Jak vystavit směnku a následně ji vymáhat?

Směnka je tzv. abstraktním cenným papírem. To znamená, že ke svému vzniku nepotřebuje žádný právní důvod (tzv. kauzu), který by opodstatňoval její vystavení. Výjimkou jsou pouze směnky, které slouží jako prostředek k zajištění jiných závazků (např. úvěrů). Tématu směnek zajišťovacích se však v tomto článku věnovat nebudeme. 

Zákon směnečný a šekový rozlišuje dva základní druhy směnek, a to směnku vlastní a směnku cizí. Směnka cizí je tvořená alespoň třemi směnečnými účastníky, kterými jsou výstavce směnky, remitent (tj. osoba, na jejíž řad či jméno je směnka vystavena) a směnečník (tj. osoba, které je výstavcem přikázáno zaplatit směnečnou sumu remitentovi). Směnka vlastní je na rozdíl od směnky cizí tvořena minimálně dvěma účastníky, a to výstavcem směnky a jejím remitentem, přičemž u směnky vlastní výstavce nepřikazuje nikomu třetímu, aby remitentovi směnečnou sumu uhradil, ale sám se bezpodmínečně zavazuje, že částku remitentovi zaplatí. 

Cizí směnka vždy obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce směnečníkovi zaplatit určitou peněžitou sumu remitentovi. Směnečný závazek nicméně směnečníkovi vzniká až po jeho akceptaci směnky, která se v praxi provádí zpravidla podpisem směnečníka na směnce. Výstavce směnky se v takovém případě staví do pozice nepřímého dlužníka a ručí za to, že bude směnka směnečníkem řádně akceptována a remitentovi zaplacena. V praxi je ovšem směnka vlastní ve srovnání se směnkou cizí využívanějším typem směnky, přičemž směnka vlastní nemusí vždy obsahovat jen dva účastníky, ale účastníků (např. výstavců směnky) může být i více. 

Jak správně vystavit směnku, aby byla platná?

Jak směnka vlastní, tak i směnka cizí musí podle zákona obsahovat tyto formální náležitosti: 

• výslovné označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, v kterém je listina sepsána, 
• bezpodmínečný slib (u směnky vlastní) či příkaz (u směnky cizí) zaplatit určitou peněžitou sumu, 
• údaj splatnosti,
• údaj místa, kde má být placeno, 
• jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (tj. identifikace remitenta), 
• datum a místo vystavení směnky,
• podpis výstavce. 

U směnky cizí musí být rovněž uvedeno jméno směnečníka.

Pokud některá ze shora uvedených náležitostí na listině chybí, bude se jednat o neplatnou a tím pádem i soudně nevymahatelnou směnku. Je proto zcela zásadní uvedené formální náležitosti směnky dodržet a nezapomenout žádnou z nich na směnce uvést. Výjimku představuje pouze údaj o splatnosti směnky, dále údaj o místu vystavení směnky a údaj o platebním místu směnky. V těchto výjimečných případech se uplatní zákonné domněnky, které předmětné údaje nahradí, pokud na směnce nejsou výslovně obsaženy. 

Přečtěte si také:

Na co si dát pozor při podpisu směnky jako prostředku zajištění podnikatelského úvěru

Soudní vymáhání nezaplacené směnky

Směnečné řízení, jehož prostřednictvím se lze domáhat vydání rozhodnutí ve formě tzv. směnečného platebního rozkazu, je upraveno v ustanovení § 175 občanského soudního řádu. Lze jej v zásadě rozdělit na dvě části. První část se týká řízení o vydání tzv. směnečného platebního rozkazu. Druhá část se týká projednání případně podaných námitek proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu na soudním jednání. Zde pak soud rozhodne o případném zrušení nebo ponechání v platnosti vydaného směnečného platebního rozkazu.

Podmínkou pro vydání směnečného platebního rozkazu je předložení originálu (prvopisu) směnky žalobcem (tj. zpravidla věřitelem) k soudu, společně s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, pro jehož přípravu je vhodné využít služeb odborníka – advokátní kanceláře. Jsou-li podmínky pro vydání směnečného platebního rozkazu splněny, soud vydá směnečný platební rozkaz, který musí být doručen do vlastních rukou žalovaného. Soud směnečný platební rozkaz nevydá zpravidla v případě, kdy žalobce vydání směnečného platebního rozkazu soudu výslovně nenavrhne, jeho návrh bude obsahovat vady a žalobce je na výzvu soudu neodstraní nebo pokud bude mít soud pochybnosti o platnosti či pravosti směnečné listiny. 

Pokud žalovaný po doručení směnečného platebního rozkazu proti němu včas nepodá odůvodněné námitky, nabude směnečný platební rozkaz právní moci a žalobce jej následně může po žalovaném vymáhat exekuční cestou. Námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu musí být vždy zcela konkrétní a nelze je později jakkoliv doplňovat nebo měnit. V případě podání námitek se nicméně směnečný platební rozkaz neruší, ale soud v takovém případě nařídí soudní jednání a až po soudním projednání rozhodne definitivně o tom, zda vydaný směnečný platební rozkaz ponechá v platnosti, nebo jej zruší. 

Dluh můžete zajistit platnou směnkou

Směnečné řízení klade značný důraz na formální stránku věci, čímž do jisté míry zvýhodňuje žalobce (věřitele) – za předpokladu, že je vlastníkem platné směnky. O to důležitější je dodržení zákonných (formálních) náležitostí při vystavení směnky. Žalobce má při soudním vymáhání směnky značnou výhodu i v oblasti dokazování. Důkazní břemeno ve směnečném řízení totiž nese téměř výhradně žalovaný.

Výjimku představuje pouze prokazování pravosti podpisu na směnce, kterou má povinnost prokazovat žalobce. Pokud tedy zamýšlíte zajistit si například splacení úvěru vaším dlužníkem bez toho, abyste museli soudu složitě prokazovat, proč, z jakého důvodu a za jakých okolností vám dlužník něco dluží, můžete si dluh zajistit vystavením platné směnky. Tím se vaše pohledávka stane snadněji vymahatelnou.