Jaké jsou nejčastější „AHA momenty“ pro začínající podnikatele?

V prvních dnech, týdnech, měsících se jim dostává takové množství informací, že některé nakonec úplně splynou. Níže uvádíme výčet toho, s čím začínající podnikatelé bojují.

Jakou vedu evidenci a jak zdaňuji své příjmy?

Při podnikatelských začátcích je vhodné oslovit odborníka, který novým podnikatelům poradí, jaké se ho týkají účetní a daňové povinnosti. Osob samostatně výdělečně činných (tedy běžných malých podnikatelů) se týká většinou řešení jen daňových povinností.

Podnikatelé musí být schopní zodpovědět základní otázky. A to: jak budou evidovat své příjmy a jak je budou následně zdaňovat a zda mají nebo budou mít ještě nějaké další příjmy mimo podnikání (například ze zaměstnání, kapitálové příjmy a další). Měli by být také schopni odhadnout roční příjem. Na základě vstupních dat je pak volen přístup zdaňování příjmů.

Fyzické osoby ve většině případů zdaňují rozdíl mezi příjmy a výdaji. Zatímco příjmy budou vždy stejné, uplatňování výdajů si mohou fyzické osoby vybrat, a to buď skutečné výdaje, anebo výdaje stanovené jako procento z dosažených příjmů. Nejpozději tedy po uplynutí prvního zdaňovacího období si fyzická osoba může vybrat, kterou formu uplatňování použije, a to v návaznosti na to, co je pro ni výhodnější.

Podnikatelé se však nemusí vybrané formy držet napořád. Mezi jednotlivými obdobími mohou formu uplatňování výdajů měnit. Změna formy však přináší jistou administrativní zátěž, protože je zapotřebí změnu zohlednit i v předchozím zdaňovacím období, a upravit tak základ daně.

Vzhledem k tomu, jak je dynamické prostředí daní a účetnictví, je vhodné jakékoli kroky konzultovat s účetní nebo s daňovým poradcem.

Limity na výdajových paušálech

Pokud se fyzické osoby rozhodnou uplatňovat tzv. výdajové paušály, vypočtou se jim výdaje jako adekvátní procento k dosaženým příjmům, a to v závislosti na typu živnosti. Pokud se například podnikatel zabývá prodejem elektroniky a dosáhne příjmu 1000 Kč, při použití výdajového paušálu (při volné živnosti ve výši 60 %) se má za to, že výdaje činí 600 Kč (1000 × 0,6).

Podnikatelé však musí počítat. Musí zvážit, zda se jim výdajové paušály vyplatí. Obecně lze říct, že výdajový paušál se vyplatí, pokud jeho výpočtem bude mít podnikatel „vyšší výdaje“ a tím pádem nižší daňový základ, než kdyby využil výdaje skutečné (tj. shromažďování účtenek a dokladů). Má ovšem ještě jednu zásadní výhodu, a to, že výdaje nemusí prokazovat.

Nepříjemné může ovšem být, když podnikatelé nevědí o tzv. zastropování výdajových paušálů anebo pokud se domnívají, že spadají do jiného procentního pásma. V článku o zdaňování příjmů fyzických osob proto uvádíme, jak vysoké procento výdajů lze použít k danému typu živnosti a jaké jsou limity pro uplatnění výdajových paušálů.

Náklady vs. výdaje, výnosy vs. příjmy

Velmi často se pletou základní pojmy, a to náklady a výdaje a také výnosy a příjmy. Pro fyzické osoby půjde nejčastěji o příjmy a výdaje, protože náklady a výnosy se objevují jen v účetnictví, ale i tak je dobré znát hlavní, poměrně zásadní, rozdíl.

Příjmy představují skutečné peněžní toky. Tedy příjem nebo výdej peněžních prostředků, které podnik obdrží. Příkladem může být přijatá platba od zákazníka za prodané zboží nebo služby.

Výnosy jsou účetní kategorií, která vyjadřuje hodnotu uskutečněného prodeje dané komodity (zboží nebo služby), a to bez ohledu na to, zda byly skutečně peníze obdrženy. Výnosy jsou tedy zaznamenávány v okamžiku realizace prodeje, nikoliv v okamžiku přijetí platby. Příkladem výnosu může být vystavená faktura za prodej zboží s odloženou splatností.

Náklady jsou účetní kategorií, která vyjadřuje hodnotu spotřebovaných zdrojů, které daný podnik vynaložil během určitého období. Náklady jsou zaznamenány v okamžiku jejich vzniku, tedy když je spotřebován materiál, energie, mzdy apod. Mezi náklady se však řadí také například odpisy nebo tvorba opravných položek.

