Jsi starý, seď doma! Stereotyp, na který v podnikání konečně zapomeňte

12. 3. 2021
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Ilustrační obrázek Autor: Depositphotos.com, podle licence: Rights Managed
Ilustrační obrázek
Soudíte zákazníky, zaměstnance a podnikatele příkře a šmahem jen podle věku? Vedle toho, že nahráváte diskriminaci, také přicházíte o jejich cenný potenciál.

Lucie Vidovićová se systematicky zabývá tématem věku a stárnutí. Pracuje jako odborná asistentka na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a je aktivní také v tamním Centru pro výzkum stárnutí. 

Co se dozvíte v článku
  1. Úspěch, ale i stereotypy a předsudky
  2. Diskriminace kvůli věku se týká i mladých
  3. Nechceme šéfovat starším
  4. Proč jsou věkové předsudky a stereotypy brzdou?
  5. Podnikajících FO nad 66 let je přitom čtvrt milionu

Téma diskriminace na základě věku, kterému se v české společnosti poměrně daří, otevírá následujícím příběhem: Dělali jsme rozhovor s jednou velmi známou výtvarnicí, jejíž obrazy se běžně prodávají po stovkách tisíc. Popisovala, jak si chtěla koupit svetřík a prodavačka se k ní chovala velmi blahosklonně a odbyla ji se slovy, že tady v obchodě pro ni bude asi všechno příliš drahé. Najednou prostě nebyla slavnou umělkyní, ale pouhou babičkou, na kterou se nabalují zcela mylné a dehonestující stereotypy, vypráví.

Úspěch, ale i stereotypy a předsudky

V tom, jak jsou ve společnosti vnímáni starší lidé, je totiž zároveň určitý rozpor. Na jednu stranu je zde spousta aktivních lidí ve věku 65+, 70+ i 80+, a to v podnikání, umění, politice, vědě, medicíně, zaměstnání i jinde. Příkladem z podnikatelské branže je třeba pekař Arnošt Obrusník, který byl před dvěma lety druhým živnostníkem roku v soutěži Moneta Živnostník roku, a to v roce svých osmdesátých narozenin.

Přesto se, na druhou stranu, k seniorkám a seniorům často přistupuje stereotypně a s předsudky. Minulý rok, kdy se Česko sžívalo s pandemií, se toto téma hodně obnažilo – v sice dobře míněné ochraně zranitelných skupin před infekcí se k seniorkám a seniorům přistupovalo zcela paušálně, jako by tvořili jednolitou masu lidí a osudů, což není pravda. Od odbornic a odborníků, kteří se zabývají problematikou stárnutí, stáří a souvisejících společenských jevů, dokonce vzešla otevřená výzva k zastavení ageismu a věkové diskriminace v době koronaviru. Apelovali na to, aby se různorodí lidé nesměšovali do jedné jen kalendářním věkem vymezené skupiny, vůči níž se přijímají stereotypní opatření. Vždyť u věku 65 + jde zhruba o dva miliony lidí.

Čím to je a proč tento rozpor vzniká? Velmi zjednodušeně bychom to mohli vyjádřit tak, že na chudém je věk víc vidět. V sociologii o tom mluvíme jako o intersekcionalitě. Znevýhodněná postavení, a vyšší věk je jedním z nich, se ve společnosti násobí, vysvětluje Lucie Vidovićová. Ani známé tváře a lidé, kteří jsou ve svých oborech úspěšní, přitom podle ní nejsou kvůli věku stereotypního chování a přehlížení ušetření, pokud se pohybují v prostředí, kde je nikdo nezná. Což ukazuje právě zmíněný příběh úspěšné umělkyně při nákupu svetru.

Diskriminace kvůli věku se týká i mladých

Přímo v oblasti zaměstnávání však Lucie Vidovićová vidí, že ageismus, neboli věkovou diskriminaci, zažívají juniorní pracovníci velmi podobně jako pracovníci seniorní. Přičemž seniorita v některých odvětvích začíná brzy, už kolem padesátky nebo i dříve. Východiska a zdroje ageismu jsou tu podle ní podobná, jako i jinde: Patří k nim naše nedostatečná schopnost empatie vůči lidem v jiném věku, než je ten náš (například tak zvaná generační inteligence), a zároveň přílišné lpění na zkostnatělých věkových normách, co se v jakém věku hodí, smí a podobně, objasňuje.

Nechceme šéfovat starším

A Lucie Vidovićová dodává i další příklad z praxe. Od expertů v headhunterských firmách zjistila, že mají v portfoliu spoustu nezaměstnaných středních manažerů ve věku 50+, protože mladší vyšší manažeři si nedokáží představit, že by měli šéfovat někomu staršímu. Nejsme vychovávaní k věkově heterogenní, různorodé společnosti a i toto mohou být nezamýšlené důsledky věkové segregace, kterou procházíme vlastně v průběhu celé životní dráhy, upozorňuje.

Proč jsou věkové předsudky a stereotypy brzdou?

Předsudky a stereotypy, které se týkají mladých i starších, jsou přitom v práci a podnikání nevýhodné. Zde jsou 3 hlavní důvody, proč svůj přístup změnit:

1. Předsudky a stereotypy jdou proti snaze vytvářet generačně pestré týmy. Generačně pestré týmy přitom kombinují různé zkušenosti, přístupy a perspektivy, což je užitečné nejen pro rozvoj byznysu, výkon a efektivitu práce, ale také proto, aby firma chápala potřeby a preference svých věkově různorodých zákazníků.

2. Firma se zbytečně a prvoplánově připravuje o cenný potenciál, silné stránky a know how těch, které přehlíží.

MM 25 baliček

3. Je potřeba spolupracovat a komunikovat navzájem, bez ohledu na věk. Populace stárne a starší lidé ve zdravé společnosti do firem a podnikání nedílně patří. Stejně jako na opačném věkovém pólu se chtějí zapojit ti nejmladší. I dvacátníkům, kteří rozjeli své úspěšné start – upy, navíc jednou pomalinku potáhne třeba na sedmdesát, jako například Billu Gatesovi spjatému s Microsoftem. Indická podnikatelka Kiran Mazumdar-Shaw, která stojí za biotechnologickou firmou Biocon, se vloni stala vítězkou v soutěži EY World Entrepreneur Of The Year 2020 – a to ve svých 67 letech.

Podnikajících FO nad 66 let je přitom čtvrt milionu

Podle statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu ČR podnikalo ve 4. čtvrtletí minulého roku v Česku 133 524 fyzických osob ve věku 66 až 70 let. Nejvíce zastoupenou věkovou skupinou podnikatelek a podnikatelů – fyzických osob přitom byli lidé ve věku 41 až 45 let, jichž bylo ve stejném období 295 622. S věkem se postupně počet lidí v podnikání snižuje, avšak 4426 lidí podnikalo ještě ve věku 85+. Zatímco jedna- až pětačtyřicátníků oproti poslednímu čtvrtletí 2019 meziročně ve statistice ubylo, přibylo podnikajících fyzických osob ve věku 66 až 70 let i těch, kteří jsou aktivní ještě po pětaosmdesátce. Stejně tak meziročně celkově přibylo fyzických osob ve věkové skupině 66 a výš. Orientačně jich však je v Česku plus minus čtvrt milionu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).