Kdy musíte platit zálohy na daň z příjmů a jak dochází k jejich zúčtování?

Kdy se platí zálohy na daň z příjmů?

Zálohy na daň z příjmů se platí v průběhu zálohového období. Zákon o daních z příjmů definuje zálohové období jako „období od prvního dne následujícího po uplynutí posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání za minulé zdaňovací období do posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání v následujícím zdaňovacím období“. 

Při stanovení výše záloh se vychází z poslední známé daňové povinnosti. Pokud tedy podáváte přiznání za rok 2021, výsledná daň v tomto období bude podkladem pro stanovení výše záloh a periodicity platby záloh.

Zákon o daních z příjmů ale považuje za poslední známou daňovou povinnost také částku, kterou si poplatník sám vypočetl a uvedl „v daňovém (dodateč­ném) přiznání za období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, s platností od následujícího dne po termínu pro podání daňového (dodatečného) přiznání, a bylo-li daňové (dodatečné) přiznání podáno opožděně, s platností od následujícího dne po dni jeho podání, do účinnosti další změny poslední známé daňové povinnosti podle tohoto ustanovení nebo zvláštního právního předpisu.“

Kdo nemusí platit zálohy na daň z příjmů?

Pokud má poplatník příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů, tj. ostatní příjmy, vyloučí tyto příjmy a výdaje z poslední známé daňové povinnosti. Pokud má tedy poplatník příjmy podle § 10, nejsou tyto příjmy zohledňovány při stanovení výše a periodicity záloh. 

Zákon o daních z příjmů také definuje poplatníky, kteří nemají povinnost hradit zálohy na daň z příjmů. Výčet těchto poplatníků je v zákoně uveden taxativně. Povinnost platit zálohy na daň z příjmů nemají poplatníci, jejichž poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, obce a kraje a zůstavitel ode dne jeho smrti.  

Zákon o daních z příjmů uvádí další možnosti, kdy se neplatí zálohy na daň, a to v případě příjmů ze závislé činnosti. Pokud je základ daně tvořen dílčími základy daně a jedním z dílčích základů daně je základ daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterého měl plátce povinnost srazit zálohy na daň a tento základ daně je roven nebo činí více než 50 % z celkového základu daně, není tento poplatník povinen hradit zálohy na daň. Pokud by však dílčí základ daně ze závislé činnosti, ze které měl plátce povinnost srazit zálohy na daň, byl nižší než 15 %, zálohy na daň by se platit musely. V případě, že by dílčí základ daně ze závislé činnosti činil více než 15 % a zároveň méně než 50 %, platily by se zálohy na daň v poloviční výši.

Dále není povinen platit zálohy na daň z příjmů poplatník daně, který ukončil činnost, ze které mu plynuly zdanitelné příjmy anebo mu zanikl zdroj zdanitelných příjmů. Povinnost hradit zálohy na daň z příjmů v takovém případě zaniká od splátky, která následuje po dni, v níž došlo k těmto skutečnostem. Tuto skutečnost však musí poplatník oznámit správci daně – tedy na finančním úřadě.

Placení záloh se také nevztahuje na poplatníky, kteří mají příjmy ze závislé činnosti, pokud nemají současně další příjmy, které by byly podrobeny dani. Nesmí se však jednat o příjmy ze závislé činnosti plynoucí poplatníkovi ze zahraničí. 

Jak se započítávají zálohy na výslednou daň?

Jakmile skončí zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, započtou se zaplacené zálohy, které měly splatnost v jeho průběhu, na výslednou daňovou povinnost. Musí být ale splněna podmínka, že tyto zálohy byly zaplaceny v průběhu zdaňovacího období. 

Za zdaňovací období považuje zákon o daních z příjmů kalendářní rok, pokud se jedná o fyzické osoby. Pokud se však jedná o právnické osoby, může být zdaňovacím obdobím kalendářní nebo hospodářský rok. V zákoně o daních z příjmů jsou však uvedeny ještě další dvě možnosti zdaňovacího období, a to „období od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní korporace nebo převodu jmění na společníka do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými“ a „účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců“. 

V případě, že by došlo s prodlením u platby stanovených záloh na daň z příjmů, započítají se na výslednou daň pouze ty zálohy, které byly uhrazeny do lhůty pro podání daňového přiznání. Záloha na daň je spravována jako daň podle daňového řádu. 

V jaké výši se platí zálohy a jak často?

Pokud daňová povinnost za zdaňovací období nepřesáhla 30 000 Kč, nehradí tito poplatníci zálohy na daň z příjmů. Pokud je však daňová povinnost vyšší, je v závislosti na výši daňové povinnosti stanovena výše a periodicita plateb daně. 

V případě, že daňová povinnost přesáhne 30 000 Kč a zároveň nepřesáhne 150 000 Kč, mají poplatníci povinnost hradit dvě zálohy na daň z příjmů ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti. Splatnost těchto záloh je stanovena na 15. den šestého měsíce a 15. den dvanáctého zdaňovacího období. V případě, že je zdaňovacím obdobím kalendářní rok, platí se zálohy standardně v červnu a v prosinci. Pozor proto v případě hospodářského roku, kdy budou splatnosti záloh stanoveny v odlišných kalendářních měsících.

Pokud však daňová povinnost přesáhne 150 000 Kč, ukládá zákon o daních z příjmů povinnost hradit čtyři zálohy na daň z příjmů ve výši ¼ poslední známé daňové povinnosti. První záloha na daň je splatná do 15. dne třetího měsíce, druhá záloha na daň je splatná do 15. dne šestého měsíce, třetí záloha do 15. dne devátého měsíce a poslední, čtvrtá záloha, je splatná do 15. dne dvanáctého měsíce zdaňovacího období. 

Pokud by došlo v průběhu zdaňovacího období ke změně poslední známé výše daňové povinnosti, tak se zálohy splatné do té doby nemění.          

Jak je to v případě podnikání po část zdaňovacího období? 

Pokud je daňová povinnost zjištěna pouze za část zdaňovacího období, a to kratšího i delšího než dvanáct měsíců, je poplatník daně povinen přepočítat daňovou povinnost pro účely vyčíslení záloh na daň z příjmů tak, jako by se daňová povinnost týkala celého období – tedy období dlouhého dvanáct měsíců.

Přepočtení daňové povinnosti se provede tak, že se poslední známá daňová povinnost, které se týká období delší nebo kratší než dvanáct měsíců, vydělí počtem měsíců, ve kterých poplatník měl příjmy podléhající dani, a vynásobí se dvanácti tak, jako by měl příjmy po celé zdaňovací období.  

Pokud tedy poplatník měl příjmy pouze po dobu tří měsíců a výsledná daňová povinnost byla 30 000 Kč, musí tuto daňovou povinnost vydělit třemi a následně vynásobit dvanácti. Poslední známá daňová povinnost pro účely stanovení výše a periodicity záloh na daň z příjmů tak bude 120 000 Kč a poplatník bude povinen hradit dvě zálohy na daň z příjmů ve výši 40 % poslední známé daňové povinnosti.