Problematikou práv těhotných žen se zabýval Státní úřad inspekce práce ve svých otázkách a odpovědích.
Dotaz
Pracuji jako dělnice ve skladu a někdy musím přenášet i těžší věci. Jsem těhotná a chci požádat zaměstnavatele o přeřazení na lehčí práci, mám ale obavu, jestli mi vyhoví.
Zaměstnavatel je povinen akceptovat zvýšenou ochranu těhotných žen danou právními předpisy. Ochrana této skupiny žen spočívá v zohlednění změn fyziologického stavu v důsledku těhotenství.
Čtěte také: Kvůli těhotenství musela přerušit školu. Kdo za ni teď hradí zdravotní pojistné?
Právo žen na zvýšenou ochranu při práci a na zvláštní pracovní podmínky je zakotveno v Listině základních práv a svobod a v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP). Ministerstvo zdravotnictví stanoví vyhláškou práce a pracoviště, které jsou těhotným zaměstnankyním zakázány (Vyhláška č. 288/2003 Sb.).
V zákoníku práce (§ 238) je dán obecný zákaz zaměstnávat zaměstnankyně pracemi, které ohrožují jejich mateřství. Paragraf 239 ZP pak stanoví povinnost zaměstnavateli převést těhotnou zaměstnankyni na jinou práci v případě, že koná práci, která je těhotným ženám zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství. Stanoví též povinnost vyhovět žádosti těhotné ženy, která pracuje v noci, o zařazení na denní práci.
Čtěte další dotazy ze života zaměstnanců: Nevydržela nátlak zaměstnavatele a nakonec podepsala výpověď. Může se bránit?
Při převedení zaměstnankyně na jinou práci je zaměstnavatel povinen přihlížet k tomu, aby tato práce byla pro zaměstnankyni vhodná vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k její kvalifikaci. Dosahuje-li zaměstnankyně při práci, na niž byla převedena, bez svého zavinění, nižšího výdělku než na dosavadní práci, poskytuje se jí na vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle zvláštního právního předpisu (zákon o nemocenském pojištění).
Zvláštní ochrana ženy v pracovněprávním vztahu v době těhotenství se promítá i v dalších povinnostech stanovených zaměstnavateli, např. v ustanoveních týkajících se pracovní doby, délky jejího trvání či časovém úseku dne určenému k výkonu práce. Jde o určení podmínek, za nichž těhotná žena nesmí vykonávat práci v noci, zákaz konat práce přesčas, omezení vysílání těhotných žen na pracovní cestu. Požádá-li těhotná zaměstnankyně o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu stanovené týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen, nebrání-li tomu vážné provozní důvody, její žádosti vyhovět (§ 241 odst. 2 ZP).
ČLÁNKY DO MAILU