Agentura Velryba existuje ve Zlíně už od roku 1992, kdy si Michal Žáček požádal o první živnostenský list, tehdy jako fyzická osoba Michal Žáček – Agentura Velryba. Důvodem bylo, že s kamarádem skládali dlouho muziku a poté ji potřebovali fakturovat. V roce 1994 se z jednoho člověka s živnosťákem vyvinula agentura s jedním zaměstnancem a v roce 2003 se zvětšila a přejmenovala na společnost s ručením omezeným.
Michal Žáček měl k muzice blízko odjakživa, i když dříve směřoval spíše k herectví. Vystudoval jsem herectví na JAMU v Brně, posléze jsem dva roky hrál tady v Městském divadle, k tomu se postupně přidalo moderování v tehdy začínajícím rádiu Publikum. A nějak přes to rádio jsem přičichl k té muzice,
dodává na úvod. Úplně první koncert, který zorganizovala Agentura Velryba, se odehrál v roce 1994 a jednalo se o tehdy začínající a málo známou skupinu Buty.
Opatrnost je potřeba
Michal Žáček se snaží vnímat vše kolem sebe namísto toho, aby denně skenoval, co je nového na hudební scéně a poslouchal všechny novinky. Když jdu třeba s rodinou na pivo do parku a hrají tam nějaké kapely, tak si je jdu poslechnout a udělám si na ně nějaký názor,
popisuje. Jinak se musí při pořádání a domlouvání koncertů řídit vlastní intuicí. Když to nevyjde, může nadávat jen sám sobě a nemít pocit, že kdyby někoho poslechl, tak by neprodělal peníze. V oboru koncertů je to naprosto přirozená věc, se kterou jsem se smířil a jde jenom o to, aby v nějakém dlouhém horizontu byla ta ekonomika nad nulou. A ne pod ní,
vysvětluje Žáček.
Mnoho pořadatelů se takto dostalo do velkých finančních potíží. Ne každá akce vydělá, kdyby ano, tak už bych byl miliardář, to bych byl rád, ale tak to není,
dodává. K organizování je podle něj potřeba přistupovat opatrně, ale na druhou stranu se však tomuto pragmatickému přístupu člověk nenaučí nikde z učebnic a nikdo mu ho neporadí. Člověk musí prodělat několikrát velké peníze, vyhrabat se z toho zpátky a ustát to. To je ta největší škola a největší zkušenost,
uzavírá.
Smířit se v agentuře musí také s tím, že je jejich jméno v pozadí, protože u živých akcí, které pořádají, je důležité hlavně jméno interpreta. Agentura Velryba se tak vždy někde zmíní, ale spíše proto, aby lidé věděli, kde seženou lístky. Navíc to funguje tak, že když je akce parádní, tak všichni pochválí umělce, ale když se něco nepovede, tak je vždycky v pozadí ten špatný organizátor. Dělat si reklamu by bylo velmi sobecké a dělané z jiných pohnutek, než že tady chceme přinášet nějakou zajímavou kulturu a díky té kultuře si tady uživit nějaký ansámbl lidí,
doplňuje Michal Žáček.
Dále čtěte: Zachutnal jim hummus, tak ho začali vyrábět. Inspiraci našli na cestách
Ve druhém segmentu agentury, u firemních akcí, pak dobře fungují reference. Eventových agentur je strašně moc a každá si může udělat krásné stránky, ze kterých jde pocit, že jsou nejprofesionálnější na světě. Na stránkách může být i 30 řádků o tom, jak je daná agentura skvělá a jak to umí jen ona, ale to nemusí nic znamenat. Když přijdeme na jednání a pan ředitel byl třeba na koncertě Iron Maiden na Bazalech pro 35 tisíc lidí a spojí si nás s tím, tak to je pro nás ta největší reference,
usmívá se Žáček.
„Vzpomínkové knihy psát nechci“
Při organizování koncertů se ředitel agentury setkává se spoustou umělců, ale jak se pohybuje v tom oboru, tak už mu ani nepřijde, že k nim dříve vzhlížel. A najednou pak stojí na letišti, vítá je a představuje se jim jako ten, který se tady bude starat o jejich příjemný pobyt v rámci koncertu v České republice. Nicméně i on, když se oprostí od toho, že je to jeho práce, to považuje za výjimečné: Neříkám, že bych na tom chtěl stavět svoji kariéru a psát vzpomínkové knihy, ale když si to uvědomím, tak mám možnost setkat se s lidmi, se kterými jiní mají možnost potkat se maximálně v tisku nebo na CDčkách.
Zážitkem pro Michala Žáčka bylo například setkání s Brucem Dickinsonem ze skupiny Iron Maiden, se kterým strávil asi 45 minut příjemného přátelského rozhovoru před jeho sólovým koncertem v Ostravě. Tehdy prý Bruce Dickinson pocítil touhu se po mnoha a mnoha letech projet vlakem, tak jel z polských Katowic do Ostravy vlakem. Přijel úplně sám, přivezl ho tam taxikář, kterému jsem zaplatil 150 korun a Bruce mi pak nadšeně líčil zážitky z toho vlaku, z dětství a podobně,
vzpomíná na příjemné okamžiky Žáček.
