Jak určit místo plnění u DPH? To je oříšek pro podnikatele i pro odborníky

Se změnou místa plnění u DPH a elektronicky poskytovaných služeb, telekomunikačních služeb a služeb rozhlasového a televizního vysílání poskytovaných osobám nepovinným k dani se pojí řada otázek. Nově se tyto služby zdaňují vždy v místě usazení koncového spotřebitele. Podnikatelé aktuálně zřejmě nejvíce řeší to, jakým způsobem mají zjistit a následně prokázat, do jaké země své služby vlastně prodali. A že nejde o jednoduchou otázku, dokládají i neshody odborníků.

Čtěte také: Týkají se vás změny určení místa plnění u DPH? Zkontrolujte to s naším přehledem

Jaké jsou tzv. domněnky a důkazy

Od roku 2015 se elektronické služby zdaňují ve „státě/místě příjemce služby“, tedy v místě, kde je zákazník usazen. V tomto místě má být tedy i odvedena DPH. Obecně se má za to, že zákazník je „usazen“, kde má trvalé bydliště nebo kde se obvykle zdržuje. V případě, že zákazník má více míst, kde je usazen, nebo trvalé bydliště a místo obvyklého pobytu se liší, v tom případě by měla být dána přednost místu obvyklého pobytu této fyzické osoby, vysvětlil Pavel Fekar, partner advokátní kanceláře Baker & McKenzie.

S cílem zajistit určitou jasnost v tomto ohledu poskytuje Prováděcí nařízení rady (EU) č. 1042/2013 jakýsi návod v podobě tzv. domněnek pro následující tip elektronických služeb. Tyto domněnky fungují jako vodítko k určení místa zdanění v případech, kdy je prakticky nemožné určit místo pobytu příjemce nebo je nelze určit s jistotou. Jde o tyto domněnky:

• Služby poskytované v telefonní budce / kiosku, přes wi-fi hot spot, v internetové kavárně, restauraci, hotelové hale (tedy v situacích, kde je vyžadována přítomnost zákazníka): v tomto případě se má za to, že příjemce je usazen v daném místě a že služba je v daném místě skutečně využita.
• Služby poskytnuté prostřednictvím pevné linky: má se za to, že je příjemce usazen v místě instalace této pevné linky.
• Služby poskytované prostřednictvím mobilních sítí: má se za to, že je příjemce usazen v zemi určené mezinárodním směrovým kódem země SIM karty použité pro příjem těchto služeb.
• Služby využívající dekodér nebo podobného zařízení: má se za to, že je příjemce usazen v zemi, kde je umístěn dekodér nebo podobné zařízení.

Pokud nemůže podnikatel využít pro stanovení místa pobytu příjemce služby žádnou z výše uvedených domněnek, může použít 2 důkazy, které si neprotiřečí. Mezi tyto důkazy může patřit:

• fakturační adresa příjemce,
• IP adresa,
• bankovní údaje,
• mezinárodní směrový kód země mezinárodní identifikace mobilního účastníka uložený na SIM kartě,
• místo pevné linky příjemce,
• jiné informace důležité z obchodního hlediska.

Autor: www.isifa.com, podle licence: Rights Managed

Určit místo plnění může být oříšek.

Mezi jiné důkazy patří podle odborníků například historie zákazníka (v situaci, kde se jedná o opakovanou objednávku od téže osoby), platební systém/mechanismus, který je typický pro určitou zemi, nebo třeba pokud sám zákazník poskytne potvrzení o své zemi nebo bankovním spojení. Postup identifikace je vhodné interně systémově upravit tak, aby mohl být obhájen před správcem daně, poradil Martin Pech, Senior Consultant společnosti RSM TACOMA.

Podnikatelé by proto měli vypracovat interní dokument, kde by bylo v souladu s platnou legislativou popsáno, jakým způsobem daná společnost určuje místo spotřeby u každé dané elektronické služby. Každá firma totiž musí vést a uchovávat evidenci obsahující údaje o poskytnutých elektronických službách, kde jsou uvedeny i údaje o způsobu určení místa spotřeby. A právě tato evidence může sloužit jako jeden z důkazů a podle odborníků se tak její vedení nevyplatí podceňovat.

Podnikatelé by též měli myslet na to, že existuje možnost výše zmíněné domněnky o místě příjemce vyvrátit, a to jak ze strany poskytovatele služby za použití tří důkazů, které si neprotiřečí, tak i ze strany správce daně v případě, že existují důkazy nesprávného použití/zneužití ze strany poskytovatele. Podle odborníků by se však měli správci daně pokoušet o vyvrácení použitých domněnek jen v případě, že mají podezření, že se dodavatel dopouští zneužití práva nebo podvodu.

