Libuše Holásková: Ten, kdo se živí rukama, nezbohatne – říká kadeřnice

Jaké ambice má nebo by měla mít kadeřnice?

V první řadě by jí zaměstnání mělo být zároveň koníčkem. Dobrá kadeřnice by se měla zajímat o nové techniky a trendy.

Jaké byly vaše začátky? Kdo byli vaši první zákazníci?

Začátky byly pochopitelně těžké. Já jsem už od dětství chtěla být kadeřnicí, vyrůstala jsem totiž v kadeřnické rodině – můj dědeček a teta byli kadeřníky. Jako malá holka jsem s nimi trávila hodně času a pozorovala je při práci. Mými prvními zákazníky tak byly panenky, které jsem stříhala. Pak přišli na řadu rodinní příslušníci.

Jaké byly vaše představy o podnikání, co se splnilo a co naopak ne a proč?

Do podnikání jsem šla s hlavním cílem získat nezávislost a pracovat sama na sebe, což se mi podařilo. Zároveň jsem měla představu o tom, jak si vybuduji vlastní kadeřnický salón, na což jsem si ale musela relativně dlouhou dobu počkat.

Začínala jste v pronajatých prostorách, později jste si otevřela salón ve svém domě, jak vysoké investice jste musela vložit do zařízení salónu? Kolik stojí vybavení salónu?

Začátky byly velmi těžké, přišlo to naráz a já jsem neměla jinou volbu než začít podnikat v pronajatých prostorách. Věřila jsem tomu, že je to pouze na přechodnou dobu. Když jsem našla volnou místnost (bez oken) v suterénu zimního stadionu, byla jsem šťastná a hned jsem si navrhla a zrealizovala interiér podle svých představ. Podařilo se, podnik se rozeběhl, ale ona přechodná doba (než se podařilo zajistit potřebné finance na vybudování salónu, vyběhat veškerá povolení, překonat neočekávané překážky a konečně uskutečnit stavební úpravy vlastních prostor) se prodloužila na dlouhých deset let. Během této doby jsem si vyučila obě mé dcery, které nyní pracují se mnou. Výše nutných investic do zařízení salónu je závislá na nárocích kadeřníka. V dnešní době dostupných úvěrů však už finance nejsou takovým problémem jako v dobách začátků mého podnikání.

Co patří do základní výbavy kadeřnice?

Především šikovné ruce, talent a kreativita. A taky nekoukat na čas.

Kdy může kadeřnice založit svůj vlastní salón? Jaké podmínky musí splnit?

Základní podmínkou je získání výučního listu a zřízení živnostenského listu. Pak už může začít s podnikáním, ale první 3 roky se za ni musí zaručit některý z kadeřníků s dostatečně dlouhou praxí.

Při vašem povolání trpí záda, ruce, nohy. Jak se o svůj „pracovní” nástroj staráte? Uděláte si čas i na dovolené?

Zatím naštěstí žádné vážné zdravotní problémy v důsledku mého povolání nemám. Svoji kondici si udržuji jízdou na kole, na lyžích, miluji výlety do přírody a v letních měsících vyrážíme sjíždět řeky. V začátcích podnikání jsem téměř žádnou dovolenou neměla, protože jsem si budovala klientelu. V současné době se již snažím hledat rovnováhu mezi prací a volným časem, ale stále ještě převažuje čas strávený prací.

Nechci přivolávat neštěstí, ale co úrazy z povolání, staly se vám nějaké?

Ani mně se nevyhnul úraz z povolání. Přetrhla jsem si šlachu na prstě a dva měsíce jsem nebyla schopna vůbec pracovat. Během této doby jsem poznala, jak je úspěch pomíjivý a jak snadno a rychle jsme každý z nás nahraditelný. Byla to pro mě veliká zkušenost. Pak jsem se naučila používat pracovní pomůcky i bez použití zraněného prstu a vrhla se opět naplno do práce. Teď už s prstem žádné problémy nemám, ale od té doby si ruce velmi chráním.

Kadeřnice je tak trochu psychologem, teď to nemyslím jen v tom smyslu, že si s klientem popovídáte, ale změníte mu i razantně vizáž. Dokážete dopředu odhadnout, jestli razantní zákrok klient unese? Jste vůbec pro velkou změnu? …Kolik klientek by ve skutečnosti toho psychologa opravdu potřebovalo?

