Podnikatel.cz měl možnost nahlédnout do útrob společnosti NetJets Europe, která se prosadila v oblasti privátních letů, a hovořit s jejími manažery. Firma, která má svoji centrálu v Lisabonu a nové tréninkové centrum v Cascais nedaleko portugalského hlavního města (portugalská společnost se přitom jmenuje NetJets Transporters Aéreos, NetJets je její marketingový zprostředkovatel a kanceláře má v Londýně), vznikla v roce 1996 (kořeny má ale už v 60. letech 20. století) se dvěma letadly a deseti zaměstnanci. O deset let později již létala se stovkou letadel. Dnes má asi 150 letadel různé velikosti, jež využívá po celé Evropě přes 1600 klientů. V mezinárodní firmě, která během patnácti let sice rostla, přitom ale až po deseti letech fungování na trhu poprvé dosáhla ziskovosti, Podnikatel.cz pátral po inspiraci pro domácí podnikatele.
Naladění na pobřeží
Vysoká profesionalita a úroveň. To je první věc, která člověka napadne při setkání se zaměstnanci firmy v kancelářích v Lisabonu. Firma tu sídlí hlavně kvůli příznivým ekonomicko-právním podmínkám pro tento druh podnikání. Kolem Lisabonu je ostatně prstenec mezinárodních firem v moderních budovách. Atlantský oceán je nedaleko, včetně luxusních hotelů na pobřeží u Cascais. První šok mi způsobil řidič, který českou „delegaci“ odvážel do hotelu. Nejen že mluvil plynně anglicky, navíc začal rozvíjet sofistikovaná ekonomická témata o euru a zdražování a chtěl po nás srovnání o kolik procent se během krize v Česku zvýšily životní náklady. Sypete takové propočty z rukávu?
Kdo ještě pochyboval, že se jedná o firmu na vysoké úrovni, která nešetří náklady na reprezentaci, došlo mu to ve chvíli, kdy jsme po příletu vystoupili z auta před pětihvězdičkovým hotelem na pobřeží oceánu. Mramor, palmy a osobní uvítací dopis manažera hotelu mě opravdu nenaladily špatně. A náladu mi nezkazila ani večeře v rybí restauraci. Melancholie středoevropanky se trochu prohloubila, protože kdo by nechtěl pracovat kousek od divokého pobřeží!
Na Vídeň? Ale ne, dnes raději do Pekingu
Sídlo firmy vypadá nenápadně, prostě běžná business budova, u níž na první pohled není zřejmé, jestli stojí v Lisabonu, Londýně, nebo Praze. Žádné okázalé zařízení se tu nekoná. Všechno je utilitární a soustředěné na práci. V hlavní kanceláři, open space, sedí celý hlavní firemní tým, který organizuje klientské lety. Jedna skupinka přijímá objednávky, další koordinuje obsazenost letadel, jiná zařizuje přistávací povolení v Číně. Práce tu nekončí ani v noci. Když procházíme kanceláří, nezdá se, že by tu panoval nějaký velký stres. Pracuje se v klidu, každý hledí do monitoru svého počítače nebo telefonuje, občas se vyhýbáme někomu, kdo si jde do malé kuchyňky pro čerstvou kávu. Mohla by to být klidně kancelář banky, vizuálně to není žádný velký rozdíl.
Jak nám říká náš průvodce a následně potvrzuje další manažerka firmy, dění se netočí podle toho, jak je to pohodlné pro zaměstnance, ale 24 hodin denně a 365 dnů v roce kolem klientů. Organizace letů není jednoduchá, nelétá se totiž podle pevně daného letového řádu, ale klientovi na míru. Zákazník je ten, kdo určuje kdy, kam a odkud se poletí a i když své rozhodnutí změní na poslední chvíli, právě na lidech v Lisabonu je, aby operativně cestu změnili a zařídili nezbytnosti.
