Jan Křivonožka strávil 5 let na vysoké škole, přesto se rozhodl, že si ještě udělá výuční list, stane se kamnářem a začne stavět akumulační kamna a kachlové sporáky. O kamna je ale díky energetické krizi velký zájem a stala se hitem především v klasických rodinných domech, kde jsou zdrojem alternativního vytápění.
Protože to v sobě nese soběstačnost a krásu, že máte před domem naskládané dřevo,
říká v podcastu Příběhy podnikatelů kamnář Jan Křivonožka. Do jakýchkoli kamnářských staveb, ať už je to krb, sporák nebo kamna, se navíc dají přidat tzv. teplovodní výměníky a ty se postarají o další úspory.
Voda poté může sloužit jako užitková voda na umývání nádobí, na sprchování, ale hlavně jako topná voda,
doplňuje Křivonožka. Řemeslo kamnářů v Česku nevymírá, naopak je o něj větší zájem a kdo si ho osvojí, má svoji práci a příjem jistý i na několik let dopředu.
Tento díl podcastu byl připraven ve spolupráci s portálem Navolnénoze.cz
Honzo, vy máte opravdu krásné řemeslo, ale co mě zaujalo hned na první pohled, je, že vaše původní profese je úplně jiná. Jak se stalo to, že se fyzik, který vystudoval jednu z nejtěžších fakult v této republice, vrhne do oboru kamnářství?
Mám pocit, že cesty studentských životů a potom i praxe jsou složitější. Není to vždy tak lineární a jednoduché, jak by člověk očekával. Na gymplu nám říkali, že když se budu dobře učit, tak nikdy nebudu muset pracovat rukama. A to jsem slýchal celé dětství jako mantru. A pak jsem pochopil, že je to složitější, i s tou životní spokojeností. Stalo se mi, že díky různým stážím po škole, které jsem absolvoval, zážitkům a setkání s lidmi, se mi zalíbilo kombinovat práci hlavou s prací rukama.
Jen chci ale upřesnit, že nejsem fyzik, studoval jsem MatFyz (pozn. redakce Matematicko-fyzikální fakulta UK) a obecnou fyziku a to je to jediné, co by mě mohlo nějakým způsobem dělat fyzikem. Ale nedělal jsem vědu, nejsem vědec. Nebyl jsem nejlepší student, takže i možná z toho důvodu jsem hledal jiné cesty.
Jak dlouho se kamnářství věnujete?
Začal jsem kamnařit v roce 2011. Místo doktorátu jsem si udělal učiliště a výuční list jsem získal v roce 2012, kdy to podnikání začalo naplno. Jako student jsem intenzivně pracoval pro různé neziskové organizace a ještě v roce 2010 a 2012 jsem to takto kombinoval. Pracoval jsem například pro Člověka v tísni, ale od roku 2013 jsem se zaměřil primárně na to, co nás nyní živí.
Kdo byl pro vás největší inspirací pro tento obor? Nebo jste se do všeho vrhnul po hlavě sám?
Pro mě byla obrovská inspirace setkání na Zaježové na Slovensku, kde jsem strávil rok v rámci stáže. A tam jsem potkal kamnáře, který se jmenuje Vlado Santo. Je to špičkový kamnář, který dělá přesně stejný typ kamen, která dnes dělám i já.
Jsou to takzvaná těžká kamna, která jsou řemeslně relativně náročná pro přípravu. A když jsem viděl toho Vlada, jak ho to baví, jaký má zápal, skoro bych řekl, že je v tom až workoholicky položený, tak mi přišlo sympatické, že ta kamnařina má potenciál, aby se člověk do toho oboru zamiloval.
Oheň mě odmala přitahoval a také způsob kreativity. Člověk kombinuje různé dovednosti, různé obory. Musíte si trochu hrát s železem, občas je to trochu keramika. Je to také zednická práce. Tedy spousta oborů najednou. A do toho jsem se právě zamiloval, že je to pestré.
U toho Vlada jsem měl možnost být na jedné, dvou stavbách a trochu mu pomáhat, abych to zažil na vlastní kůži. Vlado mě přesvědčil, že by to mohlo být ono, jít si svou vlastní cestou. Vystudoval jsem tedy učiliště v Horní Bříze a poté už jsem pracoval na vlastní pěst. Nepodařilo se mi uchytit se u nějakého renomovaného českého kamnáře. Ti čeští jsou totiž více uzavření, nemají prostor pro pomocníky a jsou takto i spokojení. Takže jsem začal sám ve stylu pokus, omyl u sebe doma a takhle to celé začalo.
Než jste se do oboru pustil, načítal jste si k tomu i nějaké informace? Co pro vás bylo nejlepším zdrojem?
Bohužel o kamnářství není moc kvalitní literatura, i když jsem přečetl všechny knihy o tomto oboru. Brzy jsem ale pochopil, že ve zdrojích jsou i chyby, které jsem sám dokázal už odfiltrovat, takže jsem byl trochu v rozpacích. Zjistil jsem, že musím navázat komunikaci s Vladem Santem. Požádal jsem ho tehdy, zda by mě nevzal na stavbu jako brigádníka.
Velká výhoda pro mě byla, že jsem hned na začátku, když jsem se začal učit kamnářem, koupil starý dům tady u nás na severu Moravy a ten dům potřeboval i kachlový sporák na vaření. Chtěl jsem tam mít i těžká kamna, takže jsem experimentoval na sobě, v našem domě. Dodnes ta kamna používám a je to super.
Začátky byly kostrbaté a pomalé a člověk se rok dva rozkoukával, aby se dostal na nějakou, řekněme, profesionální úroveň. Je to proces, který trvá doteď. Proto se pořád zlepšujeme, pořád to podnikání v něčem zkvalitňujeme.
Využíváte pro svůj obor i své znalosti, které jste získal během studia? A dá se říci, že díky tomu přesně víte, čím obor obohatit?
Myslím si, že ano. Určitě se mi hodí to, že jsem strávil pět roků na vysoké škole a taky pět roků jako pracovník v neziskovém sektoru, kdy jsem pomáhal organizovat poměrně velké věci.
To se odráží v tom, že mě baví komunikovat s mými zákazníky a starat se o ně. Dodat jim ve správný čas správné informace. MatFyz nás naučil pracovitosti a vztahu k tomu, že když se řekne nějaký termín, tak se prostě splní. A po těchto zkušenostech už pro člověka není všechno tak komplikované a zdá se vše být relativně snadné. Když je něco, co neznám, co neumím, tak se to prostě naučím. Osobně si potřebuju věci ověřovat a udělat si na ně vlastní názor a jít svojí cestou, což je na mně i vidět. Dělám věci trochu jinak, než je možná standardní a mainstreamové.
Více si poslechněte v podcastu, přehrávač je vložen v úvodu článku.
ČLÁNKY DO MAILU