitál k dispozici, ale hlavně neocenitelné zkušenosti v podnikání. Nějaký business plán jsem (alespoň zpočátku) tedy vůbec nepotřeboval. S nadsázkou mohu říct, že se řídím spíše citem a právě zkušenostmi – zejména v oblasti online marketingu, kterým se momentálně zabývám nejvíce. Někdo by se možná mohl divit, proč jsem vlastně zakládal novou firmu, když jsem mohl jednoduše rozšířit eShopSystem o novou službu. Odpověď je však prostá – nechtěl jsem, aby si žadatelé o Netspot mysleli, že jsou u nás odsunuti na druhou kolej. Jak eShopSystem, tak Netspot i ve stejném roce vzniknuvší Affiliate Group mají své profíky, pro které je klient na prvním místě, tudíž je podle mě z formálního hlediska lepší tyhle „velké nápady“ osamostatnit.

Vzít investora, či nikoli?

Co se týče otázky získání kapitálu, zde už odpověď takhle jednoznačná nebyla. Zprvu jsem se ohlížel po investorovi, ale byl jsem nepříjemně překvapen komplikovaností a časovou náročností vyjednávání. Dokonce ani po absolvování celého tanečku jsem se nedočkal nabídky, která by mohla nakopnout projekt více než prostá půjčka z banky. Je sice pravda, že každá koruna začínajícímu podniku bodne, ale je třeba si uvědomit, že s příchodem investora si na svůj píseček zvete nový subjekt s licencí na koukání vám přes rameno a “kecání” do vaší práce. Za takových okolností si troufám říct, že investor je tou nejdražší půjčkou, jakou lze získat. Ačkoli tedy nepatřím mezi lidi, kterým přináší slepička zlatá vejce, rozhodl jsem se investora nepřibrat. Když už nic, tak se aspoň v případě neúspěchu firmy nebudu muset bát, že mi někdo přijde prostřelit hlavu. 

Cílová rovinka? Kdeže, teprve jsem odstartoval

Souběžně s formalitami ohledně vzniku firmy se také intenzivně pracovalo na technické realizaci nápadu. Nejlogičtější nám přišlo použít standardní PC architekturu v podobě mini PC, takže jsme nasadili první prototypy do necelé dvacítky restaurací a netrpělivě očekávali reakce klientů. Dá se říct, že tento „průzkum trhu“ dopadl pozitivně, proto jsme se paradoxně rozhodli smést PC ze stolu a udělat vše znova a lépe. Měli jsme praktickou ukázku toho, že náš produkt opravdu funguje a je o něj zájem, což nám udělalo obrovskou radost a dodalo nám to motivaci k tomu, abychom se nespokojili se standardem. Stanovili jsme si, že namísto mini PC musíme vše rozběhat na něčem menším, elegantnějším a pro klienta cenově přístupnějším, tedy na routeru. Nakoupil jsem několik typů běžně dostupných routerů a s dalšími programátory jsme objevovali jejich technické možnosti. Nepochybně bylo třeba kompletně přeprogramovat jejich software, což nebyla žádná legrace. Výměna systému, zásahy do firmwaru a celková úprava na míru pro nás představovala noční můru. Postupovalo se metodou „pokus-omyl“ a kolikrát se narazilo i na chybu samotného výrobce, popř. nedokonalosti v oficiálních ovladačích, které bylo třeba svépomoci opravit.

Jakmile se nám podařilo „porodit“ fungující technologické řešení, připadal jsem si, jako bych běžel po cílové rovince, přesto jsem byl teprve v začátcích a přede mnou stál pořádný kopec. Jinými slovy bylo třeba najít pro Netspot uplatnění a získat nové klienty. Jelikož nejsem člověk, co by se orientoval na okamžitý zisk, rozhodl jsem se vykročit cestou kladných referencí. Akceptoval jsem zakázky, které stěží splatily své náklady, jen abych mohl pořádně rozjet nový business a získal si na trhu dobré jméno. Důležitá je pro mě kvalita poskytovaných služeb a tedy spokojenost zákazníka. Způsob práce de facto zadarmo ale člověku nevydrží věčně, už jen proto, že náklady se hromadí a z něčeho se žít musí. Když se nad tím tak zamyslím, tak ani vlastně nevím, kolik doopravdy vydělávám, nemám čas na to, abych to počítal. Raději se věnuju své práci a užívám si pocitu, že dělám to, co mě baví a na čem vydělám.