Čtěte také: Máme shrnutí, jak si poradit se změnou místa plnění u elektronických služeb

Dají se vždy zajistit dva důkazy?

Co se týče samotného procesu určení místa, podnikatelé upozorňují, že někdy není možné zajistit dva potřebné neprotiřečící si důkazy. Především se jedná o situace, kdy úhrada probíhá přes platební systémy typu PayPal. Poskytovatel dotčených služeb by měl vyžadovat vždy určitou identifikaci zákazníka, třeba fakturační údaje vč. informace o členském státu či telefonní kontakt s uvedením mezistátní předvolby. Pokud zákazník využívá k úhradě platební systém, poskytovatel služeb by se měl pokusit vyžádat od provozovatele platebního systému potvrzení, resp. předání informace z jeho záznamů, o rezidenci zadavatele platby, uvedl serveru Podnikatel.cz Petr Toman z KPMG Česká republika.

Nicméně například podle Martina Diviše, odborníka na nepřímé daně společnosti PwC ČR, nemusí ani vadit, když se podnikatel k detailům z PayPalu nedostane. Z praktického pohledu si nedokážu představit, že poskytovatel služby nebude schopný z dostupných údajů získat IP adresu zákazníka. IP adresa se běžně zapisuje do databáze, obsahuje ji každý e-mail a průměrný elektronický obchod je schopen tuto informaci jednoduše zobrazit, případně zaslat poskytovateli přímo zobrazenou v objednávce, komentoval Diviš. Jestliže podnikatel disponuje IP adresou, stačí mu pak už jen druhý neprotiřečící si důkaz. Tímto důkazem může být například fakturační adresa, kterou zákazník běžně vyplňuje během vyplňování objednávky, upřesnil Diviš.

Názorný příklad? Sami odborníci se neshodnou

Asi nic nemůže dokázat složitost určení místa více než názory odborníků na zadaný konkrétní příklad. Zatímco v teoretické rovině se odborníci shodnou, pokud přijde na komplikovanější příklad, už tak jednotní nejsou. Jako příklad jsme využili text, který zazněl v diskuzích na téma změny plnění místa.

Martin Diviš, odborník na nepřímé daně společnosti PwC ČR

Předně bude záležet na tom, jaké informace tento Francouz poskytne českému poskytovateli služeb. Dá se předpokládat, že mu poskytne francouzskou fakturační adresu a zaplatí francouzskou platební kartou. Pokud budou tyto informace známy prodejci, místo zdanění určí snadno a nemělo by vadit ani to, že bude na dovolené v Irsku (tj. irská IP adresa) a zaplatí přes anglickou SIM kartu (tj. britská identifikace), neboť mu již budou známy dva vzájemně si neprotiřečící důkazy.

Pavel Fekar, partner advokátní kanceláře Baker & McKenzie

V tomto případě bude možno s největší pravděpodobností využít domněnku, že je-li služba poskytnuta prostřednictvím mobilních sítí, pak se má za to, že místem, kde je příjemce usazen, je země, která je určena mezinárodním směrovým kódem země SIM karty – tedy Anglie.

Petr Toman, Partner, Daňové poradenství, KPMG Česká republika a Veronika Jašová, Associate Manager, Daňové poradenství, KPMG Česká republika

Bude se zřejmě jednat o službu poskytnutou přes mobilní síť. V takovém případě by v souladu s Nařízením měl být určující směrový kód země SIM karty použité při příjmu těchto služeb. Místo plnění by tak mělo být ve Velké Británii. Poskytovatel služeb však může domněnku o místě příjemce vyvrátit, pokud doloží tři důkazy, které si neprotiřečí, které deklarují, že příjemce služby je usazen jinde.

Martin Pech, Senior Consultant společnosti RSM TACOMA Tax

Předpokládejme tedy, že máte k dispozici informaci, že jde o Francouze s konkrétní informací o jeho adrese a dále informaci, že si službu objednal v Irsku, a to prostřednictvím anglické SIM karty. Z těchto informací lze usoudit, že místem příjemce služby je Francie (že se zde obvykle zdržuje), samozřejmě pokud nemáte k dispozici informaci, že pobyt v Irsku potrvá 2 roky, a e-book bude proto přečten/spotřebován zde. Anglická SIM karta, tedy jedna z domněnek uvedených výše, by byla relevantní, pouze pokud nebude k dispozici jiná informace o zákazníkovi.