Smlouvu o půjčce upravuje občanský zákoník v § 657 a § 658. Jak vyplývá z této právní úpravy, může být sjednána jak bezúročná půjčka, tak půjčka úročená. V § 658 odst. 1 je stanoveno, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
Sjednání bezúročné půjčky nelze z pohledu dlužníka chápat jako nabytí jiného majetkového prospěchu, který by měl být předmětem daně darovací. Tuto skutečnost potvrdil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, čj. 1 Afs 106/2004 – 57, podle kterého smlouva o uzavření bezúročné půjčky není právním úkonem, na jehož základě by dlužník nabýval majetkový prospěch, který by podléhal zdanění daní darovací.
Na stole je rozhodnutí soudu
Nejvyšší správní soud řešil spor mezi správcem daně a fyzickou osobou (příjemcem půjčky), zda v případě, kdy je smlouva o půjčce sjednána, aniž by se strany smlouvy dohodly na úrocích, je neexistence sjednaného úroku majetkovým prospěchem vzniklým na straně dlužníka, který je dán hodnotou obvyklého úroku a je tak předmětem daně darovací ve smyslu § 6 odst. J písm. b) zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Nejvyšší správní soud uvádí v rozsudku následující:
Předmětem daně darovací je podle § 6 odst. 1 daňového zákona bezúplatné nabyti majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, přičemž majetkem pro účely daně darovací je – vedle věcí nemovitých a movitých – též i jiný majetkový prospěch. Předmět daně darovací je tak charakterizován tím, že na základě právního úkonu daňový subjekt bezúplatně získal majetkový prospěch, tedy určitou majetkovou výhodu, která může spočívat jednak v tom, že se majetek daňového subjektu zvýší či rozmnoží nebo naopak v tom, že se jeho majetek nezmění a určité majetkové hodnoty ušetří, ač by je jinak měl či musel vynaložit.
Ustanovení § 658 občanského zákoníku dovoluje ujednat při půjčce úplatu v podobě úroku, jde-li o půjčku peněžitou, případně při půjčce nepeněžité úplatu ve formě vrácení většího množství věcí nebo ve vrácení věcí lepší kvality. Smlouva o půjčce je smlouvou úplatnou jen tehdy, jestliže v rámci dovolené smluvní volnosti se strany smlouvy na úplatě shodly a úplnost vyplývá z jejího obsahu. Jestliže tedy strany smlouvy sjednají smlouvu o půjčce, aniž by současně dohodly úplatu, nezakládá takový právní úkon dlužníkovi majetkový prospěch, neboť do obsahu smlouvy vtělily zákonem předvídaný stav, který, bez modifikace formou dovolené úplaty, nepředpokládá protiplnění, ale ani majetkový prospěch žádné ze stran smlouvy.
Věřitel není na svém majetku zkrácen a ani se nevzdává něčeho, čím by měl svůj majetek zmnožit, dlužníkům majetek (při splnění závazku) se nezvětší a nedostal ani nic, za co by měl úplatu poskytnout. Skutečnost, že zákon dovoluje úplatu sjednat (a dovoluje tak věřiteli získat ze smlouvy o půjčce majetkový prospěch) nečiní ze smlouvy o půjčce smlouvu, která by, při absenci takového ujednání, zakládala, a to bezúplatně, majetkový prospěch dlužníka. Ze znění ustanovení § 6 odst. 1 daňového zákona („… nabytí majetku na základě právního úkonu“) vyplývá, že předmětem zdanění je jen takový bezúplatně nabytý majetek, jehož nabytí je předmětem právního úkonu. … má-li jít o zdanitelný jiný majetkový prospěch ve smyslu § 6 odst.1 písm. b) daňového zákona, musí být přímo předmětem plnění z právního úkonu.
Tak tomu bude tehdy, spojuje-li zákon s určitým právním úkonem nabytí majetkové výhody jednou ze smluvních stran anebo tehdy, jestliže je v konkrétním případě dovoleným právním úkonem plnění ve prospěch jedné ze smluvních stran omezeno nebo vyloučeno. K založení daňové povinnosti tak nepostačuje, pokud v souvislosti s právním úkonem (nikoliv však bezprostředně na jeho základě) případně vznikne jedné ze smluvních stran majetková výhoda, v předmětné věci spočívající v právu dlužníka po časově omezenou dobu disponovat s věcí. Dovozovat, že nesjednáním úroku nabývá dlužník bezúplatně jiný majetkový prospěch v podobě bezplatného užívání cizích peněžních prostředků, a jeho hodnotu odvíjet od výše obvyklého bankovního úroku je popřením smyslu a účelu smlouvy o půjčce, který musí respektovat i daňové předpisy.
Smlouva o úvěru
Smlouva o úvěru je upravena obchodním zákoníkem v § 497 až 507. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Úvěr nelze sjednat jako bezúročný.
Ustanovení § 502 obchodního zákoníku stanoví, že od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li tyto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jinými slovy to znamená, že úvěr nelze platně sjednat jako bezúročný.
Úvěr a půjčka mají podobnou podstatu, ale nejsou zcela totožné. Smlouva o úvěru je upravena obchodním zákoníkem, smlouva o půjčce občanským zákoníkem. Mohou je uzavírat jak občané, tak podnikatelé. Pokud bylo poskytnutí peněz předem dohodnuto a následně dlužník požádá o poskytnutí peněz, potom se jedná o úvěr. Budou-li peníze poskytnuty bez žádosti o jejich předem dohodnuté poskytnutí, potom se jedná o půjčku. Bude-li dohodnuto, že peníze budou vráceny bez úroku, bude se jednat pouze o půjčku, neboť úvěr nelze sjednat bez úroku.
Výše úroků, které může daňový subjekt zaúčtovat do daňových výdajů (nákladů), je uvedena v § 25 odst. 1, písm w) zákona o daních z příjmů.
Když poplatník nevede účetnictví
Dále je nutno upozornit na § 24, odst. 2 písm.zi), které pamatuje na situaci kdy je věřitelem poskytnuté půjčky nebo úvěru poplatník uvedeny v § 2 zákona o daních z příjmu, který nevede účetnictví.
V případě výplaty úroků z úvěrů a půjček, které český dlužník vyplácí:
- zahraničnímu věřiteli, jsou úroky z úvěrů a půjček uvedeny v § 22 odst. 1 písm. g) bod 4. ZDP jako příjmy, jejichž zdroj je na území ČR. Podle § 36 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o daních z příjmů obecně platí povinnost osoby vyplácející úroky srazit při jejich výplatě či připsání 15% srážkovou daň.
- fyzické osobě při výplatě úroků, je postupováno v souladu s § 36 odst. 2 písm. m) zákona o daních z příjmů; platí povinnost osoby, která vyplácí úroky srazit při jejich výplatě 15 % srážkovou daň.
Při výplatě úroků, jejichž skutečným vlastníkem je fyzická osoba z EU, má osoba vyplácející úroky (tzv. platební zprostředkovatel), oznamovací povinnost. Příslušné hlášení se podává v elektronické podobě do 15. 3. následujícího roku.
ČLÁNKY DO MAILU