Je vaše společnost zařazena do správné účetní kategorie?

Velkou novelou zákona o účetnictví z roku 2016 byla do zákona zakotvena ustanovení o kategorizaci účetních jednotek a skupin účetních jednotek. 

V návaznosti na zavedení titulu kategorizace má účetní jednotka povinnost se správně zařadit do jedné ze čtyř příslušných kategorií – mikro, malá, střední nebo velká. Podle toho, do jaké kategorie bude nebo je účetní jednotka zařazena, se trochu liší její povinnosti. Jedná se například o rozsah vedení účetnictví, rozsah sestavování účetní závěrky a následné zveřejňování účetní závěrky a další.

V roce 2016 se tak účetní jednotky na základě dat z minulých období zařadily do příslušné skupiny účetních jednotek. Zákon o účetnictví ale stanovuje povinnost sledovat a vyhodnocovat splnění podmínek nejen při prvotním zařazení, ale také v následujících účetních obdobích.

Kategorie účetních jednotek

Podmínky pro zařazení do účetních kategorií upravuje zákon o účetnictví a zároveň vymezuje některé související pojmy. Pro zařazení do příslušné kategorie se posuzují tři hodnoty, a to hodnota aktiv, roční úhrn čistého obratu a průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období.

Za aktiva se považuje úhrn aktiv z rozvahy. Jedná se tedy o aktiva v netto hodnotě. Ročním úhrnem čistého obratu se rozumí „výše výnosů snížená o prodejní slevy, dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená 12.“ V případě, že účetní jednotka vznikla v průběhu účetního období, je zapotřebí hodnotu výnosů přepočítat tak, jako by společnost fungovala po celé účetní období. Průměrný počet zaměstnanců je stanoven jako evidenční počet zaměstnanců dle metodiky ČSÚ.

Do kategorie mikro, malé a střední účetní jednotky se zařadí takové účetní jednotky, které nepřekračují alespoň dvě z uvedených podmínek. Pokud naopak účetní jednotka bude překračovat alespoň dvě z uvedených podmínek, zařadí se do kategorie velké účetní jednotky.

Pokud se jedná o zařazení do příslušné kategorie v prvním roce zahájení podnikání nebo vzniku účetní jednotky, vybere si účetní jednotka takovou kategorii, u které předpokládá, že splní podmínky pro zařazení do vybrané kategorie.

Zda ale stále spadáme pod vybranou kategorii, musíme sledovat i v dalších účetních obdobích. Pokud by nedošlo ke splnění podmínek pro zařazení, je nutné se v rámci kategorie správně přeřadit. Zákon o účetnictví potom stanovuje, že „pokud ve dvou po sobě následujících rozvahových dnech řádných účetních závěrek účetní jednotka nebo skupina účetních jednotek překročí nebo přestane překračovat 2 hraniční hodnoty podle § 1b a 1c, změní od počátku bezprostředně následujícího účetního období kategorii účetní jednotky nebo skupinu účetní jednotky, …“ Splnění podmínek se tak musí pravidelně revidovat k rozvahovému dni, a to za dvě období. Jakmile účetní jednotka nesplní podmínky, musí dojít ke změně kategorie.

Některá specifika kategorizace účetních jednotek

Většina menších „eseróček“ spadá do kategorie mikro účetních jednotek. Mikro účetní jednotka potom může být taková společnost, která jednak nepřekračuje dvě z podmínek pro zařazení a dále nepodléhá povinnému auditu. Výhodou mikro účetních jednotek je, že nemusí sestavovat účetní závěrku v plném rozsahu a nemusí zveřejňovat výkaz zisků a ztráty. Mikro účetní jednotky také nejsou povinny sestavovat výkazy o peněžních tocích a výkazy o změnách ve vlastním kapitálu.

Malé účetní jednotky, pokud jsou auditované, sestavují účetní závěrku v plném rozsahu a spolu s ostatními výkazy zveřejňují také výroční zprávu. Pokud se jedná o neauditovanou účetní jednotku, tak stejně jako mikro jednotka není povinna zveřejnit výkaz zisků a ztrátu a může sestavovat účetní závěrku ve zkráceném rozsahu.

Střední účetní jednotky podléhají auditu vždy. Musí tak sestavovat účetní závěrku v plném rozsahu a spolu s účetní závěrkou zveřejňovat i výroční zprávu. Stejně tomu tak je v případě velkých účetních jednotek.