Jak se obnovuje čokoládová velmoc? Své o tom ví dva nadšení čokolatiéři

Jsou to už tři roky od chvíle, kdy byl v samém centru Hradce Králové otevřen Salón čokolády – Jordi's chocolate. Stojí za ním dva mladí muži, Jiří Stejskal a Lukáš Koudelka, kteří se v České republice snaží obnovit kdysi slavnou čokoládovou kulturu. Nejprve kvalitní čokoládu jen prodávali, dnes už také vyrábí vlastní značku. A vše nasvědčuje tomu, že se vydali správným směrem.

Myšlenka začít podnikat vzešla ze znechucení současnou českou gastronomií. Vyučil jsem se v oboru kuchař – číšník na kvalitní škole tady v Hradci. Šel jsem na tu školu s hrdostí a chtěl jsem se vaření věnovat, ale realita českých restaurací mě odradila. Nechtěl jsem vařit jídlo z nejlevnějších surovin a prodávat ho za nejvyšší možné ceny, pro tohle jsem tu školu nedělal, líčí v úvodu Jiří Stejskal. V gastronomii se potkal společně s Lukášem Koudelkou, který k tomuto oboru zběhl od původní elektrotechniky. A protože si byli v názorech na úroveň restaurací blízcí, brzy se dohodli na tom, že půjdou vlastní cestou. Nabízelo se několik možností, ale otevření vlastní restaurace velmi rychle zamítli. Aby to byl podnik podle našich představ, museli bychom investovat minimálně tři miliony, a to nebylo v našich možnostech. Kuchaři a číšníci mají na výplatních páskách úplně jinou částku, než kterou pak berou. Žádná banka vám proto nepůjčí. A navíc by tak vysoká investice měla velmi dlouhou dobu návratnosti. Zvlášť tady v Hradci Králové. Nejsme naivní, a proto jsme hledali podobný obor, kde můžeme pracovat s chutěmi. Jelikož káva nebo čaj už tady jsou, napadlo nás pustit se do čokolády, popisuje Lukáš Koudelka.

Autor: Ondřej Hošt, www.iinfo.cz

Dva mladí podnikatelé z východních Čech chtějí národ znovu naučit užívat si požitek z kvalitní čokolády. 

Třímilionová investice do restaurace připadala začínajícím podnikatelům jako utopie. Když ale začali zjišťovat, co budou potřebovat pro manufakturu na čokoládu, vyšplhal se hrubý odhad na 40 milionů. Nejprve proto začali pouze s obchodováním s čokoládou. Za první rok se jen v Hradci Králové prodala čokoláda za rovný milion korun. Obchod, který si mladí nadšenci pronajali se 13 000 korunami v kapse, bez toho, aniž by věděli, jestli se jen příšerně nezadluží, začal být známý. Vlastní výroba přišla až později, když se jim původně předpokládané vstupní náklady podařilo eliminovat na 5 milionů a nakonec na pouhých 400 000 korun. Loni začali v Jordi's chocolate produkovat i svou vlastní čokoládu. A opět pozvolna, v nejmenším možném množství. Výroba jedné várky, tedy čtyř kilogramů čokolády, na začátku zabrala celé dva dny.

Proces výroby skutečné čokolády je totiž poměrně náročný. Kakaové boby se musí upražit, odslupkovat, temperovat a tak dále. Na každý z uvedených procesů je potřeba jiné zařízení a jeden takový technický kousek stojí tolik, co nové auto. K tomu bylo potřeba investovat do dalšího vybavení manufaktury podle zákonných nařízení. I když podle jejích zakladatelů někdy zcela zbytečně. Ruční výroba čokolády u nás postupem času zcela zanikla. To je na jednu stranu výhoda, na druhou nevýhoda. Živnostenský úřad ani Státní zemědělská a potravinářská inspekce si s námi neví rady. Neví, jak nás posuzovat, nemají na nás žádné tabulky a šablony. Proto nás berou jako běžný potravinářský provoz. Hygiena například požadovala tři umyvadla, což je na našich padesáti metrech čtverečných zcela zbytečné. Ale pro náš klid jsme vyhověli. Pak přijde kontrola z potravinářské inspekce a dovíte se, že je to úplně zbytečné, říká Jiří Stejskal.

