Zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále jen „BOZP“) není povinen jen zaměstnavatel, tedy osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu (§ 7 zákoníku práce), ale též i zaměstnavatel, který je fyzickou osobou a sám také pracuje (např. praktický lékař), fyzická osoba, která provozuje samostatnou výdělečnou činnost podle živnostenského zákona (dále jen „OSVČ“), spolupracující manžel nebo dítě obou uvedených osob, členové rodiny, kteří jsou zúčastněni na provozu rodinného závodu ve smyslu občanského zákoníku a fyzická nebo právnická osoba, která je zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, případně se na zhotovení stavby podílí (§ 12 zákona č. 309/2006 Sb.).
Pro koho musí být BOZP zajištěna
BOZP musí být zajištěna pro všechny fyzické osoby, které se s vědomím zaměstnavatele nebo osob uvedených v bodě prvním, zdržují na jeho pracovištích (návštěvy, exkurze atd.). Znamená to, že např. soukromý praktický lékař je povinen plnit požadavky zajištění BOZP nejen vůči všeobecné sestře, kterou zaměstnává, ale též vůči pacientům, kteří přicházejí do jeho ordinace (např. značení únikových cest z čekárny a zajištění, aby byly volné, bez překážek).
Jedná-li se o zaměstnavatele, který je fyzickou osobou a sám také pracuje, nebo o OSVČ, musí BOZP přiměřeně zajišťovat i ve vztahu ke své osobě. Například zajišťovat si osobní ochranné pracovní prostředky (ochranné rukavice, přilbu, pracovní oděv atd. podle vyhodnocení rizik při práci).
Pravidla pro zajišťování BOZP
Požadavky na zajištění BOZP nevyplývají jen z právních a ostatních předpisů (technických norem, návodů od výrobců atd.), ale též z hodnocení rizik (rizikem je předpokládaný následek a pravděpodobnost, příp. četnost jeho výskytu) u jednotlivého zaměstnavatele (hodnocení rizik při práci, kategorizace prací). Proto jsou pro každého zaměstnavatele jiné.
K zajišťování BOZP má být přistupováno systémově, nikoliv operativně podle momentálních potřeb. Má se jednat o kolektivní záležitost, na které se podílejí všichni zaměstnanci firmy nebo společnosti (zajišťování BOZP dnes již není záležitostí pouze tzv. technika BOZP nebo firmy poskytující zaměstnavateli služby v oblasti BOZP; neplatí hesla: „Staňte se našim klientem a starosti o BOZP můžete hodit za hlavu“; „Přebereme za vás veškerou zodpovědnost za oblast BOZP“ (odpovědnost nelze převést)). Náklady spojené se zajišťováním BOZP je povinen hradit zaměstnavatel. Nesmí být přenášeny přímo, ani nepřímo na zaměstnance.
4. Odpovědnost
Za zajišťování BOZP odpovídají vedoucí zaměstnanci na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. Péče o BOZP je rovnocennou a nedílnou součástí jejich pracovních povinností (§ 101 zákoníku práce). Vedoucí zaměstnanci jsou na základě požadavku § 302 zákoníku práce povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat BOZP.
Na této povinnosti nic nemění, má-li zaměstnavatel zajištěnu odborně způsobilou osobu k zajišťování úkolů v prevenci rizik (postaru technika BOZP). Ta není odpovědná za neplnění povinností vyplývajících ze zákoníku práce, zákona o zajištění dalších podmínek BOZP a jejich prováděcích předpisů. Na rozdíl od vedoucího zaměstnance obecně nemá právo někomu něco zakázat nebo nařídit. Vedoucí zaměstnanec je odpovědný i za zajištění bezpečného provozu soukromé věci zaměstnance (vrtačka, varná konvice, prodlužovací kabel atd.), kterou si přinesl do zaměstnání a používá ji, pokud mu její používání dovolil nebo jej trpí (nezakázal mu ji používat).
