Začít podnikat není jednoduché, proto mnoho budoucích podnikatelů hledá snadnější alternativy. Jednu takovou představuje i franchising. Podle Evropského etického kodexu franchisingu se jedná o určitý typ odbytového systému, jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží, služby nebo technologie. Franchisingu se obyčejně účastní minimálně dvě osoby – nezávislí podnikatelé. Jeden z nich plní roli poskytovatele, tedy franchisora, druhý podnikatel je příjemcem, tedy franchisantem. Těch může být i více. Franchisant je pak povinen na základě smlouvy (licence) provozovat obchodní činnost pod jménem franchisora v souladu s jeho koncepcí, za což franchisorovi náleží úplata.
Frančíza (franchisa) – licence (právo) opravňující franchisanta k provozování odbytové koncepce franchisora vlastním jménem na vlastní účet
Franchisor – poskytovatel frančízy
Franchisant – franchisový příjemce, nabyvatel frančízy
Jedná se tedy o takové podnikání „na klíč“. To, co se jedné firmě podaří úspěšně nastartovat a vést, může jiná za určitou peněžní odměnu okopírovat. Předmětem frančízy pak nemusí být jen podnikatelský nápad, ale také ochranná známka, jméno nebo další obchodní a technické poradenství v závislosti na charakteru případu. V současné době se franchisingu daří nejvíce v odvětvích služeb, obchodu a gastronomie. Čtěte také: Ideální čas pro franšízu fast foodu, řetězce plánují růst
Výhody i úskalí franšízy
Svůj význam má franšíza především pro menší a střední podnikání. Zjednodušuje totiž vstup na trh a snižuje riziko neúspěchu díky tomu, že využívá zavedenou značku, kterou mají zákazníci v povědomí a na kterou si trh již zvykl. Výhodu také franchisant pocítí při styku s dodavateli. V rámci franchisingové skupiny totiž zesílí jeho vyjednávací pozice. Umožní mu tak nákupy za nižší ceny s lepšími podmínkami, které by bez podpory velkého partnera nevybojoval. Menší podniky pod ochranou franchisingové smlouvy tak mohou lépe konkurovat větším firmám. Podnikatel si také nemusí lámat hlavu s koncepcí a strategiemi, neboť ty přebírá od franchisora. Stává se tak pouze vykonavatelem. Čtěte také: Konkurence je vysoká, na internetu dokonce vražedná
Na druhou stranu licenční smlouva přesně vymezuje jeho povinnosti. Franchisor tak může jen stěží nebo vůbec uplatnit svoje inovativní myšlenky a postupy. Nevýhodu může také představovat samotné úzké propojení poskytovatele a uživatele frančízy. Tím, že je podnikatel na franchisorovi závislý, může neúspěch franchisora ovlivnit nebo i zničit také franchisanta. Pozornost franchisanta by neměla ochabovat ani při uzavírání smlouvy, kdy by práva a povinnosti zahrnuté v dokumentu měly být pro obě strany vyvážené.
Je vaše firma zapojena do franchisingového systému?
Stejně tak jako existují výhody a nevýhody pro franchisanta, svoje specifika má i pozice franchisora. Mezi výhody se řadí například jednoduchost a relativní finanční nenáročnost v expanzi podniku. Udílením licencí se totiž značka šíří rychleji, firma si zainteresováním dalších subjektů buduje silnější postavení. Díky frančízám také plyne do jejích kapes pravidelný příjem z užívání licencí. Velké množství franchisantů však může pro poskytovatele znamenat i riziko v případě, že se z franchisingu vyčlení a stanou se konkurenty. Také může dojít ke zneužití značky poskytovatele nedodržováním postupů výroby či nároků na kvalitu.
Typy franchisingu
Dříve, než se podnikatel zapojí do franchisingového systému, rozhoduje se, jaký typ franšízy využije. V současnosti se rozlišuje franchising výrobní, distribuční, franchising služeb nebo mini- a master-franchising. Čtěte také: Nezačínejte od nuly, zkuste franchising
Výrobní franchising – franchisant na základě licence určitý výrobek vyrábí a prodává
Distribuční franchising – franchisant svou činností navazuje na franchisora
Franchising služeb – franchisant poskytuje služby pod značkou franchisora
Mini-franchising – franchisant provozuje formou frančízy pouze určitou část svého podniku
Master-franchising – franchising přesahující území státu
Franchisingová smlouva
Smlouvu o franchisingu zmiňuje i právo Evropské unie. Podléhá totiž nařízení Komise č. 2790/1999/ES, o aplikaci čl. 81 odst. 3 Smlouvy na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě. Při zřizování franšízy tak musí podnikatelé smluvně vymezit všechna práva a povinnosti tak, aby byly všechny strany vyvážené a nikdo nebyl diskriminován. Uzavřením smlouvy nesmí být omezena hospodářská soutěž.
O úpravě v českém právu mluví Česká asociace franchisingu (ČAF): Lze konstatovat, že i přes absenci úpravy franchisingu v českém právním řádu je současné právní prostředí pro tuto formu podnikání příznivé. Relevantní právní předpisy jsou již plně kompatibilní s právem EU.
Kromě všech povinných náležitostí, které musí každá smlouva splňovat, měl by se ve smlouvě objevit například také způsob nakládání s duševním vlastnictvím (know-how, ochranná známka), zejména po skončení platnosti licence. Obyčejně se do smlouvy zahrnuje i to, že franchisor poskytne veškeré potřebné informace a školení k tomu, aby mohl franchisant bez potíží realizovat koncepci franchisora.
Obsah franchisové smlouvy:
- stanovení typu spolupráce smluvních partnerů
- předmět smlouvy, včetně práv na označení, vzhled obchodů a provozoven a dalších identifikačních znaků franchisora
- rozsah smlouvy a specifikace prodávaných výrobků, poskytovaných služeb nebo technologií
- postavení a práva franchisora a franchisanta
- oprávnění a povinnost franchisora rozvíjet a dále zdokonalovat franchisový systém
- povinnosti franchisora a franchisanta
- vztahy v rámci franchisové sítě, vztahy ke konkurenci a ke třetím osobám
- dodací a platební podmínky a vedení účetnictví
- školení franchisanta a jeho zaměstnanců
- franchisové poplatky
- předkupní právo franchisora a podmínky prodeje či postoupení franchisového podniku
- právní nástupnictví
- délka trvání franchisingové smlouvy a možnosti dalšího prodloužení
- podmínky ukončení smlouvy a důvody pro odstoupení od smlouvy
- následky ukončení smlouvy a vzájemné vypořádání
Jak získat franšízu?
Podle ČAF si franchisoři představují svoje franchisanty jako obchodníky se zkušenostmi v daném oboru, kapitálově vybavené a se schopností vést kolektiv. Podobné představy má například i společnost McDonald´s, která nadto vyzdvihuje také ochotu projít náročným tréninkem a vzdělávacím programem. Každý franchisor pak zpravidla na svých webových stránkách uvádí konkrétní požadavky a postupy, kterých by se měl budoucí franchisant držet. Většinou se vždy začíná podáním elektronického formuláře. Pivovary Staropramen a.s. pak například avizují i návštěvu svých zástupců na místě. Poplatky, které následně franchisant odvádí franchisorovi za využívání licence, dosahují jedno- až patnáctiprocentní výše z obratu.
Franchisingové smlouvy se uzavírají v rozmezí na dva až dvacet let, přičemž se nejčastěji objevují střednědobé kontrakty s pětiletou dobou trvání. Ty jsou pak většinou vybaveny opcí nebo možností jejich prodloužení. Vstupní investice, kterou musí budoucí franchisant uskutečnit, se pohybuje od deseti tisíc až po patnáct milionů korun.
Většina sítí není ochotna o sobě uvádět údaje o obratech nebo výši poplatků; řada z nich není ochotna uvést ani délku trvání franchisové smlouvy. Týká se to nejen nových nebo tuzemských systémů, ale také některých vyspělých zahraničních systémů,
vyplývá ze zkoumání ČAF mezi franchisory a franchisanty.
Současný stav
V České republice význam franchisingu narůstá. Od počátku devadesátých let, kdy začal franchising do Česka pronikat, se počet firem využívajících takový způsob podnikání posunul k osmi stům franchisantů a jen o něco málo vyššímu počtu franchisorů. Nejvíce se pak prodávají licence v oblasti gastronomie včetně rychlého občerstvení a realitních kanceláří. Významný podíl podniků zapojených do franchisingu je také v oblasti módy a kosmetiky. Čtěte také: Krize? Nebyla lepší doba si otevřít realitní kancelář
Franchisingem se v České republice zabývá především profesní organizace Česká asociace franchisingu (ČAF) a národní centrum Český institut pro franchising (ČIFRA). U nich mohou podnikatelé hledat pomoc při rozhodování, zda se do franchisingu zapojí, nebo ne.