Názor k článku Jaké je doopravdy testování časopisu dTest? (NÁZOR) od frr - Pamatuju si dva konkrétní testy z posledních pár...

Pamatuju si dva konkrétní testy z posledních pár let:

V prosinci 2010 testovali tužkové akumulátory (NiMH). Pár jich měli v testu, změřili, vyhodnotili... kolem článku pár fotek "z testu", z nichž některé tuším naznačovaly, že byly pořízeny v Německu. Mezi testovanými veličinami byly tuším výdrž při menším a větším odběru a míra samovybíjení. Výsledek testu: vydělily se dvě skupiny baterií: kousky s menší jmenovitou kapacitou (okolo 2000 mAh), které byly ale překvapivě "tvrdé" a netrpěly samovybíjením = reálně měly dobrou výdrž. A pak skupina relativních šuntů s vysokými čísly nominálních kapacit (2500-2700 mAh). A vyhrála to nějaká Recyko+ od GP. Tím test končil. Trochu jsem po tom pátral... a zjistil jsem že na trhu jsou dvě technologicky odlišné kategorie NiMH akumulátorů: klasické (to jsou ty "vysokokapacitní") a modernější "low self discharge" - to jsou ty co vyhrály. A z kategorie LSD byly v testu jenom značky, které hrají druhé housle (viz GP). Úplně nejslavnější, nejpůvodnější a nejkvalitnější značka LSD článků, Sanyo Eneloop, v testu chyběla - ačkoli na německé fotce byla vyfocená! A jsou i další slavnější značky LSD článků, než zrovna GP. Čili ten test jednak smíchal "jablka a hrušky" (nebo spíš jablka a kdoule), vůbec z něj nevyplynulo, že se tu srovnávají dvě technologicky odlišné kategorie zboží. A zásadní část daného tržního segmentu nebyla vůbec zmíněna.

A pak si pamatuju, jak testovali balenou vodu. A zdupali mi Aquilu, která mi osobně dlouhodobě chutná ze všech zdaleka nejvíc - barbaři. Důvod: našli v ní nějaké stopové množství - uff - čeho - nějakých těžkých uhlovodíků, které se uvolňují z materiálu PET lahví. Ta naměřená úroveň byla hluboko pod hygienickou normou, vlastně těsně nad rozlišením (prahem šumu) dané měřící metody, na posledním desetinném místě. Takže jsem se poškrábal na hlavě a další asi dva roky jsem aquilu spokojeně popíjel (protože na rozdíl od většiny konkurence a na rozdíl od chlorované kohoutovky mě z ní nebolí žaludek) - až do toho incidentu s koliformními bakteriemi v jedné šarži, po které museli flašku o dvě kč zdražit, aby vykompenzovali pokles prodeje. Tehdy jsem s aquilou skončil, protože aby se na mně jako na věrném zákazníkovi někdo hojil, toho bohdá nebude. Vymyslel jsem, jak zbavit místní kvalitní kohoutovku většiny chlóru a jsem v poho.

Tolik k informační hodnotě testů v časopise dTest.