Někteří podnikatelé tvrdí, že plán je na nic. Jedna studie naopak uvádí, že zapsané cíle a plán „plánovači“ zásadně zvýší příjmy. Jak se tedy k plánům postavit?
Studie, která plánům přeje
V souvislosti s cíli a plány je proslulá (ale na druhou stranu i zpochybňovaná, přinejmenším však inspirativní) třeba studie z Harvard Business School z konce 70. let 20. století zkoumající vztah mezi cíli a plány absolventů a vyděláváním peněz. Svých graduantů se tehdy ptali, zda si stanovují a zapisují své cíle a plán, jak jich dosáhnou. Ukázalo se, že 84 procent třídy žádné cíle nemá, 13 procent si zapisuje cíle, ale už neplánují, jak se k nim dostat. Jen 3 procenta měla své zapsané cíle a konkrétní plán. Po deseti letech vydělávala 13% skupina dvakrát více peněz než 84 procent bez cíle. Zmíněná tři procenta s cíli a plány vydělávala desetkrát víc než zbývajících 97 procent lidí, kteří se výzkumu účastnili.
Co je to akční plán?
Jednoduše řečeno: akční plán je sled kroků, jejichž realizace by měla vést k dosažení určitého cíle. Jasně z toho tedy plyne, že bez přesného určení a specifikace cíle nemá žádný plán valný smysl. Konkrétní cíl, který zapadá do širšího záměru, tak stojí na začátku jakéhokoliv plánování. K cíli se vztahuje reflexe toho, kde člověk ve vztahu k cíli aktuálně je, co už udělal, od čeho se lze na cestě k cíli odpíchnout.
K danému cíli se následně vztahují také možnosti a varianty, jak je možné cíle dosáhnout. Zřídkakdy vede k cíli jen jediná cesta a málokdy je cesta k cíli lineární. Pro to, které řešení si vybrat, je třeba se rozhodnout. Teprve potom přichází na řadu akční plán, tedy přesnější plánování jednotlivých kroků, které k cíli s přijatelnou a akceptovatelnou pravděpodobností (většinou nikoliv jistotou) povedou.
Plánovat v duchu, nebo písemně?
Písemně. K tomu se přiklání jak například David Allen ve své úspěšné příručce Mít vše hotovo, tak třeba profesor psychologie Gail Matthews. Ten tvrdí, že když se cíle zapíšou, vypracuje se akční plán, který se také s někým sdílí a někomu se reportuje, jak jeho plnění postupuje, výrazně stoupne pravděpodobnost, že se cíle také skutečně realizují.
Držet se plánu za každou cenu?
Nikoliv. Ignorovat změny, které se odehrávají a mohou plán zásadně ovlivnit, a to i k lepšímu, může být kontraproduktivní. Stejně jako přílišná lehkost, s jakou se (třeba z pohodlnosti) někteří lidé svých plánů vzdávají. Není možné určit univerzálně platnou hranici, za níž se z trvání na plánu stává pošetilost nebo bláznovství. Je to individuální a souvisí s podstatnými okolnostmi – s osobní motivací, s vůlí a schopností konkrétního člověka překonávat překážky, s tím, čeho se plán týká a jak rychle ta věc podléhá změně, s jakou rychlostí a jak výrazně se mění její kontext a podobně.
Cesta za cílem většinou vyžaduje určitý čas a často také velkou trpělivost, především u dlouhodobějších plánů. Užitečné je pochopit své vlastní nastavení a styl. Pokud o sobě někdo ví, že není typ běžce nebo běžkyně na dlouhou trať, připraví si dlouhodobým náročným plánem buď obrovskou výzvu, nebo peklo na zemi. Přitom v realizaci krátkodobějších plánů, kde je třeba rychlá akce, krátkodobé soustředění pozornosti a sil, momentální zaťatost, může být ten samý člověk přeborník.
Otázka motivace
Cíle i podcíle a jednotlivé naplánované kroky k jejich dosažení by měly být na jednu stranu splnitelné, ale na druhou stranu také dostatečně ambiciózní a vyzývavé. Tomu, kdo se stále drží jen opatrně při zemi ze strachu ze selhání a zklamání, hrozí, že brzy ztratí motivaci, nebude se nikam posouvat, nebude překonávat své hranice a neobjeví hlubiny svého potenciálu. Více o tom čtěte také v článku Změna vyžaduje překonat strach a riskovat. Co pomůže a čím se nenechat odradit?
Kde tedy hledat motivaci? Vodítko nabízí John Whitmore, klíčová postava transpersonálního koučování (Koučování, Management Press 2011): Chtít je pro dosažení dobrého výkonu lepší než muset. Když něco chci, dělám to kvůli sobě. Když něco musím, dělám to kvůli někomu. Vnitřní motivace je věc osobní volby.