Mám od přírody veliký dar – podívám se na zákaznici a už vidím změnu, kterou bych jí udělala. Než se však do razantní změny pustím, nejprve ji se zákaznicí zkonzultuji a vyžádám si její souhlas. Já osobně jsem pro velké změny – často si změny v osobním životě (ty které se již udály i ty, které teprve chceme realizovat) přímo říkají i o změnu vizáže. U některých zákaznic jsem si již vybudovala důvěru natolik, že kromě střihu či barvy vlasů řešíme i líčení, oblékání, výzdobu bytu či domu atd. Snažím se, aby čas strávený v mém salónu byl příjemným zpestřením dne a aby zákazníka obohatil něčím příjemným – ať už radou, přátelským slovem, příjemnou hudbou a interiérem či šálkem dobré kávy.

Umí si klienti říct, co vlastně chtějí, nebo to nechávají na vás? Pro co jste vy? Pro komunikaci?

Každý zákazník je osobnost, je důležité mu pozorně naslouchat, umět mu porozumět a hlavně do ničeho ho příliš netlačit.

Vaše studio je rodinným podnikem, kromě vás v něm pracují obě vaše dcery, takže mě zajímají výhody a nevýhody. Co ponorková nemoc?

S oběma dcerami pracuji již delší dobu v týmu, který dobře funguje. Máme mezi sebou kamarádský vztah. Výhodou je, že každý problém si většinou vyříkáme hned a na místě. Nevýhodou pak je, že je velice těžké oddělit soukromé záležitosti od pracovních.

Kolik hodin denně pracujete? Kadeřnice by vlastně mohla pracovat od rána do večera, máte za sebou takové období, kdy jste jela na dvě směny? Jak dlouho se to dá vydržet?

V dobách budování klientely jsem držela pevnou pracovní dobu, kdy jsem byla v práci, ať zákazníci chodili, nebo ne. Někdy to byly dlouhé chvíle čekání na zákazníka … Nyní již pracujeme pouze na objednávku. Snažíme se o to, aby na sebe jednotlivé objednávky s nutnou malou rezervou pokud možno co nejvíce navazovaly. Díky tomu se nám celkem daří udržet naši pracovní dobu v přijatelných mezích. Každý náš pracovní den končíme úklidem, v pravidelných intervalech pak přijde na řadu úklid generální. Část svého volného času pak věnuji vymýšlení různých dekorací a vylepšení salónu, jakož i ostatních vnitřních i vnějších prostor domu. Ale to již nepovažuji za součást pracovního procesu, to je něco, co mě velice baví a motivuje do další práce.

Jak se vypořádáváte s velkou konkurencí, která ve vašem oboru bezesporu je? Co všechno musíte udělat a umět, abyste byly nejlepší?

Konkurence je a bude. Řekla byste, že v tak malém městě jako je Vrchlabí působí celkem asi 15 kadeřnictví? Konkurence je jako motor, neustále vás žene kupředu a nutí vymýšlet nové věci. My například každých pět let kompletně změníme salón od základu, aby zákazníci měli pocit, že chodí do nového prostředí. Nedávno jsem četla výsledky světového průzkumu mezi zákazníky kadeřnictví – respondenti byli požádáni, aby uvedli a seřadili dle priorit důvody, proč navštěvují to své konkrétní kadeřnictví. Z průzkumu vyplynulo, že na prvním místě to je prostředí a atmosféra, která v kadeřnictví panuje, na dalším místě pak jestli a jakou dostanou kávu a až pak co jim vytvoříte na hlavě. To je dobré, že?

O co to mají dnešní mladé začínající kadeřnice těžší a naopak lehčí?

V dnešní době je určitě těžší umět se prosadit v tvrdé konkurenci. Na druhé straně jsou mnohem dostupnější informace, není problém například vycestovat na zkušenou a přivézt si ze světa něco nového, co pak lze v místních podmínkách využít jako konkurenční výhodu.

Žijete ve Vrchlabí, kde nemáte nouzi o zahraniční klientelu, je rozdíl stříhat cizí klienty, přistupujete k nim jinak? Myslíte, že za vámi přicházejí jen proto, aby ušetřili, protože kadeřnické služby jsou v jejich zemi dražší?

U nás v kadeřnictví přistupujeme ke každé zákaznici stejně. Nepřemýšlíme o důvodech jejich návštěvy, vždy se snažíme odvést 100% výkon. Nejsme nejlevnější, proto potěší, když nás například zahraniční klient vyhledá znovu při své další návštěvě Vrchlabí. Je to důkaz toho, že za své peníze dostává odpovídající kvalitu.

Kolik času vám zabere úřadování, daně, pobíhání po úřadech?

Administrativu se snažím vyřizovat průběžně, aby toho pak nebylo hodně najednou. Účetnictví a daně přenechávám profesionálovi, každý se máme věnovat pouze tomu, co umíme.

