Interpretace I-45 se zabývá znehodnocením stálých aktiv. Běžné trvalé opotřebení dlouhodobého majetku je v účetnictví zachyceno prostřednictvím odpisů. Jakmile tedy účetní jednotka pořídí dlouhodobý majetek a začne jej jako dlouhodobý majetek vykazovat, zachytí se jeho pořízení v aktivech účetní jednotky. Hodnotu, od jaké bude účetní jednotka vykazovat majetek jako dlouhodobý, si určí sama vnitřními předpisy. V mnoha případech si stanovovaly účetní jednotky ocenění dlouhodobého majetku v návaznosti na hranici určenou zákonem o daních z příjmů, tedy od 40 000 Kč. Od 1. 1. 2021 byla hranice dle zákona o daních z příjmů posunuta na 80 000 Kč.
Interpretace I-45 se však nezabývá běžným opotřebením majetku, ale jinými situacemi, kdy může dojít ke znehodnocení aktiv. Popisuje situace, kdy je účetní zůstatková hodnota vyšší než skutečná hodnota majetku. Pokud účetní jednotka dospěje k závěru, že je skutečná hodnota nižší než vykazovaná zůstatková cena, měla by vyčíslit a následně i vykázat snížení hodnoty daného aktiva.
Vedle odpisů lze k majetku tvořit také opravné položky, a to za předpokladu, že snížení hodnoty majetku má pouze dočasný charakter. Cílem textu interpretace bylo stanovit postup při testování aktiv na jejich znehodnocení a následně konkretizovat zaúčtování a vykazování znehodnoceného aktiva. Text interpretace tak rozebírá několik otázek týkajících se znehodnocení aktiv.
Jak indikovat znehodnocení?
Účetní jednotka je ze zákona povinna provádět inventarizaci majetku a závazků. Pokud však existuje předpoklad, že má aktivum jinou hodnotu než takovou, která je vykázána v účetnictví, měla by snížit jeho hodnotu dle charakteru znehodnocení. Zvýšení hodnoty majetku v účetnictvím vedeném podle českých účetních standardů nelze vykazovat.
V textu interpretace jsou uvedeny externí a interní indikace, podle kterých může účetní jednotka snížit hodnotu majetku. Jedná se například o pokles tržní hodnoty aktiva, zvýšení úrokových sazeb nebo vstup nové konkurence na trh a dále poškození nebo zastarání aktiva.
V jaké výši a jak vykázat znehodnocení?
Pokud účetní jednotka vyhodnotí, že je testované aktivum vykazované v nesprávné hodnotě, stanoví tzv. zpětně získatelnou částku. Zpětně získatelná částka se stanoví jako reálná hodnota aktiva ponížena o náklady na prodej tohoto aktiva, a to v případě, kdy k prodeji dojde do 12 měsíců v návaznosti na rozhodnutí účetní jednotky nebo jako hodnota z užívání, která je zobrazena jako diskontované čisté peněžní toky, které je dané aktivum schopné generovat.
V textu interpretace je stanoveno, že „je-li zpětně získatelná částka nižší než zůstatková hodnota aktiva, sníží účetní jednotka o daný rozdíl účetní (zůstatkovou) hodnotu stálého aktiva prostřednictvím opravné položky k stálým aktivům a provede v souladu s § 56 odst. 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb., adekvátní úpravu odpisového plánu daného aktiva tak, aby následné odpisy reflektovaly skutečnost, že zůstatková hodnota aktiva poklesla. Účetní jednotka též posoudí potřebu upravit výši zbytkové hodnoty aktiva, je-li při odpisování aktiva zohledňována“.
Existují ale taková aktiva, u kterých nelze stanovit zpětně získatelnou částku. Taková aktiva se potom seskupují do tzv. penězotvorných jednotek, za kterou je považována „nejmenší skupina aktiv, která generuje peněžní toky dostatečně nezávisle na ostatních penězotvorných jednotkách.“
Pokud účetní jednotka vykáže snížení hodnoty prostřednictvím opravné položky, která má charakter dočasného snížení, ale nejsou naplněny předpoklady pro navrácení do původního stavu, může být snížení hodnoty trvalé.
Pokud pominou důvody pro vykazování dočasného snížení hodnoty majetku, stanoví účetní jednotka opět zpětně získatelnou částku a vytvořenou opravnou položku rozpustí. Rozpustit ji však může pouze do takové výše, jakou by aktivum mělo, kdyby tato opravná položka nebyla tvořena, tedy do maximální výše vytvořené opravné položky.
Pokud je odúčtování ztráty z předpokládaného znehodnocení penězotvorná jednotka – tj. u nejmenších skupin aktiv, je tato penězotvorná jednotka přiřazena jednotlivým aktivům v poměru zůstatkových cen daných aktiv.
V rámci odpisového plánu lze stanovit tzv. zbytkovou hodnotu aktiva, tj. předpokládanou hodnotu, za kterou bude aktivum ke konci životnosti například odprodáno. Nastavením zbytkové hodnoty aktiva docílí účetní jednotka toho, že v rámci používání majetku bude v nákladech daného účetního období adekvátní částka a k výnosu z prodeje na konci životnosti bude předpokládaný náklad ve formě zůstatkové ceny.
U mikro a malých podniků je však majetek odpisován nejčastěji tak, že aktivum vykazuje nulovou hodnotu ke konci životnosti. Častou chybou, nebo možná zjednodušením, je také to, že účetní jednotky stanovují účetní odpisy rovny daňovým odpisům.
Příklad penězotvorné jednotky
V interpretaci jsou uvedené příklady pro lepší znázornění toho, co může tvořit penězotvornou jednotku. Jedním z příkladů je znázornění penězotvorné jednotky na městské autobusové dopravě a přívoz v místě, kde není postaven most. Majetek i příjmy nebo výnosy plynoucí z této dopravy jsou přímo přiřaditelné, ačkoli je přívoz provozován se ztrátou. Provozování autobusové dopravy je podmíněno přívozem ze strany městského úřadu.
Autobusová přeprava a přívoz tak tvoří jednu penězotvornou jednotku, protože tyto dvě činnosti nejsou od sebe oddělitelné. Ztráta z provozování přívozu je dle textu interpretace považována za náklad související s provozem autobusové dopravy.
ČLÁNKY DO MAILU