Vlákno názorů k článku Ivo Toman: Lidé, kteří jen nadávají na svoji životní situaci, ji nedokážou změnit od Petr - Ono je to trošičku složitější. Nelze tady mluvit...

Ono je to trošičku složitější. Nelze tady mluvit obecně, je nutné taky vejít mezi skutečné lidi do skutečných firem a poznat skutečné problémy. Motivace? Nadávání? Co když nic jiného nelze dělat? Co když je příliš mnoho věcí proti vám? A nejsou to věci jako větší výkon nebo efektivita vaší práce, ale věci úplně jiné? Příkladem může být napříkald kolektiv lidí na VŠ. Je to skupina lidí s velmi diferencovaným příjmem bohužel zcela nezávislým na schopnostech. Staří a mnohdy ne zcela soudní a často jako učitelé nemohoucí vědátoři mají pěnez jako šlupek a když k tomu připočítám souběh s důchodem, je to úplná nirvána. Věk kolem 70 víc. A co když mladý šéfík, věk kolem 30, který chce nahoru, potřebuje k tomu titul, ten mu musí schválit vědecká rada, ale jedna ta důchodkyně z dob, kdy šoustala se všemi z té vědecké rady si ho poddá? Katedra šetří kde se dá, ubírá se mladým s hypotékou a dětmi a stařešinové se smějou, snižují se jim úvazky ale plat jim zůstává včetně souběhu. Jak chcete takový kolektiv motivovat? Mladí vás vynesou v zubech a stařešinové vám umlátí protézama. Takovýchto článků dokážu napsat mnoho, jsou tu, dobře se to čte, možná se to i dobře vydá, ale je to v praxi k ničemu. Systém prolezlý korupcí a klientelismem nelze změnit nějakýma kecama o motivaci. Pro mě jsou třeba motivací peníze. A víc jich nedostanu a jinde mě nevezmou, protože tu už není nikde jinde práce.

Tak tohle bych podepsal. Je spousta důvodů, proč se nedá daný status změnit. Mohou to být nemoci, rodina, dluhy, příbuzní atd. Prostě když je proti vám příliš velká přesila, tak to prostě nejde, ať už máte motivaci jakoukoli.