Daň z přidané hodnoty je tzv. spotřební daní a dotýká se tak všech spotřebitelů. V rámci řetězce mezi plátci DPH však vznikají nároky na odpočet daně a zároveň povinnosti daň odvést. Plátci DPH potom mají povinnost uvádět uskutečněná a přijatá plnění v přiznání k DPH za konkrétní zdaňovací období, kterého se dané transakce týkají. Jak vlastně funguje obecně režim DPH?
Co se dozvíte v článku
Základní pojmy v DPH
Zákon o DPH definuje, co je předmětem daně. Aby se mohlo jednat o plnění, které je předmětem daně, musí se jednat o smluvní prvek a zároveň vůli zboží nebo službu nakoupit, případně prodat. Aby se jednalo o plnění, které je předmětem daně, musí se jednat o taková plnění, která jsou uskutečněna za úplatu, osobou povinnou k dani a s místem v plnění v tuzemsku.
Zákon o DPH je však velmi rozsáhlý, a proto existuje řada výjimek a speciálních úprav v zákoně, kdy nelze tato obecná tvrzení aplikovat. Jedná se například o dodání zboží do jiného členského státu, pokud zboží nakupuje osoba povinná k dani k ekonomické činnosti a za úplatu.
Tuzemskem se rozumí Česká republika. Za osobu povinnou k dani se považuje osoba, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, anebo skupina. Za osobu nepovinnou k dani je potom považována taková osoba, která neuskutečňuje ekonomické činnosti – například běžný občan, ale také třeba zaměstnanci.
Úplatu zákon o DPH definuje jako částku v peněžních jednotkách nebo jako hodnotu nepeněžního plnění. Součástí úplaty je také dotace k ceně.
Mechanismus fungování DPH
Základní mechanismus fungování DPH si vysvětlíme na jednoduchém příkladu výrobní firmy, která vyrábí drogistické zboží. Zboží musí být v první řadě vyrobeno, následně musí být dodáno velkoobchodním či maloobchodním odběratelům a v neposlední řadě musí být zboží prodáno konečnému spotřebiteli. Lze samozřejmě přeskočit i krok dodání do obchodního řetězce a výrobce může své výrobky prodat napřímo.
Výrobce při výrobě drogistického zboží bude nakupovat a spotřebovávat – zejména materiál pro výrobu drogistického zboží. V rámci výroby však dochází ke spotřebě i dalších statků a služeb – tj. alokace odpisů budovy, ve které je výroba prováděna, spotřeba lidské práce (mzdy zaměstnanců), spotřeba elektrické energie a další. Tyto všechny vstupy na základě kalkulace tvoří cenu výrobku a jejich spotřeba slouží k ekonomické činnosti. Pokud výrobce nakupuje tyto služby od plátce DPH, má ve většině případů nárok na odpočet DPH.
Jakmile jsou výrobky vyrobeny, dojde k jejich prodeji za prodejní cenu do obchodních řetězců. Při prodeji výrobků je výrobce povinen odvést DPH na výstupu. Obchodní řetězce si následně na této velkoobchodní ceně určí marži – přirážku – a prodávají zboží jako finální statek konečným spotřebitelům.
Postup výpočtu DPH u výrobce znázorňuje velmi zjednodušeně tabulka níže:
| Položka | Cena bez DPH | Výše DPH | Cena vč. DPH |
| Nákup surovin | –10 000 Kč | –2 100 Kč | –12 100 Kč |
| Spotřeba energií | –500 Kč | –105 Kč | –605 Kč |
| Pomocné látky | –2 000 Kč | –420 Kč | –2 420 Kč |
| Prodejní cena | 20 000 Kč | 4 200 Kč | 24 200 Kč |
| Rozdíl (+/-) | 7 500 Kč | 1 575 Kč | 9 075 Kč |
Výrobce při výrobě spotřeboval materiál a další v cenách bez DPH ve výši 12 500 Kč. Z těchto vstupů si může nárokovat odpočet DPH ve výši 2625 Kč. Následně své výrobky prodal za 20 000 Kč bez DPH, kdy daň na výstupu činí 4200 Kč. Rozdíl mezi výstupy a vstupy je částka 1575 Kč.
Jak se DPH vypočítá?
Daň z přidané hodnoty se neodvádí z každého jednotlivého plnění, ale souhrnně za zdaňovací období. Zdaňovacím obdobím pak může být buď kalendářní měsíc, anebo kalendářní čtvrtletí. Jakmile plátce uvede do přiznání všechna přijatá a uskutečněná plnění, může být výsledkem daňová povinnost nebo nadměrný odpočet.
Výpočet daňové povinnosti znázorňuje tabulka, kdy při výrobě došlo k nároku na odpočet u těch vstupů, které slouží k ekonomické činnosti, a zároveň došlo k odvedení daně na výstupu při prodeji výrobků. Rozdíl mezi vstupy (tj. 2625 Kč) a výstupy (tj. 4200 Kč) – je částka 1575 Kč – daňová povinnost.
Výsledkem v rámci zpracování přiznání k dani z přidaného hodnoty mohou nastat dvě situace. První situace značí, že výstupy byly vyšší než vstupy – viz názorný případ – a plátce daně má povinnost odvést daň. Pokud by však došlo k opačné situaci, kdy vstupy převyšují výstupy, vznikl by plátci tzv. nadměrný odpočet („vratka daně“).
Sazby daně
V České republice jsou aplikovány tři sazby daně, a to základní sazba a dvě snížené sazby:
- Základní sazba daně – 21 %
- První snížená sazba daně – 15 %
- Druhá snížená sazba daně – 10 %
Některá plnění však například nejsou předmětem daně vůbec anebo mohou být od daně osvobozená (s nárokem nebo bez nároku na odpočet). Typickým osvobozeným plněním jsou například činnosti finančních zprostředkovatelů.
Rozdělení toho, co spadá pod jakou kategorii sazeb daně, je uvedeno v příloze k zákonu o DPH, případně přímo v zákoně o DPH.
Do první snížené sazby (15 %) tak patří například potraviny, dětské autosedačky, některé zdravotnické prostředky nebo živé květiny. Do druhé snížené sazby daně (10 %) patří například dodávka tepla a chladu, pitná voda, dětské pleny, kojenecká výživa a další.
Zboží a služby, které nejsou uvedeny v příloze zákona (případně přímo v zákoně o DPH) s tím, že patří do snížené sazby daně, jsou zdaňovány sazbou daně základní – tj. ve výši 21 %.