Když se záměr mění ze dne na den
Někdo je ve svých záměrech a cílech zcela neukotvený a to, co chce, čeho chce dosáhnout, mění ze dne na den. V podnikání nejde o zrovna funkční nastavení. A příčinu je potřeba hledat hlouběji. Ověřte si, že vaše cíle jsou v souladu s tím, kým jste nebo chcete být. Pokud tomu tak není, zapomeňte na ně a stanovte si jiné. Jedině tak zajistíte, aby každá vaše část směřovala k úspěchu,
vysvětluje konzultantka, trenérka a koučka Sue Knight (v knize NLP v praxi, Management Press 2013).
Věc naturelu: …když plánuje chaotik
John Whitmore tvrdí: Hloubka vědomí sebe sama určuje, jak dalece vnímáme druhé a jak dokážeme řídit sebe sama.
Chaotický přístup k práci je často v podstatě zlozvykem, který chaotikovi spíše škodí a nahlodává jeho produktivitu, než aby ho podporoval. Akční plán je možná cesta, jak takový přístup alespoň trochu změnit. Ovšem po malých krocích. Tématu zlozvyků v práci se přitom podrobněji věnujeme v článku 10 tipů, jak zvládnout náročnou změnu v podnikání a vyjít z ní silnější.
…když plánuje lenoch
Plán zaměřený na cíl, který je podpořený skutečně silnou motivací a doplněný třeba i průběžnými smysluplnými odměnami, může také posloužit jako podpůrný prostředek tehdy, kdy někdo bojuje s leností. Nebo s poškozujícím odkládáním i jinými druhy sebesabotáže.
Na druhou stranu, lenost už nemá zdaleka tak špatnou pověst jako dřív, kdy byla v místní kultuře hříchem. Lenost dobře slouží, když pomáhá zaměřit se jen na to skutečně podstatné a vyhnout se hektické práci pro práci, která nemá valný význam. Lenost je nutkání vyhnout se práci nebo v tom horším případě, udělat práce pokud možno co nejméně. A toto naše nutkání je obdivuhodné. Měli bychom na ně být hrdí, hýčkat si je, neboť ono je nejen v dokonalém souladu se všemi přírodními zákony, ale je také klíčem k velkému úspěchu,
tvrdí dokonce spisovatel a podnikatel Fred Gratzon (Leností k úspěchu, Mamadam 2010). Podle něj je úspěch nepřímo úměrný tvrdé práci, zatímco mezi tvrdou prací a únavou existuje přímá úměra. Další argumenty pro lenost čtěte v článku Milujte svou práci a buďte líní. To je jeden z receptů na úspěch.
…když plánuje perfekcionista
I když to někomu může být nepříjemné, představa perfektního plánu je zpravidla jen utopie. Touha po perfektním plánu je i bariéra nebo výmluva, proč se do něčeho ještě nelze pustit. Stoprocentní kontrola je nemožná. I přes poctivou snahu mít na stole všechny informace, fakta, možnosti, pravděpodobnosti, je plán spíš organický prvek a chtě nechtě se bude v čase proměňovat. A to i v souvislosti s tím, jak bude postupovat jeho realizace.
Tolerovat určitou míru rizika, dvojznačnosti, nedourčenosti, nejistoty a nejasnosti se tedy vyplatí – a v podstatě je to k realizaci vlastních cílů nezbytné. Být součástí něčeho, co ani v nejmenším nechápeme, je podle mne jedna z nejúchvatnějších stránek života.
– Tak k tomu přistupovala spisovatelka Agatha Christie (v předmluvě ke svému Vlastnímu životopisu, Odeon 1987) a její přístup je inspirativní i v oblasti podnikání.
Proč a jak věci neodkládat? Více se dozvíte v článku Nejlepší čas uskutečnit své sny a plány byl před 20 lety, další nejlepší je teď.
Plán není svatý, pochybujte
Vyplatí se zároveň nešílet a nezapomínat, že podle podnikatelů Jasona Frieda a Davida Heinemeiera Hanssona nejsou v proměnlivém světě plány nic víc než odhady. A v podnikání to platí zvlášť. Pokud nejste zrovna jasnovidcem, jsou jakékoliv dlouhodobé podnikatelské plány jen čirou fantazií,
tvrdí (ve své knize Restart, Jan Melvil Publishing 2010). Plány jsou totiž pod vlivem mnoha okolností, které nemá podnikatel pod kontrolou. A je-li plán odhad, není potřeba si s ním podle nich dělat příliš velké starosti a příliš se kvůli němu stresovat. Navíc tak zůstává prostor pro potřebnou improvizaci, pro možnost rychle skočit po nové příležitosti, když se zkrátka najednou a často nepředvídatelně objeví.
Zabývat se budoucností a přemýšlet o tom, jak překonat možné překážky, přesto považují za užitečné cvičení. Není však potřeba být plánem posedlí. Pracovat bez plánu vám může připadat znepokojivé. Ale držet se slepě plánu, který nemá nic společného s realitou, je mnohem horší,
dodávají.
ČLÁNKY DO MAILU