Fryšták je malé město, na kraji Valašska – o pár kilometrů vzdálený Holešov už patří pod Hanou. Právě díky tomu zde ještě může Martina Grulichová se svým synem vyrábět Valašské frgály. Ty se totiž v roce 2013 staly produktem s chráněným zeměpisným označením.
Pekárna Martina Fryšták je napsaná na Martina Grulicha, ale rozběhla ji jeho máma Martina Grulichová. Společně tedy pečou, a když je větší zakázka, zavolají si na pomoc někoho z rodiny, například babičku nebo dceru. Ani jeden není vyučený, takže mají nad sebou garantku Ivu Foretovou. Já jsem původně pánský krejčí, mám rekvalifikaci na účetnictví a nyní peču. A syn je elektrikář,
popisuje na úvod s úsměvem.
Začínali pomaličku
Martina Grulichová nejprve začínala péct pro rodinu, na základě toho se jí začali ozývat známí a pak i známí těch známých. To bylo před patnácti lety, kdy se jí narodila dcera. Tehdy nepekla frgály, ale škvarkové tyčinky.
I ty se však brzy dostaly do povědomí lidí z okolí. K frgálům vedla náhoda a zafungovalo rčení, že pokud člověk dělá dobrou věc, tak se mu to vrátí. Tehdy máma Martiny byla v jedné restauraci jako výpomoc v kuchyni a tam se potkala s kolegyní, také starší paní na výpomoc, která jela dceři pomáhat s pečením frgálů na svatbu a nabídla jí vzájemnou výpomoc. Následně jim předala recepty na frgály a také přijela ukázat, jak se to dělá, jaké mohou dělat druhy, jaká gramáž a podobně.
Něco člověk znal i z domu, také to nešlo hned, ale zkoušeli jsme a posléze to rozběhli ve větším,
vzpomíná.
Samotnou pekárnu pak vybudovali z bývalé garáže. Nejtěžší tehdy bylo prověření hygienou a veterinou, ale stavěli podle plánků a neustále vše konzultovali a podařilo se. Dominantou pekárny jsou velké trouby, díž a také pracovní plochy. Nechybí tady ani umyvadla a stojany na hotové výrobky. Pekárna je také posvěcena místním knězem,
dodává hrdě Martina Grulichová.
Problémy jsou hlavně s hruškami
Nejen v začátcích bylo podle Grulichových nejtěžší sehnat hrušky. Ty jsou nejlepší z vlastních zdrojů, protože jinak jsou příliš drahé. Nejprve hledali po známých, pak se spolehli na vlastní hrušková povidla. Ale chvíli trvalo, než vše vychytali. Například první pokus se jim zkazil, protože z hrušek se musí odstranit jádřince. Někdo nám říkal, ať je tam necháme, že to nevadí a tím pádem se nám celá várka zkazila. A přitom jedna láhev stojí 600 korun,
popisuje Martina Grulichová. V okolí se naštěstí nachází hodně zahrádkářů a nedaleko fungují také sušírny.
Hrušková povidla vaří i několik dní v kuse, protože jich potřebují opravdu hodně, aby jim vystačila na celý rok. Přitom musí brát v potaz, že jeden rok ovoce je a druhý zase ne. Musíme být hospodární – jak říkaly babičky, našetři si a najdeš,
doplňuje Martina Grulichová. Hrušková povidla vydrží v dobře větraném prostoru dlouhou dobu. Když lidi zjistili, že děláme jen z hrušek a nejsou to žádné nastavované věci, tak se hodně začali stahovat ke mně a zakázek je víc a víc,
dodává dále.
Ostatně velké objemy platí u všech surovin, se kterými Grulichovi pracují. Většinu z nich proto nakupují jen, když jsou ve slevách. Nejprve sháním ceny, až pak jedu na nákupy pro materiál,
popisuje Grulichová. Jinak by to podle ní ani nešlo a stejně ceny surovin a výsledného produktu musí rozumně skládat, aby jako podnikatelka vydělala. Nevyhne se přitom ani zdražování, protože například ceny másla se stále šplhají nahoru.
