Kdo volnou nohu kombinuje s pedagogickým úvazkem, si oddechl – změna prošla. Kdo podnikání kombinuje s jiným, i miniaturním, úvazkem, dál zůstává bez podpory.
Co se dozvíte v článku
Umělci – pedagogové už na Pětadvacítku dosáhnou
Také umělkyně a umělci jsou z pohledu zákona osobami samostatně výdělečně činnými. A tak se na ně vztahuje 25tisícový kompenzační bonus. V praxi to má ale háček. Kombinace umělecké a pedagogické činnosti je totiž pro umělce častým způsobem, jak se uživit a zároveň logickou profesní kombinací. Ať už je to například v tanci nebo v hudbě. Malý pracovní úvazek je však z podpory dosud vyřazoval. To se však změnilo; pedagogická činnost je zaměstnaneckou výjimkou, kterou poslanci pro kompenzační bonus schválili. Více čtěte v článku Kompenzační bonus pro OSVČ 500 Kč denně se bude vyplácet i v květnu a červnu.
Uvažuji o přivýdělku, říká violoncellistka
Violoncellistka Helena Matyášová se věnuje staré hudbě a mimo jiné působí v pražském barokním orchestru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse. Ke své umělecké činnosti pracuje na částečný úvazek také jako pedagožka Základní umělecké školy (ZUŠ). Ve chvíli, kdy se v půlce března zrušily všechny kulturní akce, její činnost jako OSVČ úplně ustala. Její příjem ze samostatné výdělečné činnosti je od té doby nulový – podobně je na tom mnoho dalších hudebnic a hudebníků. Tato situace pokračovala i v dubnu, trvá nyní a až do června bude, protože koncerty byly buď zrušeny úplně, nebo přesunuty na podzimní termíny či výhledově na příští rok. Otázkou stále zůstávají letní měsíce, nevíme, zda se alespoň některé festivalové koncerty podaří zachovat,
uvádí. Částečný úvazek na ZUŠ jí zůstal, takže má alespoň nějaký finanční základ, i když vyučuje ve ztížených podmínkách online přes Skype. Je ráda, že může učit alespoň tak, i když osobní kontakt se žáky to nemůže nahradit, a že má malý finanční základ na zaplacení těch nejnutnějších výdajů. Jinak zatím žije ze svých úspor a uvažuje o nějakém přivýdělku.
Nyní se však pro ni i další umělce, kteří kombinují uměleckou a pedagogickou činnost, otevřela možnost požádat o Pětadvacítku. O kompenzační bonus požádám a děkuji všem, kdo se o jeho rozšíření na pedagogy zasloužili,
říká Helena. Fakt, že se bonus pro OSVČ rozšířil i na pedagogické pracovníky, velmi vítá a je za takovou pomoc ráda. V našem oboru klasické hudby totiž drtivá většina hudebníků na volné noze kombinuje své často předem nezaručené a nepravidelné honoráře z koncertní činnosti s mini pedagogickými úvazky na základních uměleckých školách, konzervatořích či vysokých uměleckých školách. A to nejen proto, že je naše práce posláním předávat umění a kulturu dál, ale také proto, že potřebujeme zaplatit nájem či hypotéku, zdravotní a sociální pojištění, další nutné a pravidelné měsíční poplatky,
vysvětluje situaci s tím, že doufá, že se vše v dobré obrátí a koncertní činnost se postupně v letních měsících opět rozhýbe k životu.
OSVČ, s.r.o., zaměstnání? V nouzi vražedná kombinace
Na to, jak změna bonusu dopadne a zda se v podmínkách nakonec ještě něco změní, čekala i podnikatelka, která se věnuje produkci v kulturním a kreativním sektoru (své jméno si nepřeje zveřejnit). Jak vysvětluje po telefonu, o produkční práci přišla zcela a ze dne na den. S březnovým zákazem hromadných akcí se se svým výdělkem ocitla na nule. A zatím skoro ze všech možností podpory vypadla.
