Přiznání k dani z příjmů fyzických osob podávají fyzické osoby, které měly ve zdaňovacím období příjmy podléhající zdanění. Jedná se tak nejčastěji o fyzické osoby, které mají příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, příjmy z pronájmů, příjmy z kapitálového majetku nebo ostatní příjmy.
Co se dozvíte v článku
V některých případech podávají přiznání i fyzické osoby, které mají příjmy ze závislé činnosti, tedy ze zaměstnání.
Jaké příjmy se uvádí do přiznání k dani z příjmů?
Zákon o daních z příjmů definuje, jaké příjmy jsou předmětem daně. Obecně lze pak říci, že příjmy, které jsou předmětem daně, se uvádí do daňového přiznání. Předmět daně z příjmů fyzických osob je rozdělen do pěti skupin, a to na příjmy ze závislé činnosti, příjmy ze samostatné činnosti, příjmy z nájmu, příjmy z kapitálového majetku a ostatní příjmy. Za příjem se potom považuje jak příjem peněžitý, tak nepeněžitý.
Do přiznání k dani z příjmů fyzických osob se ale neuvádí příjmy, které jsou v zákoně vymezeny jako osvobozené příjmy. Mezi příjmy, které jsou ze zákona osvobozené od daně z příjmů, se řadí například příjem z prodeje nemovitosti, pokud je splněn časový test vlastnictví, nebo příjmy z prodeje movitého majetku. Taxativní výčet osvobozených příjmů je obsažen v zákoně.
Osvobození příjmů je většinou doprovázeno splněním konkrétních podmínek. Může se jednat o různé časové testy nebo limity, do kterých je příjem osvobozený. Zpozornit by však měli ti poplatníci, kteří mají ve zdaňovacím období osvobozené příjmy vyšší než 5 milionů korun. Takových poplatníků se týká oznamovací povinnost vůči finančnímu úřadu.
V přiznání k dani z příjmů se také neuvádí příjmy, které byly u zdroje zatíženy srážkovou daní. Mezi tyto příjmy patří například připsané úroky na bankovním účtu, příjmy z dohody o pracovní činnosti nebo provedení práce či vyplacené podíly na zisku.
Kdo má povinnost podávat daňové přiznání?
Povinnosti o podávání daňového přiznání definuje zákon o daních z příjmů. Daňové přiznání je potom povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně, přesáhly 15 000 Kč. Zároveň však platí, že se nejedná o příjmy osvobozené nebo příjmy, které podléhají srážkové dani.
Povinnost podat daňové přiznání se však vztahuje i na ty poplatníky, kteří měli příjmy, které jsou předmětem daně a zároveň nepřesáhly 15 000 Kč, ale poplatník vykazuje daňovou ztrátu.
Poplatníci daně potom podávají přiznání k dani z příjmů, ve kterém uvedou všechny příjmy, které jsou předmětem daně, kromě příjmů osvobozených a příjmů, z nichž je daň vybíraná zvláštní sazbou daně. Do daňového přiznání se také uvedou slevy na dani a případně daňová zvýhodnění.
V případě, že je poplatníkem daňový nerezident, který uplatňuje slevu na dani, daňové zvýhodnění nebo odčitatelné položky od základu daně, musí tento poplatník podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob.
Další povinnost podávat daňové přiznání se týká osob, kterým byly vyplaceny nebo jiným způsobem obdržely příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které se nepovažovaly za jejich příjmy v daném zdaňovacím období, kdy byly plátcem zaúčtovány v jejich prospěch. Povinnost se také týká poplatníků, kteří mají příjmy ze závislé činnosti a zároveň uplatňují pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého do zahraničí.
Povinnost podat daňové přiznání se také vztahuje na osoby, jejichž plátce oznámil dlužnou částku na dani nebo neoprávněné vyplacení daňového bonusu zaviněném tímto poplatníkem.
Pokud došlo k výplatě plnění ze soukromého životního pojištění nebo jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo došlo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění, kdy důsledkem byla povinnost zdanit tento příjem ze závislé činnosti.
Kdo nemusí podávat daňové přiznání?
Daňové přiznání nemusí podávat takové fyzické osoby, které mají příjmy ze závislé činnosti, tedy ze zaměstnání, a to jen od jednoho zaměstnavatele nebo postupně od více zaměstnavatelů. Nepřipouští se tedy souběh zaměstnání u více zaměstnavatelů současně. Pokud by poplatník této možnosti využil, musí splnit určité podmínky. „Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkovou sazbou daně podle § 36, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6 000 Kč.“
Pokud by poplatníkovi plynuly jen příjmy ze závislé činnosti v zahraničí a tyto příjmy jsou vyjmuty ze zdanění, tak není tento poplatník povinen podávat daňové přiznání.
Jak je to v případě úmrtí poplatníka?
Zákon o daních z příjmů ještě definuje podávání daňového přiznání osobou spravující pozůstalost. Daňové přiznání se tak musí podat v případě, že zemře poplatník daně z příjmu fyzických osob, které se týká daňové povinnosti zemřelého poplatníka, a to ode dne jeho smrti do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti.
V takovém případě nelze v rámci podaného daňového přiznání uplatnit nezdanitelné částky základu daně, slevy na dani ani daňová zvýhodnění. Jediná sleva, která se může v rámci přiznání uplatnit, je sleva za zaměstnance se zdravotním postižením.
Daňové přiznání v insolvenčním řízení
Daňové přiznání musí podat také fyzická osoba v průběhu zdaňovacího období z důvodu insolvenčního řízení. Výjimku z podávání přiznání mají pouze ti poplatníci, kteří mají příjmy pouze ze závislé činnosti.
ČLÁNKY DO MAILU