Zákon o daních z příjmů § 23 odst. 7 řeší problematiku určení ceny mezi spojenými osobami. Podle zmíněného ustanovení zákona upraví správce daně základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl mezi cenou, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích a cenou, kterou použily při zúčtování osoby spojené.
Cena, za kterou si vzájemně účtují spojené osoby, nesmí být nápadně vyšší než ceny obvyklé na trhu nebo naopak nápadně nižší. Zákon však připouští, že ceny sjednané mezi spojenými osobami se mohou lišit od těch, které byly sjednány mezi nezávislými osobami, pokud je poplatník schopen rozdíl uspokojivě doložit.
V zákoně o daních z příjmů nenajdeme vysvětlení, čím lze rozdíl v cenách uspokojivě doložit. Jde o individuální posouzení situace. Poplatník musí vysvětlit, proč použil cenu, která se liší od cen, které účtuje jiným subjektům. Poplatník si musí neobvykle vysokou či nízkou cenu před správcem daně obhájit.
Správce daně, který zjistí odlišnou cenu u osob spojených a běžnou cenou, účtovanou v ostatních případech, žádá nejprve vysvětlení rozdílu. Pokud podnikatel neobvykle vysokou či nízkou cenu uspokojivě nedoloží, upraví správce daně základ daně z příjmů podnikatele – poplatníka.
ČLÁNKY DO MAILU