Jaké jsou hlavní rozdíly mezi podnikáním jako OSVČ a eseróčkem?

Otázkou, jestli je lepší podnikat tzv. „na sebe“ jako osoba samostatně výdělečně činná, nebo si založit společnost s ručením omezeným, se zabývá mnoho podnikatelů. A to nejen v začátcích jejich podnikání. Zejména způsob podnikání ovlivňuje potom mnoho dalších aspektů. Jako je zdanění příjmů, zatížení odvodů na sociální a zdravotní pojištění, zodpovědnost nebo časová náročnost. 

Fyzická, nebo právnická osoba?

Pokud podnikatel podniká jako fyzická osoba, tzv. osoba samostatně výdělečně činná, podnikatelské činnosti upravuje zejména živnostenský zákon a zvláštní zákony (např. zákon o advokacii). Za podnikání je potom považována taková činnost, která je provozována soustavně a samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem.

Samotné založení živnosti není nijak složité. Postačí zajít na živnostenský úřad, doložit potřebná oprávnění, provést nahlášení na příslušné úřady a podnikatel může začít podnikat. Se začátkem podnikání však souvisí mnoho dalších povinností, které v návaznosti na druh podnikání musí podnikatelé před samotným zahájením podnikatelské činnosti zařídit.

U právnických osob je podnikatelský start trochu složitější. Aby mohlo vzniknout s. r. o., musí společník sepsat zakladatelskou listinu (v případě více společníků společenskou smlouvu). K sepisu smlouvy jsou většinou využívány notářské služby, kdy notář nejen sepíše smlouvu, ale také podá návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku.

Aby mohla být společnost zapsána, musí společník složit základní kapitál (od 1 Kč), zajistit společnosti její sídlo, ohlášení podnikání na živnostenském úřadě a další. Nejen, že je založení eseróčka administrativně náročnější, je také náročnější finančně.

Zodpovědnost

Mnoho podnikatelů si neuvědomuje, že mezi podnikáním jako fyzická osoba a jako právnická osoba je zásadní rozdíl, resp. více rozdílů. Zatímco fyzické osoby podnikají na svůj účet (tzv. „na sebe“), právnická osoba je samostatný právní subjekt.

Podnikatelé – fyzické osoby – odpovídají za dluhy a za případně způsobené škody celým svým majetkem (nikoli jen obchodním). Pokud tedy fyzické osoby zapříčiní vznik dluhu, může být podnikatelům zatížen jejich soukromý majetek. Právnické osoby jakožto samostatné právní subjekty mají svůj majetek a vlastní jmění, kterým zodpovídají za své závazky. Majetek společníků je tak do jisté míry chráněn.

Co je předmětem zdanění?

Fyzické osoby mají na výběr z více možností, jak budou své příjmy a výdaje evidovat a následně i zdaňovat. Mezi nejčastěji využívané možnosti pak patří vedení daňové evidence (tj. uplatňování skutečných výdajů), uplatňování paušálních výdajů nebo přihlášení se do režimu paušální daně. Fyzické osoby však mohou (v některých případech musí) vést účetnictví.

Zatímco fyzické osoby zdaňují rozdíl mezi příjmy a výdaji (pakliže nevedou účetnictví), právnické osoby zdaňují rozdíl mezi výnosy a náklady a platí pro ně povinnost vedení účetnictví. Samotné vedení účetnictví je mnohem náročnější než například vedení daňové evidence, a to jak administrativně, tak odbornostně.

Je zapotřebí rozlišovat základní pojmy, jako jsou výnosy a příjmy, náklady a výdaje. Za výnosy jsou považovány realizované výkony vyjádřené v korunách, náklady potom představují spotřebované výkony (služby, zboží). Náklady ani výnosy nemusí v daný okamžik souviset s finančním tokem. Příjmy a výdaje naopak představují již samotný peněžní tok.

Pro fyzické a právnické osoby je také rozdílná sazba daně. Fyzické osoby zdaňují své příjmy sazbou daně ve výši 15 %, právnické osoby sazbou vyšší, a to 19 %. V některých případech mohou fyzické osoby zdaňovat své příjmy vyšší sazbou daně – tj. ve výši 23 %. 

Níže uvedená tabulka zachycuje rozdíl mezi předmětem daně u fyzických a právnických osob a jeho zdanění.

Na výše uvedeném příkladu je vidět, že zdanění fyzických osob se týkají skutečně obdržené příjmy. V případě vedení účetnictví pak do základu daně vstupují realizované výkony, tj. výnosy, bez ohledu na jejich zaplacení.

Na co by si ale podnikatelé měli dávat obzvlášť pozor, je disponování se získanými peněžními prostředky. Zatímco fyzické osoby mohou volně disponovat se svými příjmy, v případě právnických osob je tomu jinak. Realizované výnosy a přijaté finanční prostředky nejsou onoho společníka, ale dané právnické osoby. Společník tak nemůže „jen tak“ utrácet peníze právnické osoby. Pokud si chce realizovaný zisk vyplatit, musí o tomto provést zápis a uhradit srážkovou daň ve výši 15 %.

Sociální a zdravotní pojištění

Podnikající fyzické osoby musí platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění a následně podáním přehledu za uplynulé období zálohy zúčtovat a případně pojistné doplatit. Výše pojistného je potom odvislá od příjmů fyzických osob s tím, že podnikatelé musí platit alespoň minimální pojistné.

Právnických osob se odvody na sociální a zdravotní pojištění netýkají. Povinnost hradit sociální a zdravotní pojištění nastává až tehdy, kdy právnická osoba zaměstnává fyzické osoby.