Adria je kavárna s ojedinělou terasou a průměrným menu

Tentokrát se Gurmán původně vypravil na sobotní snídani na zahrádku Ebel Coffee v pražském Ungeltu. Jenže kavárna je dočasně zavřená. A tak byl výběr kavárny nebo restaurace nakonec věcí náhody. Podmínkou bylo jen to, že musí mít zahrádku, terasu nebo patio, kde má člověk chuť se usadit – tedy je s pěkným výhledem, je na ní nebo na něm klid a není doslova krok od silnice s hustě projíždějícími auty. A nejde na první pohled jen o místo pro turisty. Takových zařízení je ovšem kolem Ungeltu, Staroměstského a Václavského náměstí pohříchu málo. Až po delší procházce mi padla do oka terasa Kavárny Adria ve druhém patře stejnojmenného rondokubistického paláce na Národní, postaveného ve 20. letech 20. století italskou pojišťovnou.

Do kavárny se jde z pasáže, a to buď pěšky po schodech nebo obstarožním výtahem, který má své kouzlo. Cestu výtahem doporučuji spíš než výšlap po schodech po nevoňavém plyšovém modrém koberci. Kavárna Adria, novodobě otevřená v prostorách prvorepublikové koncertní kavárny Reunione, zaujme svým rozsáhlým rohovým prostorem a opravdu velikou terasou obrácenou do Národní, do Jungmannova náměstí a Jungmannovy ulice. S výhledem k Můstku i do Perlové ulice. Škoda je jen to, že zábradlí má terasa poměrně vysoké, takže při sezení už není vidět ulice, ale jen okolní domy. Což ale nakonec nevadí, je tu totiž díky tomu poměrně klid – host sice sedí vlastně v srdci města, ale zároveň od něj má trochu odstup. Terasa by ale možná vypadala trochu lépe, kdyby na ní nebyla plastová křesílka – i když jsou jistě v případě nepřízně počasí pro personál velmi praktická.

Mastná vejce a malovaná káva

Protože byl ještě čas snídaní, vybrala jsem si z jídelního lístku – snídaňového menu – míchaná vajíčka se sýrem (za 56 korun ze tří vajec). Pečivo (pouze chléb) mi mladý číšník přinesl automaticky, účtují si tu za něj couvert 15 korun. Ke cappuccinu podávají malý zákusek (káva je za 45 korun) a neperlivá voda mě stála 36 korun.

Vejce jsem dostala na talíři s malou oblohou z čerstvé okurky, rajčat a listu salátu. Každopádně už jsem jedla mnohem lepší. Především byla míchaná vejce příliš mastná (možná za to mohla neodhadnutá kombinace másla, na kterém vejce míchali, a sýra, který také pustil tuk).

S cappuccinem si ovšem za barem dali záležet. Na chuť bylo dobré, relativně zdařilá byla i pěna a navíc tu ovládají latte art, neboli malování do mléka a mlékem, takže mi káva přistála na stole i s obrázkem na hladině pěny.

Terasa není všechno

Je trochu škoda, že v sobotu dopoledne jsem byla v kavárně prakticky sama. To na atmosféře kavárny moc nepřidá… Na druhou stranu tu musí být hezky třeba o letním večeru, kdy je město rozsvícené, žije si svým vlastním životem a host ho z terasy Adrie může pozorovat trochu z ptačí perspektivy.

Až při odchodu jsem si navíc všimla dětského koutku hned u vchodu a vedle malého baru v nekuřácké části vnitřní kavárny. Sice kvůli proskleným stěnám poněkud připomíná akvárium, nicméně malé děti se tu určitě zabaví.

Kavárně ubírá na útulnosti její velikost, terase zase plastové židličky. Jídelní lístek neskrývá moc překvapení, lze ho označit za standardní. Polední hosty ale může zaujmout denní nabídka. Kavárna má otevřeno ve všední dny od osmi (i proto je dobrým tipem na snídaně), o víkendu od devíti a denně do 23 hodin. Kromě velké terasy toho však mnoho, co by nebylo k nalezení i jinde (samozřejmě kromě jedinečné architektury paláce), nenabízí. Proto jí udělujeme průměrné tři Gurmánské hvězdičky.