Karuselové podvody, u nás známé také jako kolotočové podvody, se takto nazývají z důvodu zapojení vyššího počtu daňových subjektů – plátců daně z přidané hodnoty – a fyzického koloběhu (většinou) totožného zboží. Za karuselové podvody se označuje jednání, kdy se v účelově uzavřeném okruhu subjektů zpravidla alespoň ze dvou zemí (ačkoliv se samozřejmě může vyskytovat i v rámci jedné země), přeprodává zboží bez reálného a smysluplného ekonomického základu s primárním cílem získat nadměrný odpočet na DPH z veřejného rozpočtu.
Jak celý podvod obvykle funguje?
Pro názornost uveďme příklad karuselového podvodu, kde pro zjednodušení nebudou jednotlivé články řetězce cenu zboží navyšovat o svoji marži, tzn. cena bez daně zůstane stejná.
Příklad karuselového podvodu
Podnikatel A (tzv. missing trader neboli chybějící obchodník – ve většině případů plátce typu „bílý kůň“) zakoupí v jiném členském státě EU kancelářské židle v přepočtu za 10 milionů korun bez DPH. Tyto židle následně prodá podnikateli B (prostřednímu článku, tzv. bufferovi) za cenu 12,1 milionů včetně daně (základ daně 10 milionů korun + DPH 21 % 2,1 milionů korun).
Podnikateli A (bílému koni) vznikla povinnost přiznat daň ve výši 2,1 mil. korun. On ji ale správci daně nepřizná, nebo přizná, ale nezaplatí. Podnikatel B (buffer) prodá kancelářské židle za 12,1 mil. korun podnikateli C (tzv. brokerovi). Protože podnikatel B nakoupil a prodal židle za stejnou cenu (12,1 mil. korun), měl nulovou daňovou povinnost. Koloběh zboží se uzavírá tím, že podnikatel C (broker) prodá židle odběrateli (mnohdy i původnímu vlastníkovi) do jiného členského státu EU za cenu 10 mil. korun.
Dodání zboží do jiného členského státu je osvobozeno od daně, proto prodejní cena neobsahuje daň. Broker uplatní u správce daně nadměrný odpočet ve výši 2,1 milionu korun, který mu vznikl odpočtem daně na vstupu z nákupu židlí od buffera. Tímto způsobem získaly osoby stojící za tímto účelově vytvořeným řetězcem 2,1 milionů korun a státu vznikla ve stejné výši nedobytná pohledávka za plátcem – bílým koněm. Pokud by se jednalo o poctivý obchod, bez úmyslu vykrádat státní kasu, byl by finanční efekt pro stát nulový, a ne ztrátový.
Každý článek v podvodném řetězci má svoji funkci. Bílý kůň je nekontaktní plátce daně bez jakéhokoliv majetku, který nepřizná nebo neodvede daň. Prostřední článek vytváří „alibi“ pro brokera a samotný broker inkasuje od státu nadměrný odpočet. Subjekt v jiném členském státě má za úkol jen dodávat a odebírat zboží. Do samotného karuselového podvodu se ve skutečnosti zapojuje daleko více plátců, někdy až desítky či stovky, kteří vytvářejí spletité obchodní vztahy s jediným cílem, a to získat daňovou výhodu zneužitím systému DPH.
Daňové doklady jako důkaz neviny nestačí
Daňovým subjektům samozřejmě nikdo nemůže bránit, aby uzavíraly s dodavateli pro ně výhodné obchody. Měly by si však být vědomy, že dodavatel s neobvykle výhodnou nabídkou může být případným rizikovým obchodním partnerem. Při uzavírání a realizaci takovéhoto obchodu by podnikatelé neměli zapomínat na řádné „zdokumentování“ transakce a na zodpovědnost za svoje jednání v tzv. dobré víře, tj. že učinili všechno, co je v jejich možnostech, aby se vyvarovali účasti na obchodu s daňovým podvodem.
Je v jejich vlastním zájmu, aby měli k dispozici kromě daňového dokladu i další důkazní prostředky, prokazující vztah mezi daňovým dokladem a skutečným plněním. Samotný daňový doklad neprokazuje faktické přijetí zdanitelného plnění, pokud správce daně unese své důkazní břemeno a zpochybní předložený daňový doklad. Obezřetnost při sjednávání obchodů a standardnost obchodních podmínek představuje základní prevenci podnikatele před případnými spory nejen se správcem daně, ale i s jeho obchodním partnerem.
Co by vás mělo varovat
Samotné podezření na nekalou činnost často vyplývá z kombinace více skutkových zjištění. Obvykle se jedná o souhrn skutečností, které samy o sobě nemusí působit „závadně“, ale při jejich vzájemném propojení se teprve stanou důkazem rizika. Různým situacím tak vyhovují různá kritéria, a co je v jednom případě vyhovující, v jiném může být nepřijatelné. Rozmanitost obchodních vztahů je v různých oborech podnikání tak široká, že dát univerzální návod, co je a co není při účasti na obchodování v řetězci rizikové, jednoduše není možné.