Můžete nám dát konkrétní představu, jak na tom jsou dnešní kadeřnice, co se týká financí? Jak se tímto druhem podnikání dá uživit?

Ten, kdo se živí rukama, nezbohatne. Ale dá vám to na normální žití a občas si i můžete udělat radost.

Jak často bychom měli kadeřnici navštěvovat? Kolik podle vás zabírá z celkové image účes (vlasy, střih, barva,…)?

Doporučuji provádět obnovu střihu každých 4–5 týdnů, barvy každých 6 týdnů, ale umytí vlasů minimálně každý týden. Vzhledem k tomu, že neverbální komunikace probíhá převážně v rovině očí, účes podle mě tvoří více než 50 % z celkové image.

Jaký je trend, co se týká délky vlasů, barvy, střihu…?

Letošní trend jsou mikáda, barvy v přírodních odstínech s teplým či studeným nádechem.

Věříte na to, že se nemají stříhat vlasy když je úplněk, do jednoho roku dítěte? Také v lunárním kalendáři najdeme dny, kdy se nemají stříhat vlasy, máte v tyto dny prázdnější salón?

Vím o tom, že některé mé zákaznice si své stříhání plánují podle lunárního kalendáře. Mají svou zkušenost, že jim pak vlasy drží. Snažíme se jim maximálně vyhovět.

Na závěr máme rádi úsměvné historky, nevystřihla byste nám jednu?

Kdysi za mnou přišel jeden můj kamarád a chtěl obarvit knír do tmavšího odstínu. Ale když jsem barvu omyla, knír byl k našemu oboustrannému údivu fialový! Tak jsem vzala stříhací mašinku a knír oholila. Přesto mě dodnes zdraví.

Anketa:

Kdo podle vás patří mezi kadeřnickou špičku?

Pro mě je to kadeřnický mistr Jan Špilar.

Kdo z veřejně známých lidí má „dobrý” účes, koho byste změnila naopak vy?

Veřejně známí lidé většinou chodí dobře upraveni (až na některé výjimky), to platí i o jejich účesech. Na jejich vizáži totiž pracují celé týmy kadeřníků a vizážistů. Tyto osobnosti pak určují trendy.

Jakou barvu (střih,…) byste nikdy na hlavu neaplikovala?

Pokud mám na požadovaný střih či barvu jiný názor než zákazník, taktně se mu to snažím dát najevo. Vždy však respektuji přání zákazníka.

Jaká je „královská disciplína” pro kadeřnice? Vytvořit účes pro nevěstu?

Vrcholem jsou pochopitelně společenské a svatební účesy. Jsou to účesy pro mimořádné příležitosti, proto si na ně rezervujeme dostatek času. Fantazii se zde meze nekladou, účes však navrhneme mj. i s ohledem na oblečení tak, aby vše dobře ladilo jako celek.

Jaké jsou „ideální“ vlasy?

Člověk je od přírody stále nespokojený, vždy chce to, co nemá. Pojem ideální vlasy je tedy značně relativní.

Jaký sen je pro kadeřnici nejhorší?

Určitě je to sen o prázdném salónu, o čekání na zákazníka.

Platí ve vašem případě „kovářova kobyla chodí bosa”?

V mém případě toto rčení platí na 100 %. Doma hřeben nemám, na dovolené také ne. Když chci od svých dcer udělat změnu, tak většinou slyším, že to mám ještě dobré. Ale abych jim moc nekřivdila – někdy se na mě přece jen čas také najde.

Jak se na vás projevuje nemoc z povolání, zhodnotíte si člověka jako celek nebo jako první se podíváte, co má na hlavě?

Tak jako všude jinde i u mě se projevuje profesionální deformace. Často se přistihnu, jak sama pro sebe hodnotím účesy jiných lidí, snažím se však navenek moc neprojevovat.

V jakém případě se dá účes reklamovat?

Spokojenost s účesem je subjektivní záležitost, reklamace účesu je tudíž vždy problematická. Naším cílem je ale spokojený zákazník, takže se vždy snažíme nalézt kompromisní řešení.

---

U Výslechu

Jméno a příjmení: Libuše Holásková
Rok narození: 1958
Vzdělání: vyučena (obor Holič – Kadeřník), pedagogické minimum
Kariéra: do r. 1991 – Okresní podnik služeb Trutnov (kadeřnice), od r.1991 – kadeřnice na ŽL
Koníčky: sport (cyklistika, lyže – běh i sjezd, vodáctví, turistika), aranžování květin a interiérů, zdravá výživa a životní styl, psychologie, v neposlední řadě má práce – hlavně vymýšlení a realizace střihů