První část rozhovoru vyšla minulý týden.
Zdá se, že OSVČ budou muset být pořád ve střehu. Z vlády už totiž vyšlo několik návrhů, které by na OSVČ výrazně dopadaly. Naštěstí žádný ještě neprošel. Jednalo se třeba o minimální daň nebo zrušení slevy na poplatníka pro OSVČ s paušály, proti kterému hlasitě vystupovala i vaše asociace. Proč se podle vás vláda zaměřuje tolik na OSVČ, od kterých maximálně vybere pár miliard korun navíc, než na velké firmy a DPH, kde jsou daňové úniky řádově vyšší?
Protože jde opět o marketingově vděčné téma a protože od dosažitelných se vždy vybere více než od těch, co nikdy nikdo neviděl. Svým způsobem se ale nemůžu divit úředníkům z ministerstva financí a Babišovi, že chtějí vybrat maximální množství peněz. V případě zrušení slevy naše asociace zjistila, že by se to dotklo až 530 tisíc živnostníků, kteří by přišli až o 25 tisíc korun. Navrácení slevy na manželku a zvýhodnění na děti by naopak pomohlo jen 130 tisícům živnostníků. Začala proto rychlá jednání, a to ještě o víkendu. Musím říci, že pan Babiš jednal korektně a dodržel svůj slib. Během dvou tří dnů jsme došli k závěru, že se slevy nechají, jak jsou a že se všechny paušály zastropí na částce dvou milionů korun, náš ústupek byl v tom, že se zastropovaly jak 60%, tak 80% paušály.
My od počátku tvrdíme: “Ano, paušály jsou výhodné.” Jenže proč by nemohly být pro určitou skupinu výhodné? Podle nás jde jen o stanovení této skupiny a já donekonečna opakuji, že by to měla být skupina jen opravdu těch nejmenších. Tedy těch, kteří dnes tvoří základ infrastruktury regionů a bez jejichž služeb se často neobejdeme. Jde o skupiny mikropodnikatelů, kteří bez výhodných paušálů prostě podnikat nebudou a půjdou raději na úřad práce. Nebavíme se tak o všech podnikatelích, jak se snaží občas tvrdit některé odborové svazy, že podnikatelé obecně neplatí daně. Abychom byli přesní, 1,1 milionů podnikatelů zaplatí 150 miliard na daních. Přibližně 4 miliony zaměstnanců zaplatí také 150 miliard na daních, takže se jedná o podobnou částku. Odbory z toho šikovně vysekávají skupinu nejmenších OSVČ a říkají, že zaplatí jen 1,3 miliardy. Navíc ve skutečnosti nejde o 1,3 miliardy, ale o 4,6 miliardy, je nutné sledovat výběr nikoliv zůstatek na průtočném účtu. Budu-li chtít být nekorektní, tak si ze 4 milionů zaměstnanců vyseknu nejnižší příjmovou skupinu a budou tvrdit, že zaplatí na daních po všech odečtech jenom pár miliard korun. Ať už mezi podnikateli nebo zaměstnanci bude vždy nějaká skupina, která má nejmenší příjmy a zaplatí tudíž nejméně. Ani po jedné z nich bych se ale nevozil, jinak budeme za chvíli počítat, kolik nás stojí na podpoře.
Čtěte také: Andrej Babiš couvá, OSVČ s paušály základní sleva na dani zůstane
Mluvil jste o tom, že jednání ohledně zrušení slev byla úspěšná. Promiňte mi laický dotaz. Jak vypadá takové jednání s ministrem?
S různými ministry různě. Máte ministry, kde se jedná velmi formálně a dost alibisticky. Ministr Babiš je spíše bezprostřední člověk a mně vyhovuje jeho způsob jednání. Voláme si přímo a ne přes sekretariáty. Když se potřebujeme sejít, sejdeme se během tří dnů. Jednání je navíc poměrně věcné, hovoříme naprosto natvrdo a bez okolků. My řekneme to, co považujeme za správné a co nikoli. On řekne nějaké svoje mantinely, a pak hledáme řešení přijatelné pro obě strany.
Vždy, když jdu na jednání, tak přicházím s minimalistickou a maximalistickou variantou. A v případě slevy na dani a paušálů jsem věděl jednu věc, a to, že se to nesmí dotknout těch nejmenších. A to stále platí, celá vláda nechť zapomene, že se bude vozit po nejmenších podnikatelích. Malí musí vědět, že mají silné zastání. Musí vědět, že vláda nebude ignorovat velké gaunery, u kterých unikají desítky miliard a místo toho se zaměří na mikropodnikatele. V tomto půjdeme opravdu po vládě jako pes po špeku a každého, kdo zaútočí na ty nejmenší, tak toho prostě svlékneme do trenek. A pokud toho nenechá, tak mu u nich přestřihneme gumu. Jsme zcela nezávislí a je mi úplně jedno, jestli kvůli tomu nějaký člen vlády skončí.
Dokážete si představit, že byste souhlasili s nějakým opatřením, které by se dotklo OSVČ? Nechystají se proti OSVČ jiná opatření?
Nevidím všem do hlavy, ale jsme s většinou ministrů dohodnuti, že pokud se bude něco připravovat, byť by šlo jen o nápad, tak si nejprve sedneme a určíme bez diváků mantinely. Teprve pak se návrh vytáhne na světlo boží. O všem se dá diskutovat, ale pokud někdo vystřelí bez varování, nesmí se divit, že proti němu vystartujeme. Nehrajeme ale o vítezství, ale o výsledek a velmi dobře si uvědomuji, že na jednu stranu musíme být nesmlouvavým hlídacím psem vlády, na druhou stranu ji ale musíme dát prostor. Pokud si nic neuhraje, obvykle padne, navíc svět není jen o malém podnikání. A my nechceme, aby se tady střídaly vlády. Jsem názoru, že ať je ta vláda středolevá nebo středopravá, ať vydrží čtyři roky. Daleko horší je, když se vlády střídají každý rok.
