Za neekonomickou činnost se dá považovat činnost, která zahrnuje soukromou potřebu nebo výlučně plnění, které není předmětem ekonomické činnosti podnikatelského subjektu (OSVČ nebo právnická osoba). Příkladem může být restaurace nebo hotel, kde dodavatel dodá zboží a vystaví doklady na podnikatelský subjekt. Zboží si ponechají zaměstnanci, kteří fakturu zaplatí řidiči. Dalším příkladem je nemovitost, kterou má podnikatelský subjekt zahrnutý v obchodním majetku. Část nemovitosti je využívána pro bydlení (45 %) a část nemovitosti je využívána pro podnikání (55 %) .
Na poskytnuté dodávky služeb, zásob a hmotného dlouhodobého majetku jsou vystaveny daňové doklady – faktury nebo zjednodušené doklady – prodejky, paragony. Musí podnikatelský subjekt tyto doklady zaúčtovat do své daňové nebo účetní evidence? Jak postupovat u přijatých plnění ve vztahu s DPH?
Daň z přidané hodnoty
Při nákupu zboží, služeb a dlouhodobého majetku je nutno posoudit pro koho jsou tyto nákupy určeny. Mohou být určeny pro osobní potřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomické činnosti. Je nutno posoudit, zda a v jaké výši má plátce nárok na odpočet. To určuje § 72 zákona o DPH, který stanoví, že plátce má nárok na odpočet u přijatého zdanitelného plnění jen v takové výši, která odpovídá použití přijatého plnění v rámci ekonomické činnosti pro plnění vyjmenovaná v odst. 1 tohoto ustanovení,
uvedla Jana Kaslová, vedoucí oddělení komunikace, Generálního finančního ředitelství (GFŘ).
Ve zjištěných případech použití přijatých plnění pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti (s výjimkou dlouhodobého majetku), lze postupovat podle § 75 zákona o DPH dvěma různými postupy:
- Uplatnění nároku na odpočet pouze ve výši odpovídající spotřebě pro ekonomickou činnost.
- Uplatnění nároku na odpočet v plné výši a uplatnění daně na výstupu jako při dodání zboží a poskytnutí služeb z části plnění spotřebovaného pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti.
V případě dlouhodobého majetku lze postupovat pouze podle bodu 1, neboť zákon postup uvedený pod bodem 2. nedovoluje. Čtěte také: Vysvětlujeme přenesení daňové povinnosti u DPH v příkladech
Vrátíme-li se k našemu příkladu, v restauraci máme dvě možnosti a to:
- Zboží, které si odeberou zaměstnanci a uhradí fakturu řidiči, nezahrneme do daňových dokladů a DPH na vstupu neuplatníme, neboť nakoupené zboží není určeno k ekonomické činnosti.
- Zboží, které si odeberou zaměstnanci a uhradí fakturu řidiči, zahrneme do daňových dokladů a DPH na vstupu uplatníme a následně vystavíme doklad, kterým odvedeme DPH ze spotřebovaného plnění. Uplatníme si DPH na vstupu a současně odvedeme příslušnou DPH na výstupu.
Pokud se rozhodujete mezi oběma možnostmi, doporučujeme vám možnost 1, neboť je administrativně jednodušší – nezahrnujete doklad do daňových dokladů. V případě volby 2. možnosti se celkové DPH nezmění, ale nese s sebou riziko, včasného vystavení daňového dokladu na odvod DPH. Zahrnete doklad do daňových dokladů – odečtete DPH na vstupu a současně vyhotovíte daňový doklad na odvod DPH na výstupu.
Jak postupovat v případě uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti v souvislosti s přijetím stavebních prací zatříděných do kódu 41 – 43 Klasifikace produkce CZ-CPA? Plátce přijme tyto práce od jiného plátce pro nemovitost, kterou má v obchodním majetku a využívá ji jak pro uskutečňování ekonomické činnosti, tak pro soukromou potřebu. V souladu s § 92a zákona o DPH na základě obdrženého daňového dokladu, odvede celou částku daně. Na vstupu si uplatní odpočet DPH pouze na tu část daně, která souvisí s ekonomickou činnosti. Čtěte také: Vnitropodnikové směrnice nepatří do trezoru, můžete na ně zapomenout
V uvedeném příkladu v případě přenesené daňové povinnosti na opravu střechy nemovitosti ve výši 100 000 Kč (základ daně) a výši DPH 20 % (20 000 Kč) bude postupováno následovně:
- dopočet DPH a jeho odvod – 20 000 Kč
- uplatnění DPH na vstupu – podnikatelská činnost 55 %, tj. 11 000 Kč, soukromá potřeba 45 %, tj. 9 000 Kč.
