Daňové přiznání totiž musí řešit kromě podnikatelů i další lidé. Například ti, kteří platí solidární daň nebo ti, u kterých došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění.
Kdo musí přiznání podat
Lidé se zdanitelnými příjmy nad 15 tisíc korun
Daňové přiznání je povinen dle § 38g zákona o daních z příjmů podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání musí podat i poplatníci, kteří vykazují daňovou ztrátu, a to nezávisle na výši příjmů.
Daňoví nerezidenti uplatňující slevy
Daňové přiznání se rovněž týká daňových nerezidentů, kteří uplatňují slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e), nebo daňové zvýhodnění, anebo nezdanitelnou část základu daně. Daňové přiznání musí podat poplatník, kterému byly vyplaceny nebo který jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které se nepovažovaly za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány plátcem daně v jeho prospěch, a dále poplatník s příjmy ze závislé činnosti, který uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého do zahraničí.
Lidé platící solidární daň
Už čtvrtým rokem musí lidé s vysokými příjmy odvádět solidární daň. Povinnost podat přiznání mají ale pouze ti, jejichž příjmy za celý rok překročily limit 1 296 288 Kč (platí pro rok 2016). Komu se zvýšily jen zálohy na daň, ale ne daň, ten přiznání podávat nemusí a mohl si nechat udělat roční zúčtování záloh.
Lidé rušící soukromé životní pojištění
Daňové přiznání musí nově podat také poplatník, u kterého došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění, v důsledku kterých došlo ke vzniku povinnosti zdanit příjem ze závislé činnosti.
Kdo nepodává přiznání
Zaměstnanci s podepsaným prohlášením k dani
Přiznání se naopak netýká zaměstnanců, kteří měli v loňském roce příjem pouze z jednoho zaměstnání. Přiznání nemusí podávat ani ti, kteří měli plat z více postupných zaměstnání, která se časově nepřekrývala. Obě skupiny zaměstnanců ale musí splnit podmínku, že podepsaly u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k zákona o daních z příjmů a zároveň nesmí mít příjmy z podnikání, pronájmu či jiné výdělečné činnosti podle § 7 až 10 vyšší než 6 000 Kč.
Lidé s příjmy zdaněnými srážkovou daní
Daňové přiznání nemají za povinnost podat poplatníci, kteří měli příjmy zdaněné srážkovou daní. Za rok 2014 se daly příjmy zdaněné srážkovou daní v přiznání uplatnit. Pro zdaňovací období 2016 existuje už jen možnost zahrnutí příjmů zdaněných srážkovou daní z dohod o provedení práce, a to navíc pouze pro daňové rezidenty.
Lidé s příležitostnými příjmy do 30 000 Kč
Příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem), jsou osvobozeny od daně, jestliže jejich úhrn za rok nepřekročí hranici 30 tisíc korun. Nesmí se ale jednat o opakovanou a systematickou činnost, jelikož by pak šlo o příjmy z podnikání a ne o příležitostné příjmy.
Kdy se vyplatí podat přiznání, i když nemusíte
Někdy se vyplatí přiznání podat, i když nemusíte. Obecně se dá říci, že daňové přiznání je výhodné podat, pokud poplatník v loňském roce nepracoval všech 12 měsíců, měl po část roku zdanitelné příjmy a nepožádal u svého zaměstnavatele o roční zúčtování.
Čtěte více: Někdy se přiznání vyplatí podat, i když nemusíte. Víme, kdy na tom vyděláte
ČLÁNKY DO MAILU