Pro nejmenší podnikatele je totiž nejhorší, pokud se pořád mění podmínky podnikání. Politici mají pocit, že podnikatelé vnímají všechny změny a opatření podobně jako oni. Opak je pravdou, firmy mají jiné starosti. Faktem zůstává, že podnikatel mnohdy ani neví, jaký má vlastně paušál. Živnostník si často zpracovává účetnictví formou, že hází účtenky do krabice od bot a před daňovým přiznáním ji předá svému známému účetnímu. Ten vše probere a navrhne mu nejoptimálnější cestu.
Podnikatelé se nachází pod neustálým tlakem změn. Jsou z toho vykolejení a ztrácí optimismus do dalšího podnikání. To je kromě jiného vidět i na schopných, mladých lidech. Ti si pak říkají, že podnikat nemají zapotřebí a zamíří raději do méně rizikové zaměstnanecké pozice. A já se ptám, kdo tady za 20 let bude tvořit tuzemskou podnikatelskou infrastrukturu? Zahraniční firmy? Fajn, ale ty odejdou, kdykoliv se jim to zlíbí. Uvědomme si, že české firmy, které nyní dominují, vznikly jako nadšenci během 90. let. A všechny začínaly jako malé. Potřebujeme další nadšence, aby si podnikaví lidé po škole řekli, založím si vlastní firmu, budu raději řídit vlastní bárku, než natírat zábradlí na zaoceánském parníku. A pokud toto zaspíme, tak nás to všechny během jedné generace doběhne.
Co se týče podmínek pro podnikání, mantrou všech vlád je též snižování administrativní zátěže. Často však “skutek utek”. Jaké opatření by v tomto ohledu podnikatelům opravdu pomohlo? Je to třeba jedno inkasní místo (JIM), které se opět odloží?
Připravili jsme dvoustránkový dokument, který se jmenuje “Jízdní řád podpory malých a středních firem”. Mnoho bodů se věnuje právě snižování byrokracie. Jedním z návrhů je, aby se veškeré legislativní změny děly jednou či dvakrát do roka. Podnikatel by se tak týden předtím podíval do médií a zjistil by, co se vlastně mění. Pokud změny přichází co týden, tak v tom mají podnikatelé jen guláš.
Rádi bychom zavedli též tzv pravidlo “30 dní a dost”. Máme nějakou žádost na státní úřad. Pokud nám úřad do 30 dnů neodpoví, znamená to, že souhlasí. Tím by se zkrátily čekací lhůty na vyřízení často banálních rozhodnutí. Zároveň si ale uvědomuji, že vláda má k našemu návrhu relevantní protiargumenty. Dá se totiž zneužít. Stačí se třeba domluvit s nějakým úředníkům, dát ve stavebním řízení nějaký nesmyslný požadavek a šikovně si zabezpečit, že dotyčný úředník nebude měsíc v práci. Nicméně podobné opatření už v některých oblastech existuje. Chce to jen zabránit zneužití, aby existoval nějaký opravný prostředek. Aby, když to přeženu, někdo kvůli obchoďáku nezboural Český Krumlov.
Čtěte také: Babišovy daňové plány doznaly změn. Víme, které zůstaly a které jsou nové
Co to jedno inkasní místo?
Jedná se stejně jako u švarcsystému o “neverending story”. Podle mě se všichni shodují na tom, že jde o věc, který nás stejně nemine. Pokud ale JIM nebude připravené po technické stránce, tak nejde udělat. Zde je jasný příklad, jak je špatné, že se trvale mění ministři a střídají vlády. Do těchto strategických rozhodnutí se pak nikomu moc nechce. Respektive se něco připraví a než to začne fungovat, změní se vláda. Ta za fungování nechce nést odpovědnost a tak raději vše zruší. To, že jsem kladl důraz na to, aby vláda vydržela celé čtyři roky, není fakt proto, že mám ministry tolik v lásce, ale chci, aby za svá rozhodnutí nesli plnou odpovědnost a aby se v určitém horizontu vyčíslil dopad jejich činnosti. Volič by měl mít právo vidět, kdo rozhodl správně a kdo špatně.
A co registrační pokladny, jak se stavíte k chorvatskému modelu, který preferuje pan Babiš?
Registrační pokladny v té klasické podobě je anarchie a o jejich zavedení už diskuse, věřím, definitivně skončila. S MF se ale vážně bavíme o elektronické evidenci tržeb, tedy o systému založeném na čemsi podobném jako mobilní telefon nebo jednoduchá čtečka. Chorvatský model je trochu jako paní Columbová, všichni o něm mluví a nikdo ho neviděl. Ale chci věřit tomu, že existuje geniální model, který všechno odchytí. Jen bych byl opatrný, protože chorvatská ekonomika stojí na službách a drobném obchodu a ne na průmyslu jako u nás a pro ně je to životně důležité. Navíc zavádět takto robustní a plošný systém v našem prostředí bude opravdu zkouška ohněm. Stačí vzpomenout na SPZky. Tento model, který nikoho zásadně nezatíží a přispěje ke snížení podvodů, je v určité podobě akceptovatelný. Přesto si troufám tvrdit, že jej budeme v našem prostředí zavádět deset let. Nebereme ale účtenkovou loterii. To je alibistické převádění odpovědnosti na občany, to si za chvíli všichni můžeme dělat policajty navzájem. Je to celonárodní matějská pouť, která se nikde v čase neosvědčila.
Čtěte také: Registrační pokladny budeme mít nejdřív za tři roky. Budou ale chytřejší
ČLÁNKY DO MAILU