O Valašských frgálech si můžete více přečíst v článku na serveru Vitalia.cz: Valašské frgály: nepovedené koláče, které chutnají božsky
Marmeláda do frgálů nepatří
Výroba samotných frgálů podle Martiny Grulichové není vůbec těžká, ani v receptu nejsou žádné chytáky. Důležité je, umět odhadnout, kdy vyvalovat, aby těsto bylo dobře nakynuté. Tím pádem se pak táhne líp těsto a pak už je to jedno,
vysvětluje. Pak je potřeba ještě dobrá trouba a hlavně chuť, aby si lidé pochutnali. Válení těsta přitom vyžaduje cvik – musíte umět s válečkem vytáhnout daný tvar, aby měl výsledný frgál správný okraj a také míru. Průměr frgálu totiž musí mít 30 centimetrů. Martina Grulichová má tři děti, ale jen Martin umí trochu válet. Sám si v tom však není příliš jistý. Teď mám jít na operaci a zakázky přenechávám synovi a on mi říká: mami, kdyby náhodou, vyváláš mně. Já ti to budu předělávat, ale vyválej mi to,
usmívá se.
Jedinečnost frgálu spočívá jednak v tom, že je z kynutého těsta, se kterým dnešní generace příliš nechce pracovat. A pak jde o samotnou náplň. Ve Fryštáku dělají tvarohové, hruškové, povidlové, makové, borůvkové a malinové. Výjimečně také ořechové, ale na ty si většinou lidé musí donést vlastní ořechy. Ovoce mají z českých lesů, z trhu nebo od zahrádkářů. Marmelády neuznávám, jedu na základě daného receptu, kde je máslo a další ingredience, které tam patří,
popisuje Martina Grulichová dále. U kynutých výrobků je potíž, aby těsto správně nakynulo a musí se také správně zpracovat. Problémy pak souvisí například s použitím špatných kvasnic, kvůli kterým právě těsto nenakyne.
Marmeládám se věnuje Linda Bezusová Kamarádová, přečtěte si její příběh: Vyrábí oceňované džemy a marmelády. Ochutnávky jí prodávají nejvíc
Martina Grulichová kromě frgálů peče také v tyčinky, svatební koláčky, ořecháčky a makáčky. Nejvíc ji baví právě frgály a na konci jsou svatební vdolečky, protože jsou nejvíce pracné. Nejmenší množství frgálů, které je možné vyrobit, je 5, což je půl dávky. Když někdo přijde s tím, že chce jen jeden frgál, stejně jich musí vyrobit pět a rozdělit je posléze mezi další lidi. Nejoblíbenějším frgálem je hruškový, pak borůvkový nebo tvarohový,
zamýšlí se.
Zakázky vystačí
Grulichovi pečou hlavně pro místní z Fryštáku, ale poptávka se rozšiřuje do celého regionu. Nejvíce napilno mají vždy v pátky a soboty, protože lidé chtějí frgály a další dobroty na oslavy nebo svatby. Se svatbami jsou spjaty právě koláčky, ale Martina je schopná udělat také velký frgál. Ten už je netradiční a má průměr 60 cm – co trouba dovolí. Někdy bývá místo svatebního dortu a jsou na něm všechny ingredience: hruška, tvaroh, povidla, malina, borůvka a mák,
popisuje. K netradičním požadavkům patřil bezlepkový frgál, který však šel velmi špatně vyvalovat a člověk by na něj musel mít speciální formu.
Pro Pekárnu Martina jsou nejlepší zakázky, kdy si lidé objednají výrobky a vyzvednou si je. Velké zakázky pro nějaké dodavatele dělají jen výjimečně. Kromě toho pečou už několik let výrobky na fryštacký trh. Ten se koná každý pátek a oni už mají vychytáno, kolik pečiva si mají na prodej připravit. Díky tomu mají odezvu od lidí a jsou rádi, že si je chválí. A jaké mají další plány? Martina Grulichová chce celou pekárnu postupně předat rodině. Záleží ale, jestli budou chtít,
směje se.
Nahlédněte prostřednictvím naší galerie také do pekárny Kabát:
ČLÁNKY DO MAILU