Západním světem a už i Českem se šíří ideje jako Slow Food (pomalé jídlo), Slow Fashion (pomalá móda), Slow Counseling (pomalé poradenství), Slow Architecture (pomalá architektura) a tak dále. Pomalá vlna se přelévá také do podnikání. Server Podnikatel.cz proto zajímalo, jak takový byznys vypadá, co je pro něj důležité a jak to má s vyděláváním peněz.
Pomalé podnikání versus „fast food“
Mercedes de Miranda, Karim Benammar, Noam Gressel a Menno Van Dijk spojení s THNK School of Creative Leadership (THNK Škola kreativního leadershipu), jež má své pobočky v Amsterodamu, ve Vancouveru a Lisabonu, formulovali myšlenku Slow Entrerpreneurship – pomalého podnikání. Inspirovali se původem italským hnutím Slow Food, pomalého jídla. Tedy myšlenkou, která si dala do znaku šneka, vymezila se proti fast foodům a začala naopak propagovat návrat ke kvalitě, lokálním potravinám, regionální produkci a novému ocenění jídla. Vyjádřenému i tím, že lidé jídlu a kultuře jídla znovu věnují pozornost a čas.
Ilustrační obrázek
Na webu InnovationManagement zmínění autoři svou novou vizi pomalého podnikání vztáhli především na sociální start-upy. Pomalé podnikání vymezili proti podnikání rychlému (fast), tedy adrenalinovému byznysu zaměřenému na zisk a rychlou návratnost investic. Pomalé podnikání si váží lidských vztahů, zdraví i selského rozumu a usiluje o dobrý život,
tvrdí. S pomalým podnikáním spojili také hodnoty jako jsou kvalita a wellbeing, což je ucelený koncept duševní pohody, prospívání a blahobytu. Taková témata ovšem musí formovat samotné kořeny podnikání, nejsou jen přívěškem navíc.
Podnikat kvůli společensky prospěšným cílům
Sociální podnikání neboli společensky prospěšné podnikání, které rezonuje s myšlenkou Slow Entrepreneurship, se rozvíjí také v Česku. Sociální podnikání je podnikání, které naplňuje společensky prospěšné cíle. Je to široký prostor aktivit, který je obtížné ohraničit a dát mu přesné mantinely. Hybatelem jsou iniciativní jednotlivci, kteří chtějí něčemu pomoci, mají silnou motivaci a odvahu, a zároveň jsou schopní pohybovat se v ekonomickém prostoru a produkovat výrobky a služby,
definuje tuto oblast podnikání Petra Francová, jedna ze zakladatelek a ředitelka organizace P3 – People, Planet, Profit, ve sborníku Důstojná práce vytváří lepší svět, který letos vydala Ekumenická akademie ke stejnojmenné konferenci o sociálním podnikání.
Motivací takových firem není primárně zisk, i když na něj nerezignují. Zisk je pro ně spíš prostředkem k tomu, aby naplňovaly jiné cíle. Ty nemusí být nutně spojené s tím, že firma nabídne zaměstnání jakkoliv na trhu práce znevýhodněným lidem. Ale třeba s tím, že okolní komunitě poskytne potřebnou službu nebo má například environmentální („zelené“) cíle.
Čtěte také: V Česku se množí sociální firmy, které zaměstnávají například zdravotně postižené
Tip: Firma hned nemusí podnikat pomalu (Podnikejte pomalu je název publikace Petry Francové a Gabriely Kurkové zaměřená na zkušenosti sociálních podniků, které zaměstnávají osoby s mentálním postižením a duševním onemocněním), přesto mohou myšlenku sociálního podnikání do svého byznysu začlenit. Sociální podnikání například mohou vřadit do své strategie sociální odpovědnosti nebo zapojit sociální podniky do svých dodavatelských řetězců.
