Vytipovali jsme lidi, se kterými v létě nechcete v práci být ani jedinou minutu. Jsou noční můrou svého týmu a zákazníci se před nimi raději nechávají zapírat.
Smraďoši se potí i „voní“
Zdá se to neuvěřitelné, ale pořád ještě je v létě i v kanceláři cítit cizí pot opravdu příliš často. Smraďoši, co se se svým potem tak skamarádili, že už ho vůbec necítí, jsou letním postrachem a noční můrou nejednoho pracovníka či pracovnice, kteří nemohou uniknout na home office.
A smrad v práci není zdaleka potíž, kterou přinášejí jen ti, co příliš nedbají na osobní hygienu nebo páchnoucí pot přiživují svými stravovacími návyky. I dobře míněná aktivita může způsobit podobný problém. Nadměrné užívání voňavek, zvláště těch nejlevnějších, je zdrojem nejedné žaludeční nevolnosti. Vůně a smrady totiž každý vnímá dost odlišně. Zřejmě také víte o někom, jehož přítomnost v kuchyňce zaznamenáte po vůni nebo po „vůni“ ještě hodinu poté, co místnost opustil. Kdo chce působit čistě, navoněně a jako ze škatulky, je někdy nakonec stejně problematický jako ten, kdo si mění košili jenom na Vánoce.
Jsou tu ale i další, kteří jsou v práci postrachem. Více čtěte v článku Štve vás ve firmě bordelář či chaotik? Řízněte do toho, mlčením nic nevyřešíte.
Vymstí se i letní pohodlí v žabkách, do nichž v práci rychle hupne businessman po pracovní schůzce z formálních polobotek. Smrad nohou je řešitelný, ale ke Smraďochům se tato informace bohužel ještě nedonesla.
Jenže jak si s tím poradit, když s nimi někdo přeci jen musí sdílet prostor? Někdo by zvolil šeptandu a doufal by, že se ke Smraďochovi co nejdříve dostane, ten se chytne za nos (za který se ostatní drží už dávno) a něco se sebou udělá. Konkurenční názor zní: Je lepší, když se problém se zapáchajícím kolegou nebo kolegyní vyřeší na rovinu a natvrdo. Jenže, jak zaznělo v jednom z nových českých podcastů, ne každý k tomu sebere odvahu. Také se nedá říct, že by to bylo zrovna citlivé řešení, někoho se může i dost podstatně dotknout, což může zkomplikovat pracovní vztahy. Další nápady jsou deodorant nebo sprchový gel jako dárek. Případně ústní sprej pro toho, jehož okolí už má dost jeho smradu z úst.
Zdroj smradu ovšem také nemusí být člověk sám, problematické mohou být i jeho stravovací návyky. Taková svačinka denně sestávající z vajec na tvrdo může v kanceláři ostatním pěkně zasmrádnout. Horší snad už to je jenom s frankofilem, který plní lednici v kuchyňce zrajícími francouzskými sýry z dovolené a nedojde mu, že s oblibou jejich odéru je raritou a nikdo jiný jeho lásku nesdílí.
Větrači, dokud všichni neleží s rýmou
Větrači větrají jako diví, všechny obtěžují zchlazováním klimatizace, důmyslným systémem větráků, průvanem z otevřeného okna a dveří do chodby. Když všichni ostatní lehnou s nachlazením, diví se, jak mohou onemocnět v tak parném létě.
Pokud už je situace neúnosná, je čas zkusit i netradiční řešení. Více se dozvíte v článku Řešíte ve firmě problémy nebo chcete novou vizi? Zasedněte do poradního kruhu.
Třeba jim něco dojde, až budou všichni kolem nich sedět v čepicích, šálách kolem krku, huňatém svetru a prokládat datlování na klávesnici zahřívací minutkou v pletených palčácích. Anebo nedojde. Každé doporučení je tu drahé. Potřeba je komunikovat, trvat na pravidlech, vynutit si ohleduplnost. Protože jde o zdraví.
Nechodiči – když bobtná home office
Další speciální kancelářská zkušenost. Kolegové, kteří v létě do práce prostě zásadně nechodí. Všichni volí home office. Kanceláře jsou prázdné, v chodbě se osamělí pracovníci, kteří tu jednou za čas projdou, skoro bojí.
