Když žena v 46 letech přijde o práci, je to poměrně prekérní situace. Pro řadu zaměstnavatelů už totiž není v perspektivním věku a najít si nové místo vyžaduje nemalé úsilí a spoustu času. Do této situace se dostala i paní Eva Brabcová, která 20 let pracovala ve vydavatelstvích jako manažerka distribuce a marketingu. Místo nelehkého hledání nové práce v mediální sféře se raději rozhodla investovat energii do vlastního podnikání. Založila si firmu s výmluvným názvem Štrúdl do krabice. A jak se zdá, vyplatilo se.
Vždycky jsem byla zaměstnaná, toto je moje první zkušenost s podnikáním. Začátky proto byly hrozné. V noci jsem se budila strachem, protože jsem měla finanční závazky a netušila, jestli budu mít dost peněz na jejich splácení. Najednou jsem zůstala bez příjmu a nevěděla, co bude dál,
vzpomíná Eva Brabcová na momenty, kdy si svým rozhodnutím podnikat ještě nebyla zcela jistá. Přestože si firmu zaměřenou na pečení štrúdlů a doplňkového sortimentu v podobě buchet nebo muffinů otevřela před Vánocemi, kdy je sladkého všude dostatek, tak uspěla hned první den. Otevírala jsem 1. prosince 2012. Byla to sobota. Na ten den nikdy nezapomenu. Všechno zboží jsem prodala asi za čtyři hodiny a stres ze mě opadl. Měla jsem pocit, že by to mohlo jít a začala se ve svém malém obchodě cítit jako doma. Řekla jsem si, že tady je to moje a budu si to tu hýčkat, abych byla spokojená já sama a hlavně moji zákazníci,
líčí živnostnice.
Její miniaturní provozovna se nachází v centru středočeského Benešova. Ten ale není z největších měst a turisté mířící na nedaleké Konopiště do města zavítají jen málokdy. Přesto se Štrúdlu do krabice daří. Evě Brabcové se na menším městě například podařilo poměrně snadno získat prostory pro provozovnu. Jednoduše si je vyhlédla, napsala na Městský úřad, navrhla výši nájmu a po dvou týdnech už měla v ruce klíče. Až tak snadný ale rozjezd nebyl. Nezkušená podnikatelka se musela vypořádat s rekonstrukcí a také řadou připomínek od státních úřadů: Překvapilo mě, jak rychle přišli na kontrolu. Lidé z hygieny se ukázali hned v prvním týdnu po otevření a po nich přišla i kontrola z živnostenského úřadu. A já se nestačila divit. Vyžádala jsem si na potravinářské inspekci základní materiály, ale ty byly psané pro velkovýrobu. Já mám kuchyňku na deseti metrech čtverečních. Přesto tu kontrola byla celý den a já z toho byla špatná. Zjistila jsem, že nemůžu mít na okně záclonu, že skleněné mísy musím vyměnit za plastové, že se musím utírat do papírových ručníků a klasické látkové musí zmizet. Šlo o detaily, ale byla jich celá řada. Dodnes některá nařízení nechápu. Při práci s těstem a náplněmi je potřeba si neustále omývat ruce a papírové ručníky se na ně neustále lepí. Kdo tohle vymyslel?
Podnikat na maloměstě chce trpělivost
Eva Brabcová se živí pečením štrúdlů. A má úspěch.
Živnost si paní Eva buduje od samého začátku uvážlivě a opatrně. Nemohla si dovolit pronajmout větší prostory a obrátit se na designové studio s žádostí o jejich stylové zařízení. Zaprvé na to neměla peníze a zadruhé by v Benešově takové prostory ani nesehnala. Její obchůdek je proto od začátku koncipován jako miniaturní prostor s domáckou atmosférou. A stejně „lidově“ začala i práce na tom, aby se firma dostala do povědomí místních. Dcera s kamarádkou obcházely město a házely lidem do schránek letáčky. V den otevření pak stály před vchodem, nabízely ochutnávky a lákaly lidi dovnitř. To byla jediná investice do reklamy,
říká Eva Brabcová. Postupně ke zviditelnění přispěly inzeráty v regionálním tištěném týdeníku a rozhovor v místním rádiu. O další už se postarali spokojení zákazníci. Šuškanda je v tom dobrém slova smyslu stále nejlepší reklamou. A to nejen na maloměstě.
Lidé z Benešova a okolí zjistili, že vedle klasických cukráren a kaváren se jim nabízí i nová možnost. A navíc v domácím stylu a kvalitě. Někteří sice řeknou, že jsem drahá a štrúdl si radši upečou doma, ale pro ty tu nejsem. Kdo má chuť, ať si štrúdl upeče. Já jsem tu pro lidi, kteří nemají čas nebo možnosti. Ceny mám přizpůsobené místním podmínkám. Kousek prodávám za 15 až 20 korun, celý půlmetrový štrúdl pak maximálně za stovku,
uvádí Eva Brabcová. Musí počítat s úhradou všech nákladů za suroviny, energie, nájem a podobně a navíc zahrnout i vlastní práci. Pak samozřejmě štrúdl nemůže být jen za pár drobných.
Přesto o zákazníky nemá nouzi. Chodí k ní maminky s dětmi, které nemají čas na pečení, ale i babičky z místních domů pro seniory. Těm zase chybí možnosti si štrúdl upéct v domácích podmínkách. Říká se, že nejlepší štrúdl je od babičky. Ty ho umějí nejlíp. Proto si pochvaly od starších zákaznic moc vážím. Chodí mi sem na štrúdl a kávu pravidelně a berou si ho i s sebou. Zrovna pro ně to nejsou malé peníze, ale protože jim můj štrúdl chutná, tak je ochotně dají,
líčí podnikatelka. Kromě toho má i pravidelné mužské zákazníky, protože řada žen dnes nepeče a pánům to chybí. A také má několik větších odběratelů. Jen z lidí z ulice by se totiž neuživila. Větší firmy nebo hotely si objednávají štrúdly na porady, oslavy a další akce.
