Názor k článku Jsou pracovníci v OP Prostějov novodobí otroci, či jen flákači? od Jindra Šaur - Já jsem, jako mnozí, začínal na Úřadě práce...

Já jsem, jako mnozí, začínal na Úřadě práce a na pohovory chodil ve vypůjčeném saku.
Po nějaké době jsem si sbalil tašku a vyrazil do Prahy, kde jsem měl pronajatý pokoj s postelí a nic víc. Jedl jsem rohlíky a paštiky. První CD přehrávač jsem splácel půl roku (dodnes jej mám ve skříni a má pro mě symbolickou hodnotu).
Pak jsem si koupil vlastní oblek a odjel pracovat "do neznáma" do Anglie. Nastalo období toustového chleba, margarínu a šunky. Vše v nejlevnějším provedení Tesco.
Po návratu jsem pracoval jako zaměstnanec. Po pracovní době jsem do večera pracoval "na vedlejšák" a v noci k tomu vozil lidi taxíkem. Nespal jsem i několik nocí. A když jsem spal, tak 4 - 5 hodin denně. Zbytek byla všechno práce. Žádná zábava, kamarádi, hospoda, kino, sport, neschopenka ani dovolená.
Ani teď dovolená bez notebooku a telefonu neexistuje. Do míst, kde bych se nemohl připojit na Internet, prostě nejezdím. V nemocnici jsem zavřel notebook před odjezdem na operační sál a jakmile jsem se probral z narkózy, zase jsem jej otevřel.

Takže, máte-li pocit, že Vám někdo ubližuje tím, že v životě nepracoval a neživí vlastní rodinu, pak já to rozhodně nejsem.

Mimochodem, bavíme-li se stále o prostějovsku, vloni si začal kamarád přivydělávat po pracovní době rukama. Občas si na to musel brát i dovolenou a obětovat víkendy. Ale nebál se toho a nebál se ani požádat o pomoc kamarády. Po roce ho tahle práce rukama začíná vcelku slušně živit.
Jak je vidět, šlo to tehdy, když jsem začínal já, a jde to i dnes...