Taková situace může způsobit firemní rozvrat. A to zvláště tehdy, pokud na home office nemají nárok všichni zaměstnanci. Ti, co dřepí v přehřáté kanceláři od pondělního brzkého rána do pátečního večera, si budou připadat přinejmenším dost ošizení. Dřív nebo později se na lidi doma nebo pracující z chaty, tedy Nechodiče, zákonitě pořádně naštvou. A to se projeví i v práci. O rozumná pravidla by se v tomto případě mělo postarat vedení.
Stěžovači, dobré jim není nic
Stěžovači jsou lidé, kteří si desetkrát denně stěžují na horko. Když se otevře okno, stěžují si na průvan. Když konečně zaprší, stěžují si, že musí ven s deštníkem. Když mohou pracovat z domova, stěžují si, že mají málo pohybu a nevidí se s týmem. Když přijdou do práce, nadávají na dopravní zácpu a pokřikují, že měli raději pracovat z domova. Když vedení nenaplní lednici nanuky, stěžují si, že je nepřejícné. Když je nanuků plná, stěžují si, že v ní nenašli svou oblíbenou značku. Stěžovači si zřejmě nestěžují jen v létě, ale po celý rok. Nicméně, když teploty šplhají hodně vysoko, lidem z toho trochu cvakají nervy a tak je i Stěžovači vytočí mnohem rychleji.
Chce to dost odvahy dát Stěžovačům zpětnou vazbu, jak jejich nekonečné stížnosti působí na ostatní. Nevinný dárek v podobě knížky o pozitivním myšlení také není od věci. Další možnost je požádat o změnu kanceláře, jestli je to proveditelné, a od Stěžovače prchnout alespoň na druhý konec chodby dřív, než se nákaza negativity rozšíří.
Za někým, kdo toho u počítače moc nenasedí, je potřeba zajít osobně. Více čtěte v článku Jak na interní komunikaci, když jsou zaměstnanci offline? Nástěnky nevymřely
Radilové mají zásoby nevyžádaných rad
Všichni v práci vedrem lapají po dechu a poslední, o co stojí, je, aby je někdo o něčem poučoval – o správném pitném režimu, o ideální stravě do tropického léta, o tom, co v horku dělat a nedělat, co prospívá a co škodí a o co si člověk koleduje, když si ven nevezme kšiltovku nebo klobouk. Zásobárna nevyžádaných rad a pouček z časopisů je nekonečná, ale brzy se přejí.
Nabídnout Radilovi protiradu, aby zavřel pusu a strčil si své rady za klobouk, zvládne jen velký otrlec. Další možnost je prostě nijak nereagovat, kousnout se do jazyka a s neutrálním milým výrazem si jet po svém. Nebo si strčit do uší sluchátka, případně špunty. Diplomat vyzkouší zdvořilou zpětnou vazbu, která ukáže, jak vidí Radila ostatní. Humorista bude už zítra trůnit v kanceláři v tričku s nějakým sprostým, úderným, ale výmluvným nápisem přes celou hruď. A bude doufat, že tak Radilovi zatne tipec.
Neformálové mají kancl za pobřežní hlídku
V létě jsou ve svém živlu, léto berou jako alibi, aby pracovní oblečení nechali viset ve skříni molům a navlékli se do plážových šatů, do trenek a tílek, rozepnuli si na košili skoro všechny knoflíčky, sukni zkrátili těsně pod půlky a na osazenstvo v práci vystavili svůj pupík, dekolt a kdo ví co ještě. Žijí v přesvědčení, že to tak má v létě nastavené každý a ve svém neformálním outfitu neváhají vyrazit ani na pracovní schůzku, kterou si, věrni sami sobě, pravděpodobně sjednali někde na terase kavárny nebo baru. Surfařské prkno možná výjimečně nechají doma.
Až zase přijdou do práce v oděvu ve stylu Pobřežní hlídka, není od věci jim připomenout dress code, pokud ho firma má, a který většinou platí po celý rok, nejen od října do února. Při troše snahy se jistě podaří dojít k nějakému plážově – pracovnímu kompromisu. Pokud nic nepomůže, může Neformála či Neformálku na stole místo počítače přivítat šnorchl, ploutve a barevný plážový ručník.
ČLÁNKY DO MAILU