Obdobně to platí o vodění si domácích mazlíčků do zaměstnání (např., aby pes zaměstnankyně paní Výborné, která si jej běžně vodí do společné kanceláře s p. Novákem, p. Nováka nepokousal). Vedoucí zaměstnanec může být i trestně odpovědný za nezajištění požadavků BOZP na jim řízeném pracovišti, např. za povolení (umožnění) práce na zařízení, u kterého nebyla provedena předepsaná revize, případně nebyla odstraněna revizí zjištěná závada, jež měla za následek smrt zaměstnance, případně zranění zaměstnanců.
Také odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů v prevenci rizik (dále jen „OZO“) může být trestně odpovědná za zanedbání některé své stanovené povinnosti vůči zaměstnavateli. Pro příklad: návrh osnovy školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP má zpracovat OZO, schválit jej má po případném vznesení a zapracování, resp. vypořádání, připomínek zaměstnavatel (ten je odpovědný za konečné znění (§ 103 odst. 3 zákoníku práce), jež může být zásadně rozdílné oproti návrhu OZO, včetně stanovení délky času na provedení školení). Školení podle něj může provést vedoucí zaměstnanec (pokud si to zaměstnavatel tak stanovil).
OZO je zaměstnavateli odpovědná za to, že návrh osnovy obsahuje seznámení se se všemi požadavky právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP, které se vztahují k výkonu pracovní činnosti zaměstnanců, kteří mají být podle této osnovy školeni. Jednotliví vedoucí zaměstnanci jsou odpovědní za to, že každý zaměstnanec, který má být podle této osnovy školen, je podle ní v souladu se zaměstnavatelem stanovených podmínek, včetně toho, kdo školení má provést, v zaměstnavatelem stanovených lhůtách proškolen, a to včetně způsobu ověření znalostí (neproškolený zaměstnanec není odborně způsobilý k výkonu práce a vedoucí zaměstnanec mu výkon práce nemá umožnit – „znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.“ – § 106 odst. 4 zákoníku práce).
Odborná způsobilost pro zajišťování prevence rizik
Zaměstnavatel je povinen zajišťovat a provádět úkoly v hodnocení a prevenci rizik (všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění BOZP a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat jejich působení). Má-li zaměstnavatel nejvýše 25 zaměstnanců a má potřebné znalosti, může tyto úkoly zajišťovat sám. Má-li 26 až 500 zaměstnanců a je-li odborně způsobilý, též může tyto úkoly zajišťovat sám.
Zaměstnavatel je odborně způsobilým v případě, že se jedná o fyzickou osobu s alespoň středním vzděláním s maturitou, s odbornou praxí v délce alespoň tří let, případně jednoho roku, pokud dokončila vysokoškolské vzdělání v oblasti BOZP, a s úspěšně vykonanou zkouškou z odborné způsobilosti. Odborná způsobilost platí po dobu pěti let.
Není-li zaměstnavatel odborně způsobilý nebo má více než 500 zaměstnanců, musí mít zajištěnu alespoň jednu OZO v pracovním poměru, na dohodu nebo v obchodním vztahu. Odborové organizaci, pokud u zaměstnavatele působí, musí být vždy umožněno projednání ustanovení OZO. OZO není jediným odborným poradcem zaměstnavatele v oblasti BOZP, kterého musí mít zajištěného. Za podmínek stanovených zákonem č. 309/2006 Sb. musí být zadavatelem stavby (investorem) ustanoven koordinátor BOZP na staveništi. Jeho zajištění je někdy nutné i při „pouhém“ provádění údržbových prací, a to v případě, musí-li být zpracován plán BOZP (§ 15 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb.).
Základní právní předpisy
- Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru
- Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
- Nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
- Nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí
- Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce
- Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- Zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky BOZP v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek BOZP)
- Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci
- Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách
ČLÁNKY DO MAILU