Profesionalita pro ně znamená, že dělají divadlo. Zahrají a odtančí Tinu Turner, Michaela Jacksona i Jiřinu Bohdalovou a mezitím vystřihnou stand – up comedy.
Travesti skupinu Screamers tvoří moderátor a manažer Ladislav Černý, Lukáš Vyvlečka (uměleckým jménem Paula), Patrik Neuwirth (Banánová Halina), Alexander Gabčo (Saša), Serhiy Fedyshyn (Slečna Valerie, která zpívá na jevišti naživo) a Jaroslav Krameš (Lili). Skupina vznikla v roce 1997 původně o třech lidech a postupně se rozrostla. Od té doby se profesionálně věnuje travesti show, divadelní formě estrády.
Z klubů do vyprodaných sálů
Ladislav vyrůstal na Semaforu a jiných malých divadelních scénách. Říká, že když se jako kluk z vesnice ocitl prvně v Praze, připadal si, jako když někdo letí poprvé do New Yorku. K travesti ho přivedl dnes již zesnulý Ivo Špes, který také pro jedno vystoupení vymyslel název Screamers – Řvouni. Nejdřív vystupovali při práci a v klubech – nakonec v Aqua Clubu 2000. Už tam na nás chodila spousta známých lidí. Bylo tam vysoké vstupné a fronty se stály až ven,
vzpomíná.
S Lukášem a Jaroslavem pak z klubu odešli a začali jako Screamers (s registrovaným názvem) vystupovat na vlastní pěst – poprvé v kyjovském kulturáku. Když jsme na vystoupení přijeli, nebyl prodaný ani jeden lístek. Kamarádka, která tam pracovala, mě ale uklidňovala, ať počkám po setmění, kdy Pán Bůh už spí. Měli jsme totiž tu nejlepší reklamu, pan farář proti nám den před tím v kostele kázal,
vypráví. Lidé tehdy nakonec přišli a od té doby jsou jejich vystoupení v Kyjově vyprodaná. Tehdy začali pracovat přes agentury a práce se postupně nabalovala. Teď dělá skupině management Ladislav sám. V listopadu už domlouvali prosinec 2019 a věděli, kde budou 21. prosince příštího roku.
Screamers o sobě
Režisér je divák
Pro Lukáše znamenají Screamers radost, zábavu. Když jsem viděl, jak dobře travesti funguje na malých scénách, hučel jsem do Ládi, ať to zkusíme i na větších jevištích. Když nám pak lidé v Národním divadle moravskoslezském tleskali ve stoje, věděli jsme, že jsou mé potrhlé nápady reálné,
vypráví. Při tvorbě představení často přichází se základními nápady, které pak ostatní rozvíjejí. Náš režisér je divák. Zjistili jsem proto, že nejlepší je mít věci částečně nazkoušené a částečně improvizovat,
tvrdí. Spolehlivost, dochvilnost, to, že slovo platí, ale i všestrannost, jsou podle něj základy práce ve skupině. Satira je podle něj neomezená, takže mají hodně snů, na jejichž konci je spokojený divák. Pořád je něco nového. Po dvaceti letech jsem se třeba vrátil ke hře na klavír. Když máme v představení step nebo orientální tanec, zaplatíme si hodiny,
dodává.
Spousty silonek i pudru
Patrik je ve Screamers teprve čtyři roky, travesti se věnuje 13 let, od 14 hrál amatérské divadlo, imitoval, bavil lidi. Byl na volné noze, na místo ve skupině čekal tři roky. Dřív bylo travesti klubová záležitost, lidé přitom kouřili, pili víno a jedli brambůrky. My děláme divadlo,
popisuje Patrik, který hraje mužské i ženské role a jehož doménou je stand-up komedie, která ho také nejvíc baví. Dnešní divák ocení hlavně sebeironii. Nestačí, když se kluk převleče za ženskou,
konstatuje. Připomíná, že ač se to možná nezdá, je každé představení hodně náročné. Během představení mají kolem 65 převleků a proměn, každý má alespoň deset párů bot, spotřebují spoustu silonek, odličovacích ubrousků, make-upu, pudru atd.
Tanec a legrace
Alexander o sobě říká, že zahraje všechno a je komediant, který si ze všeho udělá legraci a nic nebere vážně. I když své idoly mám – Tina Turner, Diana Ross, Michael Jackson atd., od malička rád poslouchám černou muziku. Tancoval jsem na soutěžích, break dance, to je ve mně. Hudba mě musí nakopnout.