Psali jsme: Muzika je jeho vášeň. Prodává gramodesky a každý den se těší do práce
V této branži jsou důležité také osobní vztahy, i když na druhou stranu zase neplatí, že by pomáhaly k lepším cenám nebo nějakým úlevám. Michal Žáček se například dobře kamarádí se členy Chinaski nebo No Name, zná se s nimi 20 let a moc rád se s nimi vidí. Zároveň by si však před jejich koncertem nedovolil něco podcenit jenom proto, že jde o kamarády a nějak to dopadne. Za prvé by to bylo neprofesionální a za druhé to může pokazit i ty mezilidské vztahy. Spíše naopak více dbám, aby vše dopadlo dobře a aby se tady hoši cítili dobře,
popisuje. Příjemná hodnota navíc je, že si jen nepotřesou rukama jako nějací obchodní partneři, ale popovídají si o rodině a ví o sobě hrozně moc věcí.
Největší radost? Spokojení lidé
Agentura Velryba už 8 let organizuje festival Holešovská regata konající se v parku zámku Holešov. Jedná se o rodinný festival, jehož koncept vymyslel Michal Žáček s tím, že půjde o akci, kde bude spousta atrakcí a rodiče se nebudou muset bát o peněženku. Štvalo mě, že když s dětmi někam vyrazíte, tak zaplatíte poměrně vysoké vstupné u vchodu a na každém rohu číhá na rodičovu peněženku nebezpečí, protože malé dítě má tu krásnou vlastnost, že potřebuje všechno, co uvidí,
popisuje. Důkazem vývoje a zrcadlem akce je, že v současné době rostou v České republice festivaly označené jako rodinné jako houby po dešti.
Holešovská regata je pojem a lidé ví, že se tady budou dobře bavit a také cítit příjemně. Někteří už si blokují termín v kalendáři, aniž by byli oznámení interpreti, což je snem každého pořadatele. Lidé s festivalem počítají jako s institucí a důvěřují mu. Byť tam nebude ten hlavní interpret, kterého doma milují a mají jeho plakát nad postelí, tak ví, že se tam budou dobře bavit a že je zaujme třeba i muzika, kterou neznají napoprvé,
dodává Žáček. Ten dále doplňuje, že má největší radost, když je plno a vidí, že jsou lidi spokojení. To je pro něj to hlavní, i když také ekonomický výsledek musí být kladný. Abyste uživili lidi, zaměstnance, agenturu a zbylo něco na rohlíky domů, když tatínek dělá ředitele takového festivalu a agentury,
usmívá se.
Naopak černou můrou pro něj je, že by se na festivalu něco vážného stalo. Mně ani mému svědomí by se nelíbilo, kdyby to bylo trošku mojí vinou, třeba jen proto, že jsem kdysi ten festival vymyslel nebo pořádal,
dodává. Nejkrásnějším okamžikem je pro něj proto poté, co se odpálí ohňostroj, lidé odejdou z areálu a on si uvědomí, že mají za sebou další ročník, kdy se nikomu nic nestalo.
Přečtěte si: Vládne nafukovacímu skákacímu hradu. Mezi „světskými“ je víc než 40 let
Rutina a provozní slepota jsou špatné
Na začátku v Agentuře Velryba ctili pověru, že nezačnou řešit jména umělců na další ročník Holešovské regaty, než nezrealizují ten aktuální. To však dnes není možné, protože existují kapely, které mají nabookované i termíny na rok 2020. Program na devátý ročník tedy tentokrát řeší od dubna a už mají hlavní jména. Další přípravy se přehupují k podzimu, kdy startují reklamní kampaň a prodej vstupenek. V únoru a březnu se pak začíná s přípravou praktické realizace. Za festivalem stojí zaběhlý tým, který šlape. Základní tým festivalu čítá do 10 lidí a celkově se o chod festivalu stará 300 až 400 lidí,
upřesňuje Michal Žáček.
Holešovská regata má obrovské štěstí v tom, že se vyvinula ve festival, který má relativně ustálenou skupinu hlavních partnerů, což znamená důležitý příspěvek do rozpočtu. Michal Žáček zdůrazňuje, že tyto peníze nikdy nebral jako jeho, které by si uškudlil pro sebe. Naopak se s nimi snaží dorovnat ekonomiku festivalu, aby udržel vstupné na rozumné výši. Náklady přitom rostou – oproti prvnímu ročníku byli na tom osmém skoro na trojnásobku nákladů. Zvyšují se jak honoráře kapel, tak lidské síly. Nikdo nechce pracovat, takže je těžké získat tu 40, 50člennou partu bedňáků. Získáme je, ale těm lidem se platí velké peníze,
povzdychl si Michal Žáček.
Festival se organizátoři každý rok snaží ozvláštnit nebo rozvinout. Holešovskou regatu tak díky unikátnímu prostředí nechtějí rozšiřovat do velikosti, ale spíše chtějí nabízet i více minoritních lákadel pro diváky, například využít více potenciál zámku na čtení z nových knížek nebo nějaké divadlo a podobně. Pořád se bráním tomu, abychom si řekli, jo, už to máme nacvičené, tak to uděláme stejně, protože to vede k záhubě,
dodává vážně Žáček.
