On archeolog, ona pracující v pojišťovací makléřské společnosti. Společně pak majitelé levandulových polí v Židovicích na Roudnicku. Vítejte na levandulové farmě u Anny a Petra Nových. Manželů, kteří propadli omamné vůni levandule snad víc než v jedné své písni Hana Hegerová.
Nových žijí v Polabské nížině nedaleko hory Říp. Jde o region, který i díky své úrodnosti padl do oka bájnému praotci Čechovi. Zemědělství se tu daří díky kvalitní půdě, vláze i vysokým teplotám. Takto ideální podmínky ale nejsou všude. Je to i případ pozemků obhospodařovaných manžely Novými. Ti při kultivování zahrady zjistili, že na jejich vyvýšeném pozemku s opukovým základem nebude snadné jen tak něco pěstovat. Díky touze Anny Nové mít u domu levanduli přišli na to, že právě této rostlině se ale na chudším stanovišti nebývale daří. A to byl prvopočátek rodinné farmy. Žena začala levanduli sušit a používat v domácnosti. Bylo jí ale líto stříhat rozkvetlé záhony pod okny a tak přišla s myšlenkou na založení levandulového políčka za domem. Od té doby kolem nás levandule jen a jen přibývá,
vzpomíná na začátky Petr Nový.
Podnikání s levandulí předcházely čtyři roky partnerských debat, které ostatně pokračují až do dneška. Farma vznikla z popudu ženy, která, zdá se, levandule nemá nikdy dost. Její muž, který musí vedle své profese zvládat i hrubou práci na poli, ji jen stěží drží při zemi. Jinak by levandule zaplavila nejen Nových pozemky, ale brzy i celé okolí. Jediným limitem osázené rozlohy a vlastně celého rodinného podnikání je to, že si Nových chtějí veškerou práci obstarávat sami v rámci rodiny. Takto sice nikdy nepůjde o velký byznys, ale jen další možnost zlepšení si rodinného rozpočtu, ovšem manželům to nevadí. Právě naopak. Svou levandulovou farmu berou jako koníček, který si nechtějí nechat přerůst přes hlavu a proměnit ho na pracovní rutinu. A stejně jako výpomoc při polních pracích odmítají i dotace a další věci, které jsou dnes s podnikáním v zemědělství často spojeny.
Sezóna trvá jen měsíc, ale práce je po celý rok
Anna a Petr Nových na své levandulové farmě v Židovicích.
Původně se levandule vyskytovala pouze v západním Středozemí, ale postupně se rozšířila po celém Středozemí. Tradiční oblastí pěstování je francouzská Provence, ale pěstuje se i v mnoha dalších zemích jižní Evropy, v Africe, Austrálii nebo v Americe. USA jsou mimochodem největším producentem této květiny, pravlast Provence už je jen symbolem. Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, příhodné podmínky pro pěstování levandule jsou i v České republice. A to v sušších oblastech s hlinitopísčitou půdou. Levanduli se bude dařit nejvíce v podmínkách, které připomínají její původní domovinu. Ke zdárnému růstu potřebuje hlavně sucho, jen tak získá co nejvíce vonných látek. A to na vršku nad Židovicemi mají. Na našich pěti arech pěstujeme levanduli lékařskou, tedy lavandula angustifolia, i lavandula intermedia, což je ten druh, který známe z obrázků z jihovýchodní Francie. Kromě toho máme taky jedno pokusné políčko, kde zkoušíme pěstovat i další kultivary například bílé levandule,
říká Anna Nová a dodává: Rozdíl mezi vůní levandule z Provence a tou naší by odhalil snad jen laboratorní rozbor.
Jakkoli to vypadá romanticky, pěstování levandule je čistě zemědělskou činností a rostlina vyžaduje prakticky dennodenní péči za každého počasí. Po celou sezónu se políčka musí plečkovat a zbavovat plevele. To všechno probíhá u Nových ručně, protože chtějí produkci v maximální kvalitě bez použití mechanizace. Náš rok začíná po sklizni, tedy na přelomu července a srpna. To rozprodáme poslední svazky čerstvé levandule, sušíme a drolíme květy. Sušenou pak do podzimu všechnu prodáme. Kromě běžné péče o pole pak připravujeme řízky a na podzim vysazujeme nové rostliny. Zatím se rozšiřujeme rok co rok. Pak přijde zima a ta je věnována obchodu a výrobě doplňkového zboží. Musím být v kontaktu s provozovateli farmářských trhů a tak dále. K tomu vyrábím pytlíčky se sušenou levandulí, pracuji na výšivkách a kresbách. A prvního března už nás zase najdete na poli. Tam jsme zase denně a čekáme na dobu kvetení. Tento vrchol sezóny trvá maximálně měsíc a v tu dobu jsme prakticky pořád na poli,
popisuje Anna Nová rok s levandulí.
Čerstvá levandule mizí z pultů rychlostí světla
Jak už vyplynulo z rozhovoru, specializují se na čerstvou řezanou levanduli. Suší jen malou část květů. Je to naše strategie. Nemá cenu snažit se konkurovat se sušenou levandulí, které je všude dostatek a dostává se na náš trh hlavně z Bulharska a Rumunska, kde jsou úplně jiné výrobní náklady. Navíc žijeme ve vnitrozemí, kde není zvykem používat levanduli v kuchyni nebo k výrobě domácí kosmetiky. Produkovat desítky kil sušené levandule podle nás nemá v Česku smysl. Čerstvou květinu naopak seženete jen stěží. To se ukