Existují situace, kdy je nutné zaměstnanci změnit termín dovolené nebo ho dokonce z dovolené odvolat. Jestliže se tak stane, zaměstnavatel je povinen nahradit náklady, které v důsledku zrušené dovolené vznikly. Tedy například jízdné či storno poplatky.
Podle zákoníku práce je dovolená nejméně čtyři týdny v kalendářním roce. Pokud jde o soukromý sektor, je možné dobrovolné navýšení dovolené. Část zaměstnanců má však ze zákona nárok na pětitýdenní dovolenou.
O podmínkách čerpání dovolené zaměstnancem pojednává § 217 zákoníku práce.
Kdo má poslední slovo při rozhodování o dovolené?
Co se týká termínu čerpání, většinou je možná dohoda zaměstnance se zaměstnavatelem. Pozor však, podle zákoníku práce je to právě zaměstnavatel, kdo má rozhodující slovo.
Zákoník práce říká, že dovolená má být čerpána zpravidla vcelku, a to do konce kalendářního roku. Pokud není dovolená čerpána celá naráz, alespoň jedna její část by měla činit dva souvislé týdny a termín čerpání dovolené je nutné zaměstnavateli oznámit písemně nejméně 14 dní předem.
Dovolenou nesmí zaměstnavatel určit pouze na období, kdy zaměstnanec vykonává vojenské cvičení, je dočasně práce neschopný nebo je na mateřské nebo rodičovské dovolené. Naopak musí vyhovět žádosti o čerpání dovolené bezprostředně po skončení mateřské nebo rodičovské dovolené.
Dovolenou by měl zaměstnanec vyčerpat v tom roce, ve kterém na ni vznikl nárok. Výjimkou je situace, kdy tomu brání překážky v práci na straně zaměstnance (například zmíněná pracovní neschopnost) nebo naléhavé provozní důvody. Přebývající dovolenou pak může zaměstnavatel nařídit tak, aby byla vyčerpána do konce následujícího kalendářního roku.
Psali jsme: Kdo má právo na týden řádné dovolené navíc?
ČLÁNKY DO MAILU