V souvislosti se zhoršující se situací epidemie koronaviru byl opět vyhlášen nouzový stav, který jsme tu měli na jaře letošního roku. Opět přišla ekonomická opatření a namístě je opět podpořit ekonomiku formou kompenzačních programů, příspěvků a obdobných státních podpor. Znovu se tedy stává aktuální otázka, jaké existují hrozby v případě neoprávněného čerpání státních podpor v době nouzového stavu a zda lze tímto způsobem opravdu spáchat trestný čin.
Trestný čin podvodu
Odpověď na shora položenou otázku samozřejmě není tak jednoduchá a jednoznačná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Lze samozřejmě bez dalšího říci, že potenciální hrozba spáchání trestného činu při neoprávněném čerpání státní podpory během nouzového stavu existuje, záleží však na mnoha zásadních okolnostech, které by k tomu bylo nutné splnit. Jako například zda neoprávněné čerpání podpory bylo provedeno úmyslně nebo v jaké celkové výši byla podpora vyčerpána. V každém případě v daném ohledu přichází v úvahu především trestný čin podvodu a trestný čin krácení daně, na jejichž skutkové podstaty se v této souvislosti můžeme blíže podívat. Ještě předtím je však třeba upozornit na to, že trestní právo je prostředek určený k ochraně zákonem stanovených zájmů, k němuž by mělo být přistoupeno jen za předpokladu, že užití mírnějších právních prostředků ochrany (včetně např. odpovědnosti za přestupek) není dostatečné – jedná se tedy o prostředek jakési poslední instance neboli „ultima ratio“.
Trestného činu podvodu se podle ustanovení § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění (dále jen „trestní zákoník“) dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čímž může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci či jiné majetkové hodnoty. Nadto spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (vč. nouzového stavu), může být potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. U státních podpor, které byly v průběhu první vlny epidemie poskytovány podnikatelům nebo živnostníkům, se zpravidla jednalo o poskytování finančních prostředků na základě čestného prohlášení o splnění narychlo nastavených zákonných podmínek, eventuálně na základě předložení určitých podpůrných podkladů či dokumentů, jejichž pravdivost však stát nikterak nekontroloval a bylo tak velice jednoduché podporu získat i při faktickém nesplnění zákonných podmínek.
Pokud by tedy ze strany žadatele o podporu došlo k úmyslnému falšování předkládaných dokumentů nebo k úmyslnému zamlčení podstatných skutečností (např. v žádosti o podporu nebo v čestném prohlášení), na jejichž základě by byla následně podpora neoprávněně poskytnuta, přičemž takovýmto jednáním by došlo ke způsobení alespoň „škody nikoliv nepatrné“, tedy minimálně škody ve výši 5000 Kč, dalo by se v teoretické rovině o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu uvažovat. Pro spáchání trestného činu nicméně musí být dostatečně prokázáno jak úmyslné zavinění, tak i příčinná souvislost mezi uvedením v omyl a ziskem obohacení na straně pachatele ve formě neprávem obdržené státní podpory.
Trestný čin krácení daně
Zejména u státních podpor typu kompenzačního bonusu pro živnostníky, který byl živnostníkům poskytován na jaře letošního roku, se spekulovalo o tom, že předmětný bonus je z právního hlediska daní, čemuž odborné výklady daňové problematiky i nasvědčují – jakkoliv by s ohledem na nepřehlednost situace bylo ukvapené v tomto směru činit definitivní závěry. V takovém případě by ovšem bylo nutné aplikovat speciální právní úpravu týkající se daňových trestných činů, konkrétně pak úpravu trestného činu krácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 trestního zákoníku. Jednočinný souběh s trestným činem podle § 209 trestního zákoníku by nicméně byl v takovém případě vyloučen, neboť trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 je ve vztahu k němu speciální.
Z předpokladu, že by se u státní podpory aplikovaly podmínky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, bylo by to pro potenciální pachatele o poznání příznivější. Ke spáchání tohoto trestného činu, u něhož je rovněž trestním zákonem vyžadováno úmyslné zavinění, je totiž nezbytné podporu od státu neoprávněně získat alespoň ve „větším rozsahu“, tedy minimálně ve výši 50 000 Kč. V opačném případě se jednoduše nebude jednat o trestný čin. Nadto je u trestného činu zkrácení daně v základní skutkové podstatě sazba trestu odnětí svobody stanovena „jen“ na šest měsíců až tři léta, přičemž v daném případě není přitěžující okolností jeho spáchání v průběhu nouzového stavu a k této skutečnosti se vůbec nepřihlíží. Což je ostatně také zásadním rozdílem ve srovnání s trestným činem podvodu, u kterého je sazba trestu odnětí svobody při jeho spáchání za nouzového stavu velmi vysoká.
Z teoretického hlediska je zcela namístě trestně-právní problematiku neoprávněného čerpání státních podpor mít v patrnosti a nepodcenit ji. Na druhou stranu, pro to, aby v této souvislosti opravdu mohlo dojít k odsouzení za spáchání trestného činu, by bylo potřeba prokázat řadu skutečností, jejichž prokazování by bylo vcelku složité. Zejména pak vezmeme-li v úvahu, že zákonné podmínky pro získání státních podpor v době epidemie bývají zpravidla velmi vágní a jejich úmyslné zneužití v takto nepředvídatelné situaci by nebylo jednoduché prokazovat.
Zaujal vás článek?
Odemkněte si celý text za jednorázových 30 Kč. Stačí zadat váš e-mail a v dalším kroku vše odsouhlasit.
Již jste zaplatili? Vložte, prosím, váš e-mail a my vám zašleme nový odkaz pro odemknutí
ČLÁNKY DO MAILU