Obecně lze říct, že za poplatníky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jsou považováni zaměstnavatelé, zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné, zahraniční zaměstnanci a osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění.
Co se dozvíte v článku
Podnikatelé, pokud vykonávají samostatně výdělečnou činnost, ji vykonávají buď jako tzv. hlavní, nebo vedlejší činnost. Smyslem, resp. výhodou vedlejší činnosti je, že za ně platí pojištění někdo jiný. Jako vedlejší mohou svou činnost vykonávat například zaměstnanci, lidé v důchodu nebo ženy na rodičovské dovolené. Vzhledem k tomu, že za tyto osoby je zpravidla pojištění již odvedeno, mohou se platbě sociálního pojištění vyhnout.
Rozdíl mezi hlavní a vedlejší činností
O hlavní činnosti se jedná ve chvíli, kdy má osoba samostatně činná podnikání jako primární zdroj příjmů. Pokud je tedy činnost považována za hlavní, platí tito podnikatelé (zjednodušeně řečeno) měsíční zálohy na zdravotní a sociální pojištění. Nezáleží přitom vůbec na tom, zda tyto podnikatelé v daném měsíci pracovali, anebo na tom, zda jejich zdaňovací období skončí ztrátou.
Zálohy se pak stanovují podle daňového základu za předchozí rok, případně jsou stanoveny v minimální výši.
Pokud podnikání není považováno za hlavní zdroj příjmů, jedná se o tzv. vedlejší činnost. Vedlejší činnost pak zpravidla vykonávají zaměstnanci, studenti, lidé v důchodu anebo ženy na mateřské či rodičovské dovolené. Nespornou výhodou je zejména možnost neplatit sociální pojištění, pokud v daném roce není dosaženo tzv. rozhodné částky.
Sazby pojistného na sociální zabezpečení
Sazby pojistného na sociální zabezpečení v roce 2024 je stanoveno v návaznosti na tom, komu je vypočítáno. U zaměstnavatele činí sazba na sociální zabezpečení 24,8 % z vyměřovacího základu, u zaměstnance je sazba pojistného na sociální zabezpečení stanovena jako 6,5 % z vyměřovacího základu.
Pokud se jedná o osoby samostatně výdělečně činné, činí sazba pojistného na sociální zabezpečení 29,2 % z vyměřovacího základu.
Zjednodušený příklad výpočtu pojistného
Pokud má tedy zaměstnanec ve svém zaměstnání stanovenou roční mzdu ve výši 600 000 Kč hrubého, odvede za něj zaměstnavatel pojistné na sociální zabezpečení ve výši 148 800 Kč a zaměstnanci bude z jeho mzdy strženo pojistné na sociální zabezpečení ve výši 39 000 Kč.
Výpočet pojistného u podnikatelů je trochu složitější, protože jej nejde počítat na bázi měsíčního příjmu nebo dle jednotlivě vystavených faktur. OSVČ si totiž určuje vyměřovací základ pro odvod pojistného sama. Platí však, že nejnižší vyměřovací základ se stanoví jako 50 % daňového základu za kalendářní rok, za které se pojistné platí. Pokud by tedy měl podnikatel daňový základ (příjmy po odečtení výdajů) ve výši 600 000 Kč, vypočte se mu pojistné na sociální zabezpečení z ½ tohoto daňového základu vynásobené sazbou 29,2 %. Pojistné na sociální zabezpečení by tak činilo 87 600 Kč.
Výše uvedené je však jen velmi zjednodušený postup výpočtu. Při výpočtu pojistného je zapotřebí sledovat tzv. minimální a maximální vyměřovací základ, možnost odpočtu výdajů, zohlednit minimální výši pojistného a další. Dále je také zapotřebí posuzovat každý jednotlivý případ individuálně.
Kdy u vedlejší činnosti neplatíte pojištění
Povinnost hradit pojistné na sociální zabezpečení u vedlejší činnosti je podmíněno tzv. rozhodnou částkou.
Rozhodná částka je definována na webových stránkách České správy sociálního zabezpečení jako „2,4 násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, za který se účast na důchodovém pojištění posuzuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu“.
Pro rok 2024 činí rozhodná částka 105 520 Kč. Pozor na to, že se každoročně mění. Uvedená částka však platí pouze tehdy, pokud osoba samostatně výdělečně činná vykonávala činnosti po celý kalendářní rok. Právě tady v praxi chybuje dost podnikatelů, zejména těch malých, co mají svoje podnikání jako vedlejší činnost.
Úprava rozhodné částky
Podnikatelé provozující své podnikání jako vedlejší činnost totiž musí rozhodnou částku ponížit o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, v němž nebyla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost. Problém tedy nastává zejména v tom roce, kdy podnikatelé začínají nebo končí vykonávat vedlejší samostatně výdělečnou činnost.
Dle webových stránek ČSSZ se rozhodná částka snižuje dále v případě, „v němž měla OSVČ po celý měsíc nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství, případně dlouhodobého ošetřovného z nemocenského pojištění OSVČ. Za období nároku na výplatu nemocenského se přitom považuje též období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti (karantény), za které se nemocenské OSVČ nevyplácí“.
Je proto zapotřebí, aby podnikatelé, zejména pokud mají nízké příjmy, brali tuto skutečnost v potaz. Díky této úlevě mohou na platbě sociálního pojištění ušetřit.
ČLÁNKY DO MAILU