Pomalé jídlo s ekonomickým úspěchem
Také samotná „zdrojová“ filozofie Slow Food už má v domácím podnikatelském prostředí své zastánce. Jedním z nich je rodinná Biopekárna Zemanka z Oříkova u Sedlčan, která deklaruje, že její výrobní postupy splňují kritéria hnutí Slow Food. Hnutí Slow Food Prague také doporučuje výrobky biopekárny na svém webu.
Kromě vize být dlouhodobě nejlepší biopekárnou v Česku firma deklaruje i poslání inspirovat svou činností a výrobky co nejvíce lidí k ekologicky šetrnějšímu a zdravějšímu životnímu stylu. Firma o sobě dále tvrdí, že ukazuje možnost, jak podnikat ohleduplně, ekologicky a současně s ekonomickým úspěchem.
Připojení ke Slow Food nám přináší dobrý pocit a je součástí naší firemní filozofie. Nemyslím, že by nám přinášelo nějaký ekonomický benefit a ani jsem to kvůli tomu nedělal. Chtěli jsme myšlenku tohoto hnutí podpořit a rozšířit dále,
vysvětluje majitel biopekárny Jan Zeman, pro nějž nebylo těžké se ke Slow Food přihlásit, protože firma všechny principy hnutí zkrátka naplňovala. Znamená to, že kvůli přihlášení ke Slow Food se nemuselo ve firmě, ani ve výrobních nebo distribučních postupech nic měnit. Je to gen naší firmy,
tvrdí o pomalém přístupu Jan Zeman, který v ekologicky šetrné výrobě používá jen bio suroviny ideálně od lokálních dodavatelů a nepoužívá žádná umělá barviva, zlepšovadla chuti, rafinované potraviny nebo aditiva.
Vymezit se vůči konzumní módě
Slow Fashion zase věří v pomalé nakupování kvalitnější a udržitelné módy (oproti té rychloobrátkové trendové z velkých nadnárodních řetězců), na větší odpovědnost ve výrobě módy, a to jak k lidem, kteří se na výrobě podílí, tak k životnímu prostředí.
Ke Slow Fashion se hlásí také Eva Urbanová, spoluzakladatelka značky NILA, která se se serverem Podnikatel.cz podělila o zkušenosti s workshopy o startu podnikání, jež pořádá.
Čtěte více: Workshopy pro zákazníky jsou trend. Platí teď pro podnikatele „učím, tedy jsem“?
Do hnutí Slow Fashion se zařazuje i Veronika Vaculíková, jež provozuje butik s vintage módou Aristokrat Vintage. Slow Fashion považuji za přidanou hodnotu našeho obchodu. Vnímám to jako možnost přispět k tomu, abychom zbytečně neplýtvali zdroji, nepřispívali k přemíře odpadu a také způsob, jak se distancovat od podmínek, v jakých pracují lidé zemí třetího světa, včetně dětí,
říká Veronika Vaculíková pro server Podnikatel.cz.
V praxi to podle ní znamená, že nenabízí pouze krásné nadčasové věci, ale především oblečení z kvalitních materiálů a precizně ušité, jež novému majiteli vydrží mnoho let. Také upřednostňuji nákup zboží v České republice, které v současnosti tvoří asi 90 % našeho obchodu,
dodává podnikatelka. Zboží přitom nejraději vykupuje přímo od seniorů, kteří jí ho sami nabízejí.
Čtěte také: Obchodnice s vintage módou a korzetiérku spojuje nadšení pro jejich práci
Zákaznice a zákazníci, kteří v Aristokrat Vintage nakupují, chtějí většinou především získat originální a kvalitní módu. Majitelka obchodu tvrdí, že se však stále více setkává s obecnější nechutí zákazníků platit za nekvalitní oděvy, které se brzy rozpadnou. Čím dál běžnější proto podle ní je připlatit si za kvalitní kousek, a to nejen v módě. Je zcela evidentní, že si většina mých klientů uvědomuje právě tento aspekt a chtějí se tak vymezit vůči konzumní módě,
doplňuje svou zkušenost z praxe.
ČLÁNKY DO MAILU