Variace na štrúdlové téma
Firma Štrúdl do krabice momentálně nabízí 13 druhů sladkých a 5 druhů slaných štrúdlů. Klasikou je závin s jablky nebo tvarohem, ale vedle toho jsou v nabídce i náplně meruňkové, marcipánové, ořechové a mnohé další. Nabídka je den ode dne jiná, ale největší hity nesmí nikdy chybět. Nejvíc jde na odbyt tradiční jablečný štrúdl a pak pudinková varianta. Dobře se prodávají záviny s tvarohem a meruňkami, višněmi i kokosem. Muži pak rádi sáhnou i po slaninovém štrúdlu se zelím nebo špenátem,
vypočítává Eva Brabcová. Svůj první štrúdl upekla zhruba v 17 letech a postupně začala experimentovat s náplněmi. Má cit pro skloubení chutí a miluje štrúdly šťavnaté a vláčné. Zásadně používá málo těsta a hodně náplně. A navíc u štrúdlu neexistuje prakticky žádné omezení. Kdo si totiž myslí, že štrúdl může být jen s jablky a rozinkami, tak neví nic o gastronomii, ani o světě.
Málokdo si uvědomuje, že štrúdl není původem české jídlo. U nás je známý až z dob tureckých nájezdů. Jeho původní domovinou je tedy vzdálené Turecko. Právě Turci a s nimi také Řekové jsou vyhlášení štrúdloví mistři. Jejich záviny jsou sladké i slané, ale vždy nadýchané, lehké a chuťově vytříbené. Během staletí se štrúdl zabydlel i ve střední Evropě a vyhlášený je nejen u nás, ale také v Maďarsku nebo Rakousku. Na štrúdl neexistuje jediný recept a ani ochranná známka. Spadá do kategorie jemného pečiva a jeho výrobou se tedy může živit kdokoli a kdekoli. Můj Štrúdl do krabice nedávno získal ocenění Regionální potravina kraje blanických rytířů. Bez ohledu na to, že štrúdly jsou proslulé třeba Vídeň nebo Istanbul,
říká Eva Brabcová. V létě její krámek navštívila paní z Nového Jičína. Prý o ní zaslechla a přijela se inspirovat. A přesně rok po Evě Brabcové, tedy 1. prosince 2013, si otevřela krámek se štrúdly ve svém městě. Všude prezentuje, že se inspirovala právě v Benešově, a věří, že tento koncept bude úspěšný i na severu Moravy.
Čerstvý štrúdl provoní malý krámek v Benešově den co den. Nedávno paní Eva dělala zakázku pro firmu a musela napéct skoro 40 štrúdlů. To byla pořádná porce. Vůbec jsem nestíhala a nakonec jsem štrúdly ještě horké klientovi sama odvezla. Práce je opravdu hodně, proto si nejsem schopná vyrábět vlastní těsto. Našla jsem si firmu, která mi ho každý druhý den přiveze. Mám jistotu, že je čerstvé a chutná mně i mým zákazníkům,
vysvětluje živnostnice. Štrúdl je prý nejlepší ještě horký, právě z trouby vytažený. Proto Eva Brabcová peče pravidelně a dopéká i během dne. Díky tomu je schopná zákazníkům vyjít vstříc a připravit jim štrúdl kdykoli si zavolají prakticky z hodiny na hodinu.
Co bude dál, to se uvidí. Zatím vydělávám
Vždycky jsem snila o malé kavárničce. Tady v Benešově jsou ale prostory skutečně miniaturní a sednou si u mě maximálně čtyři lidé. A je to tak v pořádku. Původní záměr byl otevřít podnik založený na distribuci. Na kavárnu už bych potřebovala najmout zaměstnance. Mám ale představu o další pobočce v Praze, kde už by mohlo být větší posezení a jakési komunitní centrum,
říká Eva Brabcová. Aktuálně přemýšlí o založení firmy, kde by mohla zaměstnat lidi ze znevýhodněných sociálních skupin. Například ženy kolem padesátky, které mají problém sehnat práci, nebo lidi s určitým handicapem. Tuto svojí vizi by ráda rozvinula jak v Benešově, tak i v nějaké jiné pobočce Štrúdlu do krabice. Obrací se proto na úřady a zjišťuje možnosti.
Do expanze firmy ale nejde po hlavě. Nejdřív si na to musím vydělat. Nejsem z těch, kteří rozhazují a nemají z čeho. Až budu mít kapitál, začnu se poohlížet po prostorách v Praze. Je to pro mě svým způsobem i dobrá motivace pro další práci. Nápady mám a snad se mi je do roka nebo do dvou podaří realizovat. Moji kamarádi říkají, že si umím plnit sny. A to je pravda. Nečekám, že mi něco spadne z nebe, já pro své sny pracuji,
tvrdí podnikatelka.
V mezičase pracuje na rozšíření povědomí o značce Štrúdl do krabice. Mimo jiné tím, že navrhla a prodává kuchyňské zástěry s firemním logem. Časem by k zástěrám mohl přibýt další sortiment. Nejdůležitější ale je, aby lidi začali vnímat Štrúdl do krabice nejen jako malý krámek v Benešově, ale také jako dodavatele kvalitního zboží. Ráda bych, aby když uvidí moje logo, aby si řekli: Ano, to jen Ten Štrúdl do krabice,
zakončuje Eva Brabcová.
ČLÁNKY DO MAILU