Kdy vám daně mohou snížit základ daně?

Daňově uznatelné výdaje

Zákon o daních z příjmů definuje, které daně lze považovat a uznat za daňový výdaj. Konkrétní ustanovení daňové uznatelnosti daňových výdajů je potom definováno v § 24 zákona o daních z příjmů. V tomto paragrafovém znění jsou uvedeny výdaje (náklady), které jsou považovány za výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Pro tyto účely se pro zjištění základu daně tyto náklady (výdaje) odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené zákonem o daních z příjmů, příp. jinými zvláštními právními předpisy.

Zároveň je však upozorňováno na to, že ve výdajích na dosažení, zajištění a udržení příjmů nelze uplatnit ty výdaje, které již byly uznány jako daňově uznatelný výdaj v minulých zdaňovacích obdobích.

Zákon o daních z příjmů stanovuje, že základ daně lze snížit o zaplacenou daň z nemovitých věcí, o zaplacenou daň z nabytí nemovitých věcí, o silniční daň a další daně a poplatky, pokud tyto daně nejsou definovány v § 25 zákona o daních z příjmů jako výdaje, které nelze uznat za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Daň z nemovitých věcí jako daňový výdaj

Daň z nemovitých věcí lze uznat za daňový výdaj v případě, že tato daň byla uhrazena. Zároveň musí platit, že daň z nemovitých věcí netvoří součást ocenění majetku. Pokud by byla daň z nemovitých věcí součástí ocenění majetku, nebude zaplacená daň považována za daňový výdaj, ale do nákladů bude uplatněna prostřednictvím daňových odpisů.

V případě, že poplatník vede daňovou evidenci, je daň z nemovitých věcí považována za daňový výdaj okamžikem jejího zaplacení. Pokud však poplatník vede účetnictví, zaúčtuje se vyměřená daň jako náklad na výsledkové účty, ale za daňový náklad ji lze označit až při splnění podmínky její úhrady.

Zaplacená daň z příjmů v zahraničí

Za daňový výdaj je dále považována daň z příjmů a daň darovací zaplacená v zahraničí u daňového rezidenta České republiky, a to pouze u příjmů, které se zahrnují do základu daně, případně do samotného základu daně. Zároveň platí, že zaplacená daň může být označena jako daňový výdaj pouze do rozsahu, v jakém ji nebylo možné započíst na daňovou povinnost v tuzemsku.

Za daňový výdaj se nepovažuje daň zaplacená v zahraničí v rozsahu, ve kterém přesahuje výši uvedenou v mezinárodní smlouvě nebo v právním předpisu jiného státu.

Zaplacená daň v zahraničí se jako daňový výdaj uplatní ve zdaňovacím období nebo období, za které je podáváno daňové přiznání, jehož se zahraniční zaplacená daň týká, a zároveň nebyla započtena na daňovou povinnost v tuzemsku. Jako výdaj však nelze uplatnit „daň zaplacenou v zahraničí týkající se období, ve kterém je jako položka odčitatelná od základu daně uplatněna daňová ztráta stanovená za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, které následuje po období uplatnění této daňové ztráty“. Tím však není ovlivněna výše uplatňování daňové ztráty.

Daň z přidané hodnoty

Za ostatní daně a poplatky, které mohou být považovány za náklady (výdaje) potřebné k zajištění, udržení a dosažení zdanitelných příjmů, jsou považovány v některých případech daň z přidané hodnoty nebo spotřební daň.

Daň z přidané hodnoty je považována za daňový výdaj v případě změny režimu – například při zrušení registrace plátce daně z přidané hodnoty. V takovém případě může mít poplatník (dřívější plátce daně) povinnost odvést daň. Odvedená daň je potom považována za daňově účinný výdaj.

Za daňový výdaj se považuje také daň z přidané hodnoty, která nebyla uplatněná v rámci nároku na odpočet daně. Jedná se například o ty případy, kdy poplatník pořizuje majetek, který v rámci svého podnikání používá k činnostem, které jsou osvobozené od daně z přidané hodnoty – například u finančních služeb.

Zároveň musí platit, že daň z přidané hodnoty uplatněná jako daňový výdaj nezvyšuje vstupní cenu majetku, a to ať hmotného, nehmotného nebo například není součástí ocenění zásob.

Ve všech případech, kdy je daň z přidané hodnoty považována za daňový výdaj, musí platit, že daň souvisí nebo souvisela s daňovými výdaji.

Pokud dochází k úpravě odpočtu daně nebo vyrovnání daně a v rámci této úpravy dochází ke snižování nároku na odpočet daně, může se poplatník rozhodnout, zda o výši úpravy zvýší vstupní cenu majetku nebo rozdíl bude zúčtován jako zdanitelný příjem. Problematiku nároku na odpočet daně z přidané hodnoty v případě úpravy odpočtu daně podrobně popisuje pokyn Generálního finančního ředitelství.

Ostatní daně a poplatky

Za daňový výdaj je také považována doměřená daň. Pokud byla doměřena silniční daň, daň z přidané hodnoty nebo spotřební daň a tato daň souvisela s daňovými výdaji a byla historicky nesprávně odvedena, je při jejím doměření považována za daňový výdaj.

Doměřená daň z nemovitých věcí, případně daň z nabytí nemovitých věcí, je považována za daňový výdaj pouze, pokud byla tato daň zároveň uhrazena.

Za daňový výdaj je považována také daň z příjmu fyzických osob zaplacená plátcem za poplatníka z příjmů z výhry z hazardních her (loterie, tomboly) nebo u výher z reklamních soutěží a slosování, u nichž se uplatňuje zvláštní sazba daně, pokud je tato výhra nebo cena v nepeněžním plnění.

Za daňový výdaj je považována také silniční daň zaplacená jedním z manželů, který je zapsán jako držitel motorového vozidla v technickém průkazu, přičemž vozidlo je používáno pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti. Za daňový výdaj je považována také silniční daň zaplacená veřejnou obchodní společností za společníky veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti za komplementáře, kteří pro pracovní cesty používají vlastní vozidlo.

Za daňový výdaj však nelze nikdy považovat daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob a jiné podobné daně. Za daňový výdaj také nelze považovat odloženou daň.