Jaké příjmy se zdaňují jako příjmy ze samostatně výdělečné činnosti?

Příjmy ze samostatné činnosti

Základní okruhy příjmů osob samostatně výdělečně činných jsou:

• příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství
• příjmy ze živnostenského podnikání
• příjmy z jiného podnikání, ke kterému je potřeba živnostenské oprávnění
• podíly společníků veřejné obchodní společnosti na zisku
• podíl komplementáře komanditní společnosti na zisku

Do příjmů ze samostatné činnosti se ale řadí další příjmy. Jedná se zejména o příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví a autorských práv. Za autorská práva se považují také příjmy z práv podobných autorskému právu, a to včetně příjmů z jejich vydávání, rozmnožování nebo rozšiřování.

Mezi příjmy ze samostatné činnosti se také řadí příjmy z nájmu majetku, který je zařazen v obchodním majetku podnikatele, a příjem z výkonu nezávislého povolání. Za příjem z nezávislého povolání se považuje například příjem sportovců nebo umělců.

Co je považováno za základ daně?

U příjmů ze samostatně výdělečné činnosti jsou za dílčí základ daně považovány příjmy snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. To ovšem neplatí v případě příjmů z podílů na zisku.

U příjmů z podílu na zisku společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti je za základ daně považována poměrná část základu daně nebo daňové ztráty, přičemž tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník nebo komplementář podílí na zisku. 

Autorské příspěvky

Autorské příspěvky, kterými jsou například příspěvky do novin, časopisů nebo televize a tyto příjmy plynou ze zdrojů na území České republiky, se zdaňují také jako příjmy ze samostatně výdělečně činnosti.

To ovšem neplatí v případě, že úhrn těchto příjmů nepřesáhne v kalendářním měsíci deset tisíc korun u jednoho plátce daně. V takovém případě je příjem z autorského příspěvku podroben srážkové dani a zdaňuje se jako příjem ze závislé činnosti.

Výdajové paušály

Pokud se podnikatel rozhodne, že nebude uplatňovat prokazatelné výdaje na zajištění, dosažení a udržení zisku, může využít tzv. výdajových paušálů. Maximální výše výdajových paušálů je potom odvozena od druhu příjmů.

V případě, že podnikatel má příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a příjmy z řemeslné živnosti, uplatní tento podnikatel paušální výdaje ve výši 80 % z příjmů, maximálně však 1 600 000 Kč. K příjmům ze živnostenského podnikání lze uplatnit paušální výdaje ve výši 60 % z příjmů, maximálně však 1 200 000 Kč.

Pokud v rámci samostatně výdělečné činnosti dochází k pronájmu obchodního majetku, lze k těmto příjmům uplatnit výdajový paušál ve výši 30 % z příjmů, maximálně však 600 000 Kč.

U ostatních příjmů ze samostatně výdělečné činnosti, například u příjmů ze sportovní činnosti, činnost daňových poradců nebo lékařů, lze využít výdajového paušálu ve výši 40 % z příjmů, maximálně však 800 000 Kč.  

Pokud podnikatel využije možnosti uplatnění paušálních výdajů, tak se má za to, že jsou v částce výdajů zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním jeho příjmů. Podnikatel uplatňující výdajový paušál je povinen vést záznamy o jeho příjmech a evidovat své pohledávky. Pozor však na to, že způsob uplatnění výdajů nelze zpětně změnit. 

Daňová evidence

V případě, že se podnikatel rozhodne uplatňovat prokazatelné výdaje na zajištění, udržení a dosažení příjmů, vede daňovou evidenci. Za daňovou evidenci je dle zákona o daních z příjmů považována evidence pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů. 

Daňová evidence zahrnuje údaje o příjmech a výdajích, a to v členění potřebném pro správné stanovení základu daně, a dále eviduje majetek a dluhy. Podnikatel vedoucí daňovou evidenci je povinen tuto evidenci archivovat, a to za všechna zdaňovací období, pro která neuplynula lhůta pro stanovení daně. 

Existují ale i další varianty, jak mohou podnikatelé evidovat své příjmy a následně je zdaňovat. Podnikatelé mohou využít například režimu paušální daně nebo vést účetnictví, a to dobrovolně nebo na základě podmínek uvedených v zákoně o účetnictví.

Spolupracující osoby

V rámci daňové optimalizace je možné využít institut spolupracující osoby. Princip institutu spolupracující osoby spočívá v přerozdělení příjmů a výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů na spolupracující osobu. Za spolupracující osobu je považován spolupracující manžel, spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti nebo člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.

Přerozdělení příjmů a výdajů má svá pravidla. U spolupracujících osob musí být výše podílů na příjmech a výdajích stejná. Příjmy a výdaje se potom rozdělují tak, aby podíl na příjmech a výdajích připadající na spolupracující osobu nečinil v úhrnu více než 30 % a zároveň platí, že částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činí za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč a za každý započatý měsíc nejvýše 15 000 Kč.

V případě, že je spolupracující osobou manžel nebo manželka, příjmy a výdaje se rozdělí tak, aby podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracujícího manžela nebo manželku nečinil více než 50 % a zároveň částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činí za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč a za každý započatý měsíc nejvýše 45 000 Kč.

Příjmy a výdaje nelze rozdělit na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku, a na dítě, na které je uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě. U manželů nelze institutu spolupracující osoby využít v případě, že je na manžela nebo manželku uplatňována sleva na manžela. Přerozdělení příjmů nelze použít ani v případě, že poplatník zemřel, a také na poplatníka, který uplatňuje režim paušální daně.