Plátci by proto měli v zájmu minimalizace vlastního podnikatelského rizika přijmout taková opatření, aby problémovost svých obchodních partnerů nemuseli později složitě řešit a aby též vyloučili pochybnosti o způsobu realizace dodávek zboží od svých dodavatelů. K tomuto lze upozornit i na rozsudek Nejvyššího správního soudu (ze dne 22. 1. 2009, č. j. 9 Afs 73/2008), v němž se uvádí: Je totiž věcí podnikatelského subjektu, aby v zájmu minimalizace podnikatelského rizika přizpůsobil svou obchodní činnost konkrétním podmínkám a při sjednávání obchodních kontraktů (zvláště se značným finančním dopadem) se v rámci možností snažil dbát na bezproblémovost svých obchodních partnerů.
Zvýšené pozornosti a opatrnosti by například neměl uniknout požadavek dodavatele na zaplacení kupní ceny v několika dílčích platbách v hotovosti nebo na bankovní účet nezveřejněný správcem daně či vedený v zahraničí. Výstrahou je také skutečnost, že obchodní partner je ve veřejném registru plátců veden jako nespolehlivý plátce.
Jaké chování nebo znaky považuje zákonodárce za rizikové, lze odvodit i z ustanovení zákona o DPH pro ručení příjemce zdanitelného plnění (§ 109 zákona o DPH). Při naplnění zákonných podmínek se podnikatel může stát potenciálním ručitelem za nezaplacenou daň z jím přijatého zdanitelného plnění.
Podmínky pro naplnění tohoto ustanovení jsou v zákoně taxativně vyjmenovány, např. mezi objektivní stránku věci patří přijetí plnění od nespolehlivého plátce, bezhotovostní úhrada za zdanitelné plnění na zahraniční bankovní účet, cena, která je bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny, apod. U objektivní stránky se vychází z faktického stavu věci a neprokazuje se úmysl. Subjektivní stránku věci představuje znalostní test, jestli příjemce věděl nebo měl vědět, že daň nebude úmyslně zaplacena, dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody, atd.
V současné době je správcem daně znalostní test “věděl nebo měl vědět“ poměrně široce uplatňován. Jsou na něm založeny v podstatě také všechny kauzy Daňové Kobry. Finanční správě se tímto způsobem již podařilo zachránit několik miliard korun. V této souvislosti také vydal Nejvyšší správní soud před dvěma lety rozsudek (č. j. 4 Afs 223/2014 ze dne 19.12.2014), který se týkal ručení příjemce zdanitelného plnění, v němž byl správcem daně prokázán znalostní test.
Jak eliminovat riziko
Pakliže si podnikatel není zcela jist, zda nebude ručit za jednání svého dodavatele, může využít zákonného ustanovení o zvláštním způsobu zajištění daně. Využije-li podnikatel institutu zvláštního způsobu zajištění daně, pak odvede daň z přijatého plnění přímo na účet správce daně dle pravidel zveřejněných Finanční správou ČR a nikoliv na účet svého dodavatele.
V praxi podnikatel uhradí dodavateli cenu bez daně a daň zaplatí přímo na bankovní účet správce daně. V takovém případě už není nezbytně nutné zkoumat zákonné podmínky pro vznik ručení, např. zda je dodavatelův účet veden v zahraničí, zda dodavatel je prohlášen finanční správou za nespolehlivého plátce apod. Podnikatel, který takto uhradí daň správci daně za svého dodavatele, se ve vztahu k tomuto plnění nikdy nemůže dostat do postavení ručitele. Jedná se o velmi praktický nástroj, který umožní podnikatelům v široké míře eliminovat riziko ručení za odvedení daně dodavatelem.
Aby podnikatelé eliminovali riziko svého případného ručení za nezaplacenou daň, měli by v co nejširší míře využívat tento institut zvláštního způsobu zajištění daně. Současně by také měli s přiměřenou obezřetností uzavírat obchodní vztahy, jelikož v podnikatelském světě nic není zadarmo. Tedy ani na první pohled velmi výhodná nabídka koupě zboží.
V boji proti podvodům pomáhá i kontrolní hlášení
Struktury plátců daně z přidané hodnoty, které uskutečňují zmiňované karuselové podvody, jsou velmi negativním faktorem pro státní rozpočet, protože způsobují velké daňové úniky. Pro boj s nimi byl vedle již existujících, a také výše uvedených, institutů zaveden s účinností od 1. ledna tohoto roku další nástroj – kontrolní hlášení.
Že jde o nástroj efektivní, dokládají údaje o růstu inkasa na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období letošního roku v porovnání se stejným obdobím roku minulého. Myslet si ale, že se podaří karuselové podvody zcela vymýtit, by bylo naivní, neboť ke zneužívání v různých formách je systém daně z přidané hodnoty velmi náchylný. Jde ale o to, rizika tohoto zneužívání v maximální možné míře minimalizovat.
ČLÁNKY DO MAILU