Daň z příjmů fyzických osob OSVČ
Při stanovení daně z příjmů fyzických osob je postupováno v souladu se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních příjmů, kde v § 5 zákona je definován základ daně. Pro stanovení základu daně z příjmů fyzických osob osoby samostatně výdělečně činné mohou zvolit vedení účetnictví, daňovou evidenci nebo evidenci příjmů v případě, že zvolí paušální výdaje.
Rozhodne-li se OSVČ uplatnit skutečné výdaje, může v souladu se zákonem o dani z příjmů v § 24 uplatnit pouze výdaje (tj. náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů. OSVČ musí prokázat, že tyto výdaje skutečně vynaložila.
Dle vyjádření Jany Kaslové z GFŘ platí pro OSVČ, které jsou také daňovými subjekty, v rámci daňového řízení důkazní břemeno. Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.
Je na OSVČ, zda uplatnit výdaje na stavební práce v případě, že nemovitost vlastní OSVČ, část nemovitosti využívá pro podnikání a část nemovitosti využívá pro bydlení, jen v části sloužící pro dosažení příjmů z podnikání a unesla důkazní břemeno v rámci daňového řízení. Například v uvedeném případě uplatnila pouze výdaje (stavební práce) na část nemovitosti sloužící pro podnikání. U části nemovitosti sloužící pro bydlení výdaje uplatnit nelze.
Bude-li OSVČ uplatňovat své výdaje prostřednictvím paušálů, tj. procentem ze svých příjmů nebude jednotlivé výdaje dokládat. Čtěte také: Jak na účtování nákladů? Čtěte základní zásady i jednotlivé druhy nákladů
Jak bude postupováno v příkladech uvedených v úvodu?
V restauraci nebude uváděn výdaj na pořízení zboží ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Pokud by si toto zboží ponechala samotná OSVČ pro svoji potřebu, rovněž by nebylo účtováno o výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Faktura na opravu nemovitosti by byla výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů ve výši 55 000 Kč. Zůstatek ve výši 45 000 Kč není výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů, je to nedaňový výdaj. V daňové evidenci nesnižuje základ daně, v případě účetnictví je nutno vyloučit z hospodářského výsledku a připočíst k základu daně.
Daň z příjmů právnických osob
Pro účetní jednotky je předmět účetnictví vymezen v § 2 zákona 563/91 Sb. o účetnictví. Účetní jednotky účtují o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Účetní jednotky účtují podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, do období, s nímž tyto skutečnosti časově a věcně souvisí, uvádí § 3 zákona 563/91 Sb. o účetnictví. Pokud tedy účetní jednotka neúčtuje o účetních případech vyplývajících z přijatých dokladů, lze předpokládat, že tyto účetní případy nesouvisí s činností účetní jednotky, což je deklarováno právě tím, že doklady vystavené dodavatelem nejsou předmětem účetnictví účetní jednotky, resp. nejsou v jeho účetnictví zachyceny. Uvedené se týká poplatníků, kteří jsou účetními jednotkami,
upřesnila Jana Kaslová.
Pokud poplatník (účetní jednotka) nezahrne dodavatelskou fakturu na zboží do svého účetnictví, a současně s tím není ani zřejmé, že by z jeho finančních prostředků byla faktura hrazena (v hotovosti nebo z BÚ), a současně nezahrne tuto fakturu do účetních ani do daňových nákladů, pak pro něho žádné důsledky neplynou.
Jak postupovat v případě restaurace? Pokud doklad nebude uhrazen z pokladny ani z běžného účtu, potom nebude zahrnut ani do účetních dokladů a neovlivní ani základ daně účetní jednotky.
ČLÁNKY DO MAILU