Žádné řízky s chlebem a Gott na half-playback
Další aktivitou Agentury Velryba jsou firemní akce na klíč, které nyní tvoří 60 % obratu a její činnosti. Do portfolia agentury přibyly přirozeně na přelomu tisíciletí (rok 1999, 2000), kdy se na ně obracely firmy jako na jedinou hudební agenturu s tím, jestli bychom jim byli schopni zařídit nějakého umělce, případně celý večírek. Dneska v době vyhledávačů na internetu, kdy jenom kliknete, že chcete kapelu XY a vyskočí vám kontakt, vy můžete vzít telefon a zavolat manažerovi, domluvit si to sami, tak tohle není naše přidaná hodnota,
vysvětluje Žáček.
Agentuře stačí, když klient zevrubně popíše, jakou chce akci, pro jakou cílovou skupinu, jaký počet lidí, při jaké příležitosti a oni se postarají o kreativu. To znamená vymyslet akci od A do Z, i s vychytávkami, jenž by právě toho klienta nenapadly, i s nějakými drobnými fineskami. Ty právě návštěvníky akce zaujmou a budou si je pamatovat déle než jedno odpoledne,
dodává. Důležité jsou právě ty netradiční prvky, takže jak říká Žáček, nejenom raut, řízky, chleba a Karel Gott na half-playback a taneční vystoupení, ale něco zajímavého, co se hodí do dramaturgie.
Dále jsme psali: Sex v práci se objevuje všude. Problém nastává, když překročí hranici soukromí
Michal Žáček například kvůli jedné velké realizaci v podobě slavnostního otevření nové budovy významného klienta letěl na otočku z Ameriky do Zlína. Agentura Velryba tehdy dělala tři turné Jaromíra Nohavici po Spojených státech. Normálně si troufnu, mám tady dobré lidi, kteří tu akci udělají sami, když se nachystá, ale tohle byla tak velká realizace, že jsem si netroufal zůstat v Americe,
vzpomíná. Tehdy nad budovou, když se stříhala páska, létala historická letadla a dělala se rekonstrukce letecké bitvy z druhé světové války. Poté se návštěvníci přesunuli do Městského divadla ve Zlíně, kde byl retro program s Ondřejem Havelkou a jeho Melody Makers. Lidé na to vzpomínají dodnes.
V Agentuře Velryba cítili ve firemních akcích potenciál, což se nyní ověřilo a oni navíc sledují, že více a více firem dělá čím dál více akcí zaměřených na jejich vlastní zaměstnance. A to i u firem, které ještě před 3, 4 lety považovaly vánoční večírek nebo letní firemní den za věc, jenž se u nich nenosí. Souvisí to s tím, že dneska v době krize pracovní síly je potřeba si zaměstnance opečovávat více a více. Cítíme takovou pětiletou periodu, protože v letech 1992 a 1993 se tady zakládaly větší firmy nebo korporace, které dodneška existují, už tady mají jméno a vyrostly ve velké společnosti. Takže vždycky po 5 letech se dělají oslavy výročí těchto firem,
dodává Michal Žáček.
Rakev nemá kapsy
Když je Michal Žáček nepracovně na festivalu nebo na nějakém koncertě, je to pro něj pochopitelně těžké. Neubrání se pozorování, jak vypadá pódium, přemýšlí nad tím, jak ho asi stavěli, co tam mají za světla, nebo co dělají pořadatelé, jak mají rozestavěnou security a podobně. Oprostit od toho se ale dá, například minulý týden byl alespoň jeden den na Colours of Ostrava, kde si to opravdu užil a flákal se tam od otevření areálu až do pozdních hodin. Samozřejmě nasával atmosféru hudebního festivalu a chodil mezi stagemi, ale také se potkal s přáteli: Je to hrozně příjemné se tam s někým potkat a nemuset spěchat s tím, že vím, že mě někde čeká nějaký pracovní problém. Prostě jsme si tam sedli na hodinu a povídali si,
usmívá se.
Zároveň dodává, že i když dělá ředitele agentury, tak se nepotřebuje chlubit a jednou říkat, že makal 7 dní v týdnu, 15 hodin denně. Přednější je pro něj prožít si život se svou rodinou a přáteli kolem sebe. Jak se říká, rakev nemá kapsy. To je strašně pěkné poučení do života,
dodává. A co se týče prázdnin, tak se přiznal, že když vymýšlel Holešovskou regatu a hlavně termín festivalu, schválně ho stanovil na červen. Protože udělají festival, dodělají a doúčtují ho a mají volno. Nejen on, ale i jeho kolegové, protože si potřebují vyčistit hlavu a v té době jen připravují podzimní akce. Jako vystudovaný herec jsem zvyklý mít divadelní prázdniny. Takže mám spíše prázdniny a touláme se s dětmi a rodinou po Čechách nebo zahraničí,
uzavírá.