Vlastní totiž malé eseróčko, pracuje jako OSVČ, ale zároveň má malý pracovní úvazek, který ji diskvalifikuje. Je to absurdní. Jako zaměstnankyně si vydělám 8 tisíc měsíčně čistého, jinak jsem OSVČ a vlastním firmu s.r.o. Bohužel nedosáhnu na nic, protože jako zaměstnanec jsem účastna nemocenského pojištění. Proto vypadávám z podpory pro malá eseróčka i z nároku na kompenzační bonus. Zaměstnání je ale samozřejmě pouhý zlomek mých výdělků, samostatnou výdělečnou činnost mám vedenou jako hlavní,
říká podnikatelka, která se zároveň sama stará o dvě školkové děti a jediné, na co dosáhla, je tedy ošetřovné. Více se o ošetřovném dozvíte v článku Ošetřovné pro OSVČ se zvýší na 500 Kč denně, bude se vyplácet až do konce června.
Rezervy vysychají, práce zřejmě až na podzim
Podnikatelka přiznává, že teď žije s dětmi především z vysychajících finančních rezerv a s podporou své maminky. Co bude dál, zatím neví. Teď sleduje, jak se vládní rozvolňovací nařízení neustále mění. Z oboru přitom nemá příliš optimistické signály. Zdá se, že se s největší pravděpodobností do podzimu její práce nerozjede.
Nevidím v tom žádnou logiku,
podivuje se nad nastavením pravidel, která řadu lidí, fatálně zasažených omezeními ekonomické činnosti a propadem zakázek, z podpory vylučují. Obzvláště pokud i ty OSVČ, které jsou pandemií postiženy jen minimálně, si nakonec o bonus zažádat mohou, nebo například studenti, kteří si přivydělávají ke studiu, také. Já jsem matka (v podstatě samoživitelka) dvou dětí, studující distančně a pracující v kultuře a zůstala jsem naprosto bez prostředků. Denní student si zatím jde pro bonus a ten, komu klesly příjmy o 10 %, také,
dodává. Podrobnosti související se situací v byznysu způsobenou koronavirem čtěte ve speciálním tutoriálu serveru Podnikatel.cz.
S flexibilitou jsme se ještě nesžili
Aktuální vládní kompenzace související se šířením koronaviru ukazují, jak vzdálení jsme ještě v Česku pochopení flexibility práce. Respektive, jak státní správa pokulhává za realitou práce a podnikatelského ekosystému. Flexibilita neznamená jen zkrácené úvazky u jednoho zaměstnavatele, možnost pracovat na dálku či kombinovat práci v kanceláři s home office. Zahrnuje i pestrou porfoliovou kariéru, což je nejen kombinace profesí, ale i profesních statutů. Jeden člověk tak může být OSVČ, ale k tomu mít i malý pracovní úvazek či pracovat na projektech průběžně pokrytých dohodami. Může mít svoje malé eseróčko a zároveň opět malý pracovní úvazek. Úvazky neexistují jen v konfekční velikosti 1 nebo 0,5. Lidé pracují na úvazek 0,2 či 0,75 i jiný a k tomu dělají něco dalšího, neboť je takový úvazek logicky neuživí. Například právě v kreativních oborech to není neobvyklé. Jak zvládají koronakrizi lidé v byznysu? Čtěte také v článku OSVČ a malí podnikatelé hledají urputně řešení, aby stav nouze vůbec přežili.
Ve snahách kompenzovat omezení podnikání a výpadky příjmů různým typům subjektů jako by vláda principiálně stále vycházela jen z černobílého mustru: Buď OSVČ, nebo firma, anebo zaměstnanec. Ve chvíli, kdy někdo vybočuje z rastru, nastává problém. I miniaturní pracovní úvazek vyřazuje OSVČ hlavní z nároku na kompenzační bonus (kromě pedagogické činnosti), stejně jako třeba majitele malého eseróčka. Přesto, že se úvazkem neuživí, když jim podnikání nuceně stojí.
Je třeba reflektovat realitu
Kromě toho, že jsou někteří lidé stále bez peněz, je výsledkem i těžko usledovatelné rozšiřování a modifikace podmínek pro jednotlivé typy podpory, když se ukáže, kdo všechno zase vypadl; podpory, která je čím dál méně systematická. Výsledným produktem je bramboračka, do které se nakonec stejně mnozí nevejdou a žádné podpory se nedomůžou. Je také čím dál těžší vidět v (ne)podpoře elementární spravedlnost. Přitom by stačila „drobnost“ – do hloubky znát a chápat pracovní a podnikatelskou realitu a při rozhodování z ní vycházet. Míra, s jakou ji stát, který má přitom k dispozici všechna data, nezná a přehlíží, je tvrdé poznání, za něž také vděčíme – viru.