Výdaje představují skutečné peněžní toky. Tedy příjem nebo výdej peněžních prostředků, které podnik vynaloží k zajištění ekonomické činnosti. Příkladem může být zaplacení faktury dodavateli za dodaný materiál nebo nákup pohonných hmot.

Rozdíl mezi těmito pojmy je zásadní pro pochopení celého fungování účetnictví. Příjmy a výdaje ovlivňují peněžní tok (cash flow), zatímco výnosy a náklady ovlivňují hospodářský výsledek podniku (zisk nebo ztrátu).

Jaké vlastně platím daně a kolik?

Podnikatelé se asi shodnou na tom, že musí platit daně. Jenže těch daní je celá řada. Všichni musí platit daň z příjmů, někteří ale také platí daň z přidané hodnoty, silniční daň nebo daň z nemovitostí. Kdo ale platí jakou daň a z čeho se daná daň platí?

Daň z příjmů platí „všichni“, tj. jak fyzické, tak právnické osoby. Rozdíl je potom nejen v sazbě, ale také v tom, co zdaňují. Zatímco fyzické osoby zdaňují rozdíl mezi příjmy a výdaji obecně 15% sazbou daně z příjmu, právnické osoby zdaňují rozdíl mezi výnosy a náklady 21% sazbou daně z příjmů. Pozor však na to, že fyzické osoby mohou při zdanění vyšší příjmy zdaňovat i vyšší sazbou daně, a to ve výši 23 %. Vyšší sazbou se zdaňují příjmy, které přesahují 36násobek průměrné mzdy.  

Někteří podnikatelé ale mohou být i tzv. plátci daně z přidané hodnoty. Nejčastěji se podnikatelé stanou plátci daně při překročení obratu. Ostatní situace, za kterých se podnikatel stane plátcem daně, jsou uvedeny v zákoně o dani z přidané hodnoty. Podstata daně z přidané hodnoty potom spočívá velmi zjednodušeně v tom, že plátce odvádí finančnímu úřadu daň z rozdílu mezi daní na vstupu a daní na výstupu, tj. z navýšení hodnoty zboží nebo služby. I zde jsou různé sazby podle druhu plnění, a to základní ve výši 21 % a snížená ve výši 12 %.

Někteří podnikatelé však platí i další daně. Silniční daň, daň z nemovitostí, ekologické daně nebo spotřební daně. Silniční daň se týká těch podnikatelů, kteří jsou provozovateli zdanitelného vozidla. Daň z nemovitostí platí ti podnikatelé, kteří vlastní nemovitý majetek. Spotřební a ekologické daně se malých začínajících podnikatelů spíše netýkají.

DPH, obrat a identifikovaná osoba

Posledním okruhem, který je často opomíjený, je daň z přidané hodnoty. Hodně podnikatelů se totiž „zapomene“ a překročení obratu zjistí až při předávání podkladů ke zpracování daňového přiznání. Většina začínajících podnikatelů, pokud se neregistrují dobrovolně jako plátci daně z přidané hodnoty, začínají podnikat jako tzv. neplátci DPH.

Neplátci daně si pak musí mj. hlídat obrat. Obecně řečeno, zda nepřekročili hranici dvou milionů a nestali se tak plátci daně. Pozor však na tři věci. Do obratu se nepočítají jen příjmy (tj. inkasované částky), ale i vystavené neuhrazené faktury. Druhou opomíjenou věcí je, že do obratu se sčítají příjmy z podnikání (příjmy dle § 7 zákona o daních z příjmů) a příjmy z nájmu (příjmy dle § 9 zákona o daních z příjmů). Plátcem daně se však mohou stát podnikatelé i z jiných důvodů anebo dobrovolně. Třetí velmi důležitou informací je, že obrat se posuzuje za dvanáct po sobě jdoucích měsíců, nikoli za kalendářní rok. To se ale s příchodem nového roku změní.

Nepříjemná pak může být také registrace identifikovaných osob, a to zejména v případě, že podnikatelé využijí placených reklam na sociálních sítích. V takovém případě podnikatel přijímá služby z jiného členského státu a má povinnost se registrovat jako identifikovaná osoba a odvádět daň.

Povinností, zejména těch daňových, je celá řada. Je proto vhodné, alespoň v začátcích, konzultovat svoje podnikatelské plány s daňovým poradcem.