Od baletu k travesti
Serhiy prozrazuje, že pro něj hodně znamená tanec. V Česku zkoušel v operním baletu Národního divadla, když ale uviděl vystoupení Screamers, změnil obor. Pro mě jako cizince to byla úžasná věc, dřív jsem viděl travesti jen ve filmu nebo někoho z Ameriky. Najednou jsem naživo viděl tu radost, která je se souborem spojená dodnes,
vzpomíná. Nejvíc ho přitom baví změna, která je s vystoupeními spojená, a když má dlouhou dovolenou, po práci a divácích se mu stýská. V poslední době si oblíbil hraní Jiřiny Bohdalové.
Stále na cestách
Skoro celý rok jsou totiž na cestách. Vystupují v kulturních domech a divadlech po celém Česku, s kapacitou pro stovky lidí, občas na Slovensku, kde ale podle Ladislava diváci ještě travesti moc otevření nejsou. I Češi jsou však podle něj spíš konzervativní národ, i když si navenek hrají na světové a tolerantní. Někdy spolupracují s firmami a vystupují na jejich akcích, ale takovou spolupráci si dobře promýšlí. Na diskotékách nebo v malých klubech k vidění nejsou. Do roka sestavujeme tři programy. Jarní, který začíná v březnu, podzimní, který hrajeme od října do února, a k tomu máme ještě v prosinci vánoční speciál. Ten mají rádi lidi hlavně na Moravě,
vysvětluje.
Praha je přitom podle něj akcemi přesycená, takže se jí spíš vyhýbají a v hlavním městě účinkují sporadicky. V Praze máme svou stálou štaci v Kulturním domě Novodvorská a vánoční speciál vždycky hrajeme v Divadle Bez Hranic v Nuslích,
vypočítává. Mimopražské publikum označuje za srdečnější, dobíjí je. Mimo Prahu na ně chodí celé rodiny i s dětmi. Jdou prostě do divadla. Vědí, že nejsme vulgární, že se pobaví a budou se smát celý večer,
nedá Ladislav na mimopražské publikum dopustit.
Přečtěte si také o tom, jak se podniká provozovateli Lochnesky, v článku Nahoru a dolů, takový je život provozovatele Lochnesky.
Ale dodává, že to není tak, že by celý rok jenom dřeli. Silvestry až na výjimky nedělají, v lednu mají zimní volno, stejně tak drží letní divadelní prázdniny. Naše rodiny si však na náš pracovní režim musely zvyknout. A je pravda, že za tu dlouhou dobu, co společně vystupujeme, občas máme ponorkovou nemoc. Proto třeba na vystoupení jezdíme více auty,
směje se.
Tina i se zlomenou nohou
Důvodem je ale i to, že všechno, co na vystoupení potřebují, si na místo vozí sami. Auta naplní až po střechu. Lidé si myslí, že jenom přijdeme na jeviště a zahrajeme. Ale tak to není,
říká Ladislav. Před vystoupením si všechno sami připravují, včetně stavění scény. Kompletně se sami líčí a převlékají kostýmy. Když začínají v sedm večer, na místě jsou většinou už od čtyř hodin a po představení odcházejí v jedenáct i v půl dvanácté, protože zase všechno musí vlastnoručně zabalit. Když k tomu připočítáte často i několikahodinovou cestu, je naše pracovní doba dlouhá a je to náročné. Spíme po hotelech, kolikrát se stane, že nejsme měsíc doma. Nemoci většinou přecházíme, abychom nerušili představení. Jeden náš člen je teď těžce nemocný, musíme ale dodržet program, i když nás je na jevišti o jednoho méně – znamená to víc komediálních částí, víc písniček, víc kostýmů, víc paruk,
prozrazuje. A říká, že i se zlomenou nohou herec odskáče Tinu Turner a teprve potom odpadne. Což se ostatně už také stalo.
Je to podle něj řehole, ale publikum jim vynaloženou energii vrací. Jsou města, kde lidé na konci přestavení tleskají ve stoje a nechtějí odejít domů. Pozorují i to, jak se města a s nimi publikum mění – třeba v souvislosti s tím, jak se v regionu vyvíjejí pracovní příležitosti. Ostrava, Opava, Rakovník, Třebíč, Jihlava, Brno, Kyjov, to jsou přitom některé „držáky“, kam jezdí už jednadvacet let.
I staří pardálové dělají Lady Gaga
Nová show je výsledkem jejich spolupráce, každý přináší nápady a vlastní inspiraci, větší slovo má v přípravě Lukáš. Jak vzniká představení? Nesmíme se dlouho vidět. Pak se sejdeme, navrhneme program a pohádáme se. Pak se zase chvíli nevidíme, potom zjistíme, že to přeci jen půjde a pracujeme dál na návrhu kulis a kostýmů, mluveného slova, choreografie, když je těžší, pomáhá nám s ní choreograf,
odkrývá Ladislav zákulisí. Někdy show vznikne rychle a létají nápady jeden za druhým, jindy jim to trvá měsíce. Ladislav ale vzpomíná i na situaci, kdy ještě den před vánočním speciálem nevěděli, co budou na jevišti dělat, a nakonec bylo představení jedním z jejich nejlepších. Jindy těsně po premiéře program překopají, když není reakce lidí taková, jakou by chtěli.
