Na interní směrnice odkazuje nejeden zákon. Zároveň, tvořit interní předpisy je v návaznosti na některé právní předpisy povinné. Tvořit interní předpisy by pak měla účetní jednotka zejména tam, kde zákonná úprava nabízí více možností řešení pro konkrétní účetní případy.
Co se dozvíte v článku
Proč se tvoří interní předpisy?
Hlavním cílem interních účetních předpisů je sjednocení postupů při účtování jednotlivých účetních případů. Sjednocení těchto postupů pak zajistí jednotnost například při sledování konkrétních skutečností a zároveň zajistí možnost porovnávat tyto hodnoty v čase, které díky dodržování stejných pravidel v různých účetních obdobích zajistí vypovídající výsledky.
Pokud jsou interní předpisy vytvořeny, musí se jimi účetní jednotka řídit, a to povinně. Proto je důležité všechny osoby, které jsou účastny na fungování účetní jednotky, s interními směrnicemi seznámit. V běžné praxi se však bohužel velmi často stává, že interní směrnice tvořené nejsou.
Druhy interních směrnic
Interní směrnice se nezabývají pouze účetnictvím. Podnikatelé by je měli tvořit pro všechny různé oblasti fungování – například pro organizační strukturu, směrnice pro bezpečnost a zdraví a ochrany při práci, směrnice požární ochrany, směrnice podpisových vzorů nebo rozdělení odpovědností a pravomocí.
Směrnice pak mohou nabývat různých podob a vzájemně se na sebe odkazovat. Směrnice se pak velmi často vydávají ve formě metodických postupů, vnitřních směrnic, různých pokynů nebo nařízení, rozhodnutí a další. Zároveň platí, že je rozhodující obsah směrnic, nikoli jejich forma.
Na tvorbě směrnic by se pak mělo podílet více osob – zejména účetní, daňový poradce, ekonom, technici, administrativní pracovníci, ale také majitelé firem, a to zejména proto, že vědí, jak daná účetní jednotka funguje a jaké oblasti je potřeba vnitřními předpisy upravit. Zároveň tito pracovníci budou vědět, jaká mají práva a hlavně povinnosti související s jejich pracovní pozicí.
Důležitost tvorby interních směrnic
Mnoho právních předpisů umožňuje výběr z více konkrétních postupů, přičemž jsou všechny považované za správné. Nabízí potom účetním jednotkám možnost volby, který z uvedených postupů použije. V takovém případě vybranou metodu uvede účetní jednotka ve své interní směrnici.
Typicky se upravuje například způsob účtování zásob (metoda A nebo metoda B), oceňování majetků a závazků, odpisové plány, účtování o nákladech a výnosech a s tím související časové rozlišení nebo bližší informace k používání cizích měn.
Při tvorbě interních směrnic se pak vychází zejména ze zákona o účetnictví a s ním souvisejících prováděcích vyhlášek, ze zákona o daních z příjmů, ze zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ale také například ze zákona o DPH nebo ze zákoníku práce. Na interní směrnice odkazuje celá řada právních předpisů.
Co by měly obsahovat účetní směrnice?
Obsah účetních směrnic závisí na účetní jednotce. Obecně by měly ale obsahovat konkretizaci postupů, jak je účetnictví zpracováváno a jaké jsou používané účetní metody. Dále je vhodné, zejména ve větších společnostech, upravit oběh účetních dokladů a podpisové záznamy odpovědných osob.
Účetní směrnice by měly dále obsahovat účetní rozvrh a konkrétní postupy pro účtování o dlouhodobém majetku a zásobách – zejména potom postupy k jejich oceňování, evidenci a samotnému účtování. U dlouhodobého majetku je zapotřebí také stanovit tvorbu odpisových plánů, upravit okamžik zařazení a vyřazení majetku a stanovit postupy pro účtování o úpravách dlouhodobého majetku.
Směrnice by též měly obsahovat konkretizaci postupů při účtování na nákladových a výnosových účtech, včetně stanovení postupů pro tvorbu dohadných položek a časového rozlišování. Interních směrnic je však celá řada. Účetní jednotka tak může upravit všechny oblasti – tj. účtování o pokladních operacích, používání cizích měn a s tím související kurzy a kurzové rozdíly, konkretizace při inventarizaci majetku a závazků a další.
Jak má směrnice vypadat?
Forma směrnic není závazně stanovena. Každá směrnice by však měla obsahovat své evidenční číslo, a pokud se k některé vztahují i dodatky, případně je vydána nová směrnice a původní zrušena, tak i tuto informaci.
Každá směrnice by též měla obsahovat odkaz na právní úpravu, ze které se pro danou problematiku vycházelo. Další důležitou informací, která musí být na každé směrnici vyznačena, je datum jejího vydání a datum její účinnosti. Uvádí se také jméno odpovědné osoby za vypracování směrnice a její podpisový záznam, přičemž zde může být více osob – tj. osoba vydávající směrnici, osoba zpracovávající směrnici a osoba, která směrnici kontrolovala. Neměla by chybět ani informace o tom, pro koho je směrnice určena.
ČLÁNKY DO MAILU