V novém zaměstnání jsem zapřažen od rána do večera a to, co pro mne bylo běžné jsem odsunul do nenávratna - čtení knih, kutilství, rodina. Občas si zajdu na oběd a jindy zase ve tři odpoledne zjistím, že jsem nic nejedl a že to do šesti už vydržím.
Nyní, po půl roce v novém zaměstnání si uvědomuji, že nejsem tak královsky placen, abych si mohl ničit zdraví a soukromý život. Ale na druhou stranu si pořádně neumím říci dost a více zpomalit ...