Tip: Přečtěte si také o tom, jaké to je podnikat v neprozkoumaném oboru, v textu Vsadit na neznámý obor je risk. Povídali jsme si s majiteli kreativních kaváren.
I když si publikum žádá evergreeny, snaží se neopakovat. Jen jednou za pár let připraví „the best of“. Také nám mládne publikum, takže i staří pardálové v souboru musí dělat Lady Gaga nebo to, co zrovna frčí. Oblíbené je, když jsou kluci nalíčení, ale v chlapském, a udělají třeba Chinaski,
říká s tím, že si s nimi publikum také rádo zazpívá. Ačkoliv má každá show nazkoušený základ, je v ní velký prostor pro improvizaci vycházející i z reakcí publika. Lidi třeba mají rádi, když rejpneme do toho, co je ve městě pálí. Ale obecně nechtějí poslouchat o problémech, přišli se bavit. Starostí mají dost. A jsou to oni, kdo nás platí,
uvádí Ladislav, který má spolu s Patrikem roli moderátora; sám je v mužském a Patrik v ženském oblečení. Za vystoupení odehrají zhruba 22 písniček a skoro v každé druhé skladbě vystupují všichni. Každý tak vystřídá spoustu bot a kostýmů. Zjistili jsme, že to není jen o blýskavých kostýmech. I v obyčejné dámské zástěře se dá udělat show,
tvrdí Ladislav.
Podle Jany Beránkové, která se stará o kostýmy, je tvorba pro travesti výzva. Se skupinou pracuje už deset let. Při tvorbě musí řešit i speciality, jak udělat prsa, jak šaty rychle změnit na „vodu“ ve scéně z Titaniku, jak vše barevně sladit apod. Největším oříškem bylo, když jsem musela kostýmově do čtyř minut nacpat sedm zpěvaček,
dodává.
Je to divadlo
Držet se na profesionální úrovni podle Ladislava skupině pomáhá to, že vystoupení berou jako divadlo a práci. Hrají své role, pak skončí, odlíčí se a oblečou se do pánského. I když při představení rádi chodí mezi publikum, po vystoupení mezi lidi v dámském nepřijdou. To je podle Ladislava také odlišuje od jiných souborů. Když někdo představuje Tinu Turner, tak ji hraje, necítí se jí být. V jiných souborech si někdy myslí, že lepší Vondráčková, než jak ji ukazují oni, ani neexistuje,
vysvětluje jejich pozici. Moji kluci jsou schopní udělat Tinu Turner a za chvíli vystupovat v mužském jako komparzisté Lady Gaga. Jsou tvární,
říká s tím, že také nejsou vulgární, což je jinde běžné – podle toho, jak sleduje, co se jinde v travesti děje, aby měl přehled. Byl se třeba podívat na jedno pražské travesti. Podle něj sice krása, mládí, ale neumí napodobit zpěvačku, nemají přirozenost, pohyby, netrénují, neumí chodit v lodičkách.
Ze Screamers se za léta působení stala v oboru značka. Vystupovali s Boney M, sledují je známé osobnosti, nejednou ty, v jejichž rolích se sami na jevišti objevují. Když slavili narozeniny v Lucerně, na jeviště přišla Eva Pilarová ve stejných šatech jako jeden z účinkujících. Kostýmy si totiž připravovali spolu.
Nejlepší reklama zdarma ale pro ně byla účast v soutěži Česko Slovensko má talent. Reklamu však musí řešit stále, stejně jako každý rok znovu organizují všechny zájezdy. Vyrůstá nová generace, která se o nich musí dozvědět a zjistit, co přesně travesti je. Ať už přes sociální sítě, web, méně už fungují plakáty. Nejlepší reklama je ale samotné vystoupení. Stává se, že na to příští se půlka lístků prodá ještě ten den,
dodává Ladislav a uzavírá: Jsem hrdý na to, že spolu s Lukášem držíme soubor tak dlouho pohromadě, kluci mají práci a lidé na nás chodí. Dělá mi radost, kolik lidí odchází z našich vystoupení šťastných a pobavených.
Do budoucna si proto přeje hlavně to, aby byli zdraví, kolektiv skupiny vydržel co nejdéle, chodili na ně lidi a dokázali je stále pobavit. Cíle typu vyprodat Národní divadlo jsme opravdu nikdy neměli,
směje se.
Podívejte se před Vánocemi také na to, jak se podniká s ozdobami na stromeček:
ČLÁNKY DO MAILU