Účetnictví jako takové obecně nevedou podnikající fyzické osoby, protože je pro ně administrativně méně náročné vést daňovou evidenci nebo jen evidovat své příjmy (pohledávky). Jako osoba samostatně výdělečně činná se totiž mohu za určitých podmínek rozhodnout, jak budu své podnikatelské aktivity evidovat.
Většina podnikatelů, zejména těch menších, pak řeší tuto evidenci v závislosti na tom, kolik času její zpracování zabere a jaké podklady budou potřeba ke zpracování daňového přiznání. O možnostech, jak mohou zdaňovat své příjmy podnikající fyzické osoby, jsme psali již dříve v tomto článku.
Vedení daňové evidence
Vedení daňové evidence je upraveno v zákoně o daních z příjmů. Pro účely daní z příjmů je pak za daňovou evidenci považována taková evidence, která slouží ke stanovení základu daně a obsahuje informace o příjmech a výdajích a o majetku a dluzích.
Při vedení daňové evidence se evidují v průběhu zdaňovacího období závazky a pohledávky a okamžikem jejich úhrady dojde k výdaji nebo příjmu. Pokud tedy dojde k uhrazení závazku, například přijaté faktury za nakoupené služby, stává se tento závazek výdajem. Při uhrazení faktury vystavené za prodej zboží pak dochází k příjmu. Výdaje a příjmy tedy přímo souvisí s peněžními toky.
Základ daně se pak stanoví jako rozdíl mezi příjmy a výdaji, který však může být dále upravován o nepeněžní transakce a další úpravy základu daně. Od příjmů a výdajů je pak nutné rozlišit náklady a výnosy, kdy rozdíl mezi nimi se používá ke zjištění hospodářského výsledku při vedení účetnictví.
Vedení účetnictví
Vedení účetnictví je upraveno zákonem o účetnictví. Zákon o účetnictví pak definuje předmět účetnictví. „Účetní jednotky, které vedou účetnictví v plném rozsahu nebo ve zjednodušeném rozsahu, účtují podvojnými zápisy o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků včetně dluhů a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření.“
Zákon o účetnictví ukládá povinnost vést účetnictví podnikatelům, kteří jsou účetními jednotkami. Pokud zůstaneme u fyzických osob, existuje zde pět možností, kdy fyzická osoba povede účetnictví.
Za účetní jednotky jsou považovány takové fyzické osoby, a musí tak vést účetnictví, které jsou jako podnikatelé zapsané v obchodním rejstříku. Další možností, kdy se stane fyzická osoba účetní jednotkou a povede účetnictví, je situace, kdy podnikatel překročí obrat dle zákona o dani z přidané hodnoty částku 25 000 000 Kč za bezprostředně předcházející kalendářní rok. Za účetní jednotky mohou být považovány ale také fyzické osoby, které se rozhodly vést účetnictví dobrovolně.
Méně časté jsou potom situace, kdy fyzická osoba, která je podnikatelem, je zároveň společníkem sdruženým ve společnosti a v této společnosti je minimálně jeden společník považován za účetní jednotky.
Povinnost vést účetnictví může být fyzickým osobám uložena také jiným právním předpisem.
Při vedení účetnictví se pro účely zjištění základu daně vychází z hospodářského výsledku. Hospodářský výsledek se zjistí jako rozdíl mezi výnosy a náklady. To je hlavní rozdíl mezi vedením účetnictví a vedením daňové evidence.
Zatímco při vedení daňové evidence je směrodatné, zda došlo ke skutečnému pohybu peněžních prostředků, při vedení účetnictví tato informace není důležitá. Při vedení účetnictví je také důležité, aby účetní jednotky účtovaly podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví, a to v tom období, se kterým věcně a časově souvisí.
Zá náklad se považují vstupy, které snižují ekonomický prospěch účetní jednotky. Ke snížení ekonomického prospěchu může dojít buď snížením aktiv, nebo zvýšením závazků. Náklady jako takové snižují hospodářský výsledek. Může se jednat například o spotřebované nákupy, nakoupené služby, mzdové náklady, odpisy, náklady na tvorbu rezervy a další.
Za výnosy se naopak považují vstupy, které zvyšují ekonomický prospěch účetní jednotky. Výnosy jako takové zvyšují hospodářský výsledek. Může se jednat například o tržby z prodeje zboží nebo výrobků, výnosové úroky, tržby z prodaného dlouhodobého majetku a další.
Jaký je základní rozdíl mezi daňovou evidencí a účetnictvím?
Za základní rozdíl při vedení daňové evidence a účetnictví pro fyzické osoby je zjištění základu daně. Zatímco při vedení daňové evidence se vychází z rozdílu mezi příjmy a výdaji, při vedení účetnictví se vychází z rozdílu mezi výnosy a náklady. Pokud by se tedy sešly dvě podnikající fyzické osoby, které by měly totožné účetní doklady, ale jedna z nich by vedla účetnictví a druhá daňovou evidenci, mohlo by dojít ke stanovení rozdílného základu daně.
Příklad
Pan Novák vystavil faktury v roce 2020 v hodnotě 200 000 Kč. Poslední faktura ve výši 50 000 Kč byla vystavena 30. 12. 2020 a uhrazena byla 7. 1. 2021. Zároveň měl pan Novák přijaté faktury ve výši 100 000 Kč. Fakturu za telefon ve výši 2 000 Kč uhradil až v roce 2021. Pan Novák vede daňovou evidenci.
Příjmy: 200 000 – 50 000 = 150 000 Kč
Výdaje: 100 000 – 2 000 = 98 000 Kč
Rozdíl: 150 000 – 98 000 = 52 000 Kč
Pokud pan Novák povede daňovou evidenci, bude mít základ daně 52 000 Kč.
Pokud by ale pan Novák vedl účetnictví, bude základ daně jiný.
Výnosy: 200 000 Kč (vč. neuhrazené faktury)
Náklady: 100 000 Kč (vč. neuhrazené faktury)
Rozdíl: 200 000 – 100 000 = 100 000 Kč
Pokud by pan Novák vedl účetnictví, zdaňoval by 100 000 Kč.
ČLÁNKY DO MAILU