S tím ve fialovém obalu naše čokoláda nesoutěží

Čokoláda značky Jordi's a další exkluzivní zboží, které je v Salónu čokolády – Jordi's chocolate nabízeno, nepatří k laciným pochoutkám. Přesto si dokáže své zákazníky najít. Nebo spíš naopak, zákazníci hledají kvalitu. S lidmi se musí umět pracovat, to je dennodenní součást naší práce. Musíme umět vysvětlit, proč je naše čokoláda dražší. A většina z nich to pochopí, vypráví Lukáš Koudelka. Kvalitnější konkurenční značky, které jsou k dostání v obchodech, nehaní. Na otázku, proč je jejich čokoláda ve srovnání s jinými tak drahá, ale umí odpovědět. Někdo tu čokoládu musí vyrobit, někdo ji k nám doveze, další skladuje a všichni víme, jaké jsou marže obchodníků. Stačí použít prosté počty a zjistíte, že výrobní cena čokolády, za kterou jste v obchodě dali přes 40 korun, byla ve skutečnosti zhruba 3 koruny. Nepřijde vám to předražené? My bychom za tři koruny nebyli schopni ani naplnit obal vzduchem, vysvětluje Jiří Stejskal. Čokoládu v Jordi's chocolate si kupují fajnšmekři, ale i lidé, kteří přistoupí na cenu a příběh začínající manufaktury, jež si zakládá na tom, že je první svého druhu na českém území od druhé světové války. Nejsme levní, ale nabízíme kvalitní a poctivou práci a čokoládu z nejlepších možných surovin. Ve výsledku se od ostatních lišíme nejen v ceně, ale pochopitelně i v chuti, doplňuje Lukáš Koudelka.

Kakaové boby pro Jordi's pocházejí z celé řady zemí. Nabízí se proto otázka, jak se dva začínající živnostníci z východních Čech dokáží spojit s nejlepšími pěstiteli kakaových bobů na druhém konci světa. Nejprve na to šli přes ambasády a další úřady. Pak se na jedné z prezentačních akcí náhodou nakontaktovali s českou rodinou, která se v 80. letech přestěhovala do Ekvádoru. Otec rodiny na jihoamerickém kontinentu zůstal a je podílníkem na kakaové plantáži. Dohodnout přes něj obchod pak už nebylo nijak složité. Další kontakty už mají Jiří s Lukášem na Madagaskaru a jednají o dodávkách bobů z Indonésie. Vše je prý otázkou štěstí, ale také toho, jak se člověk chová. Pěstitelé s nimi rádi obchodují, protože jsou mladí, chovají se slušně a pracují poctivě. Lidé pak o nás mluví a nabalují se na nás právě takoví obchodníci, jakými chceme být mi sami, říká Jiří Stejskal.

• 
• 
• 

Dalších 7 fotografií

I u čokolády hraje roli sezónnost a marketing

V nabídce Jordi's chocolate jsou klasické tabulky, čokoládové bonbony, krémy a pomazánky, ale i kakaový prášek, kakaové slupky nebo třtinová šťáva. Výroba se pomalu rozšiřuje tak, aby zakladatele nepřestala bavit, ale zvládli ji udržet v takové velikosti, aby byli schopni uspokojit poptávku vlastnoruční výrobou. Firma má dva zaměstnance, kteří výrobu zajišťují pravidelně a na zimní sezónu nabírá brigádníky. Jiří s Lukášem působí střídavě v kanceláři, na prodejně a teď na podzim se stále více přesouvají přímo do výrobny. S příchodem chladnějšího počasí totiž stoupá i poptávka po čokoládě. Proto je průměrná spotřeba čokolády na jednoho člověka nejvyšší v chladnějších zemích Skandinávie. Navíc je potřeba zajistit zboží na vánoční trh.

Do reklamy jako takové vůbec neinvestujeme. Spoléháme na to, že jsme jediní skuteční výrobci čokolády u nás a že si to lidé mezi sebou řeknou. A zřejmě to funguje, vždyť máme jen u nás a na Slovensku osmdesát odběratelů a s dalšími zájemci jednáme, líčí Lukáš Koudelka. Není to ale tak docela pravda. Čokoláda značky Jordi's se snaží zaujmout nejen výjimečnou chutí, ale i obalem. Nejnovější je kolekce čokolád s obrázky Káji Saudka. I ta ale přišla zcela náhodně, když do hradeckého obchodu přišla nakoupit přítelkyně Saudkova syna Patrika. Ten je také výtvarníkem a uspořádal si v obchodě svou výstavu. Slovo dalo slovo a zrodil se nápad na využití Saudkových motivů na obaly čokolády. Obrázek velitelky je dílem Patrika, další jsou originály Káji Saudka, ovšem překreslené právě jeho synem. Byla to domluva na přátelské bázi a stálo nás to jen zlomek toho, co bychom museli platit běžně, uvádí Lukáš Koudelka. Jedním dechem ale dodává, že tyto čokolády nebyly připraveny za účelem zvýšení prodeje.

Zdá se, že o značce Jordi's chocolate ještě uslyšíme. Připravuje se její expanze do Ruska, Austrálie a dokonce i do jedné z prvozemí čokolády, do Nizozemska. Na domácí scéně by ji její zakladatelé rádi využili jako značku zastupující vícero pochutin a kvalitních potravin. Chtějí pod ní sdružovat lidi, kteří mají chuť dělat dobré věci. Jen tak je to prý bude bavit. Podnik je sice musí i živit, ale zároveň ho berou jako svého koníčka.