Vstupní pohovor je díky své relativní jednoduchosti nejčastější forma výběru zaměstnance. Přijít připraven by ale neměl pouze uchazeč, ale také samotný zaměstnavatel. Řídit se přitom musí českou i mezinárodní právní úpravou.
Uchazeč stojí v roli žadatele, tudíž se snaží na zaměstnavatele zapůsobit. Může tak činit prostřednictvím životopisu, volbou oblečení či zaujmutím určitých postojů a výrazů. Zaměstnavatel tedy musí rozlišit, co je pouze tendence se prosadit a co je skutečně míněno vážně.
Výraznou roli může sehrát i stres a neznámé prostředí. Tehdy by měl zaměstnavatel uchazeči umožnit krátkou adaptaci, například nezávazným rozhovorem (o počasí). Mnoho o uchazeči napoví také řeč těla. Její znalost může zaměstnavateli pomoci při rozhodování, zda je uchazeč vhodným kandidátem na danou pozici.
Také výběr otázek by měl projít důkladnou přípravou. Právo totiž zaměstnavatelům zakazuje pokládat určité otázky (například na členství v odborech, politické názory, majetek, náboženství, sexuální orientaci a podobně). Vhodnou kombinací a promyšleným postupem však zaměstnavatel může odhalit i skryté informace.
ČLÁNKY DO MAILU