Účetní jednotky mají řadu povinností, a to podle účetních předpisů nebo podle daňových zákonů. Jednou z povinností, kterou účetní jednotky mají, je oceňovat majetek a závazky minimálně k rozvahovému dni, a to tak, aby účetní závěrka podávala poctivý a věrný obraz. Jedním z nástrojů, jak poctivě a věrně vykazovat účetní informace, je účtovat o rezervách. Je ale zapotřebí rozlišovat účetní a daňové rezervy.
Co se dozvíte v článku
Účetní rezervy
Zákon o účetnictví pak ukládá účetním jednotkám povinnost při oceňování jednotlivých složek majetku a závazků ke konci rozvahového dne rozlišovat jen ty zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a zároveň brát v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a ke dni sestavení účetní závěrky jsou známy. To platí pro všechna snížení hodnoty, a to bez ohledu na to, jaký je hospodářský výsledek – tedy rezervy, opravné položky a odpisy.
Rezervy jsou definované jako prostředky, které jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, u kterých je jasně definovaná jejich povaha, a k rozvahovému dni je pravděpodobné, že tyto závazky nebo náklady nastanou. Při vykazování rezerv však není jistá jejich výše a okamžik vzniku.
Účetní jednotka tak musí vykázat k rozvahovému dni rezervu jako nejlepší odhad nákladů, u kterých očekává, že nastanou, příp. jako závazek částku, která bude zapotřebí k vypořádání. Rezervy se nesmí tvořit na úpravu hodnot aktiv – k úpravám hodnot slouží opravné položky nebo odpisy.
České účetní standardy stanovují, že účetní jednotka musí ve vnitřních předpisech stanovit, jak bude rezervy tvořit, a musí vymezit jejich obsah. Výši rezerv a jejich odůvodněnost musí účetní jednotka pravidelně ověřovat, a to minimálně jednou ročně. Účetní rezervy se typicky tvoří na daň z příjmů nebo pozáruční opravy prodaného zboží.
Daňové rezervy
Účetní rezervy, resp. jejich tvorba, jsou považovány za nedaňové náklady. Pakliže účetní jednotka účtuje o rezervách, které jsou účetními rezervami, vylučuje jejich tvorbu v daňovém přiznání na řádku 40 a případné čerpání nebo rozpuštění rezerv zohledňuje na řádku 112. Zákon o daních z příjmů ale definuje situace, za kterých může být tvorba rezerv považována za daňový náklad.
Rezervy, které jsou považovány za tzv. „daňové rezervy“, upravuje zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů. Ten definuje jako daňově uznatelné rezervy např. bankovní rezervy, rezervy na opravy hmotného majetku nebo rezervy na pěstební činnost. Zákon o rezervách však definuje i další podmínky, které musí účetní jednotka splnit, aby tvorba rezerv mohla být považována za daňově uznatelný náklad.
Účtování o rezervách
České účetní standardy se zabývají účtováním o rezervách, konkrétně potom ČÚS č. 4, který se věnuje přímo rezervám. O tvorbě rezerv se účtuje na účtu účtové skupiny 45 – Rezervy, a zároveň na účtu nákladů účtové skupiny 55, pokud se rezervy týkají provozní činnosti. V případě, že by se rezervy týkaly finanční činnosti, účtuje se o nich v účtové skupině 57. O rezervě na daň z příjmů se účtuje v účtové skupině 59.
Pokud dojde ke zrušení, snížení nebo čerpání rezerv, účtují se tyto účetní operace opačným zápisem než tvorba rezervy. Dále je doporučeno, aby o rezervách bylo účtováno na samostatných analytických účtech.
Rezerva jako daňový náklad
Aby mohla být rezerva, která je upravena zákonem o rezervách, považována za daňový náklad, musí být o ní vždy účtováno. Pokud rezerva nebude řádně zaúčtována v účetnictví, nemůže být považována za daňově uznatelný náklad např. v rámci položek snižujících základ daně v daňovém přiznání. V podnikatelské praxi se nejčastěji tvoří rezerva na opravu hmotného majetku, ke kterému má účetní jednotka například vlastnické právo. Musí se jednat skutečně o opravu, nikoli o technické zhodnocení.
Zákon o rezervách definuje hmotný majetek, ke kterému lze a nelze tvořit rezervy na jeho opravy. Rezervu na opravu může účetní jednotka tvořit k majetku, který je zařazený ve druhé a vyšších odpisových skupinách dle zákona o daních z příjmů. Naopak rezerva se nesmí tvořit, pokud se jedná o majetek, který je například určen k likvidaci. Rezervu také nelze tvořit na pravidelně se opakující opravy (revize).
Některé další podmínky pro splnění daňové uznatelnosti
V závislosti na tom, k jakému typu majetku je rezerva na jeho opravu tvořena, jsou stanoveny i omezující doby na její tvorbu. Rezerva se musí vždy tvořit déle než jedno zdaňovací období. Pro konkrétní odpisové skupiny jsou stanoveny maximální výše jejich tvorby:
- 2. skupina – maximálně 3 zdaňovací období,
- 3. skupina – maximálně 6 zdaňovacích období,
- 4. skupina – maximálně 8 zdaňovacích období,
- 5. a 6. skupina – maximálně 10 zdaňovacích období.
Aby mohla být tvorba rezervy považována za daňově uznatelný náklad, je zapotřebí, aby společně se zaúčtováním došlo také k převedení finančních prostředků na speciální bankovní účet, který bude vyhrazen explicitně pro ukládání finančních prostředků z titulu tvorby rezerv. Takto uložené prostředky mohou být čerpány pouze v souvislosti s účelem, pro který byla nebo je rezerva určena. Peněžní prostředky musí účetní jednotka převést nejpozději do dne, ve kterém končí lhůta pro podání přiznání k dani z příjmů. Pokud účetní jednotka peníze nepřevede, nebude se jednat o daňově uznatelný náklad.
ČLÁNKY DO MAILU