Na monitorech počítačů září speciální programy, v nichž se laik jen těžko vyzná. Zaměstnanci, kteří – jak je na první pohled evidentní – pocházejí z různých koutů světa, tu prý pracují s na míru vyvinutým softwarem, který například umožňuje sledovat mapu aktuálních letů s živými daty o pohybu letadel a aktuálními informacemi o počasí. Někteří ze zaměstnanců pak také data zpětně vyhodnocují, takže třeba dobře vědí, kdy na trase hrozí turbulence a dokáží tomu plán letu přizpůsobit.
Na palubě
Už je doba oběda a lidé míří ven. Setkáváme se s manažery firmy, kteří mají na starosti různé oblasti. Tak například s mladou elegantní ženou (ostatně podle zaměstnanců, které jsem viděla, se tu snad ani jinak než kvalitně a elegantně nikdo neobléká), jež je zodpovědná za servis na palubě, který čítá gurmánský catering i servis pro psy, děti a manžely nebo manželky. Chcete tři hodiny popíjet šampus s jahodami? Ok, máte ho mít. Raději sushi? V tom případě mějte hůlky v pohotovosti.
Kdo vlastně privátní lety využívá a může si takový servis užít? Už v roce 1996 zavedl NetJets pro klienty podílové vlastnictví letadel. Pro jednotlivce nebo firmu to znamená přístup k letadlům za zlomek jejich ceny, což je ovšem pro běžného smrtelníka nebo drobného podnikatele stále celkem dost peněz. Pro poskytovatele to ale naopak skýtá možnost stále rozšiřovat klientskou základnu. Podíl byznys a soukromých letů je přitom obecně asi 75 % ku 25 %. Což platí i pro český trh. Často se ale důvody letu mísí – když třeba jede žena za byznysem, vezme s sebou manžela a děti, kteří mezitím leží u moře. Nebo naopak, byznysmen bere manželku na nákupy, to zřejmě častěji.
Pesimismus se nenosí
Velkou firemní devizou jsou lidé, což je podnikatelské zaklínadlo, které se lehce může stát prázdným klišé. Podle manažera, který má ve firmě na starosti posádku, je metou, že nejlepší dostanou to nejlepší. V případě pilotů to třeba znamená nadstandardní trénink a ohodnocení, práci s novými technologiemi, pestrost práce, stabilní režim práce a volna, kontakt s pasažéry oproti běžné politice zavřených dveří, možnost zvolit si, v jakém ze 44 evropských velkoměst budou piloti žít. Výsledkem je minimální fluktuace pilotů a jejich loajalita, z čehož zpětně profituje především jejich zaměstnavatel. A firmy, které se s fluktuací lidí potýkají, mohou jenom závidět.
Nevypadá to až moc růžově v době, kdy běžné aerolinky téměř krachují? Zdá se, že ne. Na rok 2012 máme optimistické výhledy, navzdory komplikované ekonomické situaci v Evropě. Máme objednaná další letadla. Očekáváme růst i v České republice. Naší výhodou je, že nabízíme služby klientům 24 hodin denně 365 dnů v roce, a to bez leteckého plánu. Ten totiž vzniká podle přání klientů,
tvrdí neústupně Mark Wilson, Chief Operating Office NetJets, kterému česká „blbá nálada“ nic neříká.
S kniplem v ruce na Londýn
Další štací naší exkurze je tréninkové centrum v Cascais. Zážitková hodinka a půl. Nemůžu říct, že od té doby, co jsem tu vyslechla výklad o otevírání nouzových východů, bych na místech u nich létala raději. Nebo že poté, co jsem si vyzkoušela pobyt v zakouřené kabině, mě už na palubě nic nepřekvapí. Ti statečnější než já, co netrpí nauseou, si dokonce na trenažéru vyzkoušeli, jaké to je svírat v ruce knipl a přistát v London City nebo na horském letišti v Innsbrucku.
A to už byl čas zamířit na letiště a přes Frankfurt se po intenzivním dvoudenním pobytu vrátit do Prahy. Pobřeží mezi Cascais a Estorilem mi ale nejde z hlavy. I když tam příště poletím běžnou linkou do Lisabonu.
ČLÁNKY DO MAILU