Účetnictví jako takové má přesah nejen do daní, ale také do řízení, plánování a ostatních manažerských činností. Jedním z důležitých pilířů je potom správné členění nákladů a výnosů, které zajistí, že informace vykazované v účetnictví poskytnou přesný obraz o finanční situaci daného podniku.
Správné členění nákladů však není důležité jen pro správné vedení účetnictví. Správné nastavení účtování a vykazování umožňuje např. manažerům efektivně plánovat a rozhodovat se. Zjednodušení potom díky členění nákladů a výnosů může mít dopad i do úpravy hospodářského výsledku na základ daně.
Náklady vs. výdaje, výnosy vs. příjmy
Velmi důležité je pochopit rozdíl mezi náklady a výdaji, dále výnosy a příjmy. Nejenže se nejedná o tutéž věc, ale správné pochopení těchto pojmů má také následný přínos při čtení účetních výkazů.
Příjmy představují skutečné peněžní toky – tedy příjem nebo výdej peněžních prostředků, které podnik obdrží. Příkladem může být přijatá platba od zákazníka za prodané zboží nebo služby.
Výnosy jsou účetní kategorií, která vyjadřuje hodnotu uskutečněného prodeje dané komodity (zboží nebo služby), a to bez ohledu na to, zda byly skutečně peníze obdrženy. Výnosy jsou tedy zaznamenávány v okamžiku realizace prodeje, nikoliv v okamžiku přijetí platby. Příkladem výnosu může být například vystavená faktura za prodej zboží s odloženou splatností.
Náklady jsou účetní kategorií, která vyjadřuje hodnotu spotřebovaných zdrojů, které daný podnik vynaložil během určitého období. Náklady jsou zaznamenávány v okamžiku jejich vzniku, tedy když je spotřebován materiál, energie, mzdy apod. Mezi náklady se však řadí také například odpisy nebo tvorba opravných položek.
Výdaje představují skutečné peněžní toky – tedy příjem nebo výdej peněžních prostředků, které podnik vynaloží k zajištění ekonomické činnosti. Příkladem může být zaplacení faktury dodavateli za dodaný materiál nebo nákup pohonných hmot.
Rozdíl mezi těmito pojmy je zásadní pro pochopení celého fungování účetnictví. Příjmy a výdaje ovlivňují peněžní tok (cash flow), zatímco výnosy a náklady ovlivňují hospodářský výsledek podniku (zisk nebo ztrátu). Je důležité také vykazovat náklady a výnosy v tom období, se kterým věcně a časově souvisí – tj. vykazují se na tzv. bázi akruálního principu.
Členění nákladů a výnosů dle ČÚS
České účetní standardy (ČÚS) poskytují rámec pro členění nákladů a výnosů, jehož dodržováním zajistíme správné vedení účetnictví a jednotnost při vykazování účetních informací. Z nákladů a výnosů se vychází při zjišťování hospodářského výsledku firmy a jejich členění je důležité pro správné vykazování v účetní závěrce.
Náklady se dělí na:
- Provozní náklady – zahrnují náklady spojené s hlavní činností podniku, jako jsou mzdy, materiál, energie, odpisy apod.
- Finanční náklady – zahrnují náklady související s finančními operacemi, jako jsou úroky z úvěrů, kurzové ztráty, bankovní poplatky apod.
Výnosy se dělí na:
- Provozní výnosy – zahrnují výnosy z prodeje výrobků, zboží a služeb, přijaté dotace, tržby z nájmu apod.
- Finanční výnosy – zahrnují výnosy z finančních operací, jako jsou úroky z vkladů, kurzové zisky, dividendy apod.
Podrobné informace o členění nákladů a výnosů najdeme v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
Členění výnosů a nákladů z pohledu manažerského účetnictví
Zatímco účetnictví jako takové poskytuje informace zejména externím subjektům, manažerské účetnictví se zaměřuje na poskytování informací pro interní potřeby podniku – například pro jeho vedení. Manažerské účetnictví potom pomáhá při rozhodování a následném plánování.
Manažerské účetnictví není nijak regulované zákonem, a proto si může daný podnik členění určit. Náklady mohou být členěny například:
- Fixní a variabilní náklady – fixní náklady jsou v podniku přítomny vždy, a to bez ohledu na objem výroby (např. nájem), zatímco variabilní náklady se mění s objemem výroby (např. materiál).
- Přímé a nepřímé náklady – přímé náklady lze přímo přiřadit konkrétnímu výrobku nebo službě (např. suroviny), nepřímé náklady jsou společné pro více výrobků a je třeba je rozdělovat podle určitých klíčů (např. režijní náklady).
Výnosy v manažerském účetnictví se často člení v návaznosti na výrobu, zákaznické segmenty nebo geografické oblasti, což umožňuje podrobnější analýzu a lepší rozhodování.
Dopad členění nákladů a výnosů do daní z příjmů
Správné členění nákladů a výnosů má významný dopad na daně z příjmů, protože určuje základ daně, ze kterého se následně zjišťuje daňová povinnost podniku. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů stanoví, které náklady a výnosy jsou daňově uznatelné a které nikoliv.
Daňově uznatelné náklady jsou ty, které jsou vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Mezi tyto náklady patří například spotřeba materiálu, náklady na spotřebu energií, náklady na spotřebu pohonných hmot, náklady na nakoupené služby, mzdové náklady a další.
V zákoně jsou však definované i ty náklady, které jsou daňově neuznatelné. Jedná se například o náklady na reprezentaci, smluvní pokuty a úroky z prodlení vůči státním institucím, účetní odpisy a další.
Některé náklady však jsou daňově uznatelné až po splnění určitých podmínek. Může se jednat například o smluvní pokuty a úroky z obchodních vztahů, které mohou být vázány na jejich úhradu nebo účetní odpisy drobného majetku.
Výnosy jsou (až na výjimky) zdanitelné všechny, pokud nejsou od daně osvobozeny.
Využití analytické evidence pro účely členění nákladů a výnosů
Pro členění nákladů a výnosů lze použít analytickou evidenci. Analytická evidence představuje podrobné rozdělení účetních transakcí. Používá se k detailnímu sledování a vyhodnocování jednotlivých položek, což umožňuje lepší řízení a kontrolu nad finančními toky podniku. Podrobné členění nákladů a výnosů může být velmi užitečné při stanovení základu daně a následné úpravě základu daně.
