Jedním z účetních pravidel je dodržování akruálního principu. Akruální princip spočívá v tom, že náklady a výnosy musí být zaúčtovány v tom období, se kterým věcně a časově souvisí. V účetní praxi se potom stává, že některé faktury obdrží účetní jednotka až později, a proto tyto účetní případy musí časově rozlišit a zaúčtovat do toho období, se kterým věcně a časově souvisí.
Dohadné položky v zákoně o účetnictví
V účetnictví se pak ve vztahu k časovému rozlišení rozlišují čtyři základní pojmy – náklady, výnosy, příjmy a výdaje. Zákon o účetnictví stanoví, že o nákladech a výnosech se účtuje v účetním období bez ohledu na to, zda byly uhrazeny. Příjmy a výdaje potom souvisí se skutečným tokem peněz.
Rozdíl mezi náklady, výnosy, příjmy a výdaji si plete hodně podnikatelů. Zatímco v účetnictví vychází hospodářský výsledek z rozdílu mezi výnosy a náklady, při vedení daňové evidence se základ daně určuje jako rozdíl mezi příjmy a výdaji. Pokud tedy v případě vedení účetnictví byla vystavena faktura za poskytnuté služby v daném účetním období a zároveň by tato faktura nebyla uhrazena do konce účetního období, bude tento výnos součástí hospodářského výsledku daného účetního období. Kdyby ale takovou fakturu vystavil podnikatel, který vede daňovou evidenci, stane se součástí základu daně až okamžikem zaplacení.
V prováděcí vyhlášce k zákonu o účetnictví jsou definovány účty, pomocí kterých se rozliší náklady a výnosy, příp. příjmy a výdaje. O dohadných položkách se účtuje v takovém případě, kdy se odhaduje jejich výše a zároveň je známé období a účel, ke kterému se dohadná položka vytváří. Může se jednat například o nevyfakturované dodávky energie. Pokud ovšem známe přesnou částku, účel i období, použijí se účty časového rozlišení nákladů a výnosů. V některých případech se náklady a výnosy rozlišovat nemusí. Více o časovém rozlišení jsme psali v článku zde.
Dohadné položky v cizí měně
Některé účetní jednotky účtují o cizoměnových závazcích a pohledávkách. Zákon o účetnictví však stanoví, že pokud účetní jednotka účtuje v cizí měně, musí tyto účetní případy přepočítat na českou měnu. Jak je to ale s dohadnými položkami k závazkům a pohledávkám v cizí měně?
Národní účetní rada vydala Interpretaci I-18 k problematice dohadných položek k závazkům a pohledávkám v cizí měně. V interpretaci jsou pak zodpovězeny otázky, v jaké měně se mají dohadné položky tvořit, jakým kursem by se měly tyto účetní operace účtovat, zda vznikají kurzové rozdíly a zda se tyto účetní operace přeceňují závěrkovým kurzem k rozvahovému dni.
V interpretaci je pak řešeno, že pokud existuje závazek nebo pohledávka v cizí měně, musí se i takto vytvořená dohadná položka zaúčtovat v příslušné měně. Národní účetní rada dále zdůrazňuje, že závazky a pohledávky v cizích měnách nelze účtovat v budoucích kurzech, ani v odhadnutých kurzech. Je přímo uvedeno, že za chybné zaúčtování se považuje takové, pokud je o dohadné položce účtováno v české měně a výši, která je známá z následujícího účetního období. To se stane v případě, kdy je účetní období neuzavřené a účetní jednotka již obdržela doklad vztahující se k tvořeným dohadným položkám.
Účetní jednotky si ve vnitrofiremních směrnicích určují, jakým kurzem budou přepočítávat závazky a pohledávky v cizí měně. Takto by mělo být určeno i stanovení měnového kurzu pro přepočet dohadných položek. V interpretaci je zdůrazněno, že okamžikem zaúčtování dohadné položky a okamžikem účetního případu mohou být dva odlišné časové okamžiky a tak může být zaúčtována dohadná položka odlišným kurzem. K datu účetní závěrky se pak postupuje tak, že „přepočet dle ustanovení § 24 odst. 6 písm. b zákona o účetnictví se při stanovení korunové výše cizoměnové dohadné položky vychází z odhadu cizoměnové částky a příslušného měnového kursu ČNB platného k poslednímu dni účetního období. Vznikající rozdíly se účtují proti stejným účtům jako v případě „běžných“ cizoměnových závazků a pohledávek.“
V případě cizoměnové dohadné položky tak musí při sestavení účetní závěrky dojít k přecenění těchto účetních případů závěrkovým kursem, kdy následně vznikne kurzový rozdíl, který bude součástí finančního výsledku hospodaření. Výsledkem může být kurzový zisk nebo kurzová ztráta.
V následujícím účetním období, jakmile bude mít účetní jednotka k dispozici všechny účetní doklady potřebné ke zúčtování dohadných položek, rozpustí tyto dohadné položky kurzem k okamžiku daného účetního případu (tj. přijetím služby, pořízení zásob atp.). Případný kurzový rozdíl se zaúčtuje jako kurzový rozdíl, nepromítá se do ceny přijatého nebo poskytnutého plnění.
Důležité při zaúčtování dohadných položek v cizí měně je okamžik uskutečnění účetního případu. Za takový okamžik se považuje daný čas, ve kterém nastala skutečnost nebo událost, která je předmětem účetnictví. Jedná se o takový okamžik, ve kterém dochází ke změnám stavu majetku a závazků v účetnictví. Může se jednat například o okamžik zjištění inventarizačního rozdílu při prováděné inventuře nebo den přijetí faktury za vyúčtované energie.
Pokud je tedy účtováno o závazcích a pohledávkách v cizí měně, musí i dohadné položky, které se k těmto závazkům a pohledávkám vztahují, účtovat v cizích měnách a tím dodržovat i ostatní účetní pravidla, jako je jejich přecenění k rozvahovému dni nebo jejich rozpuštění.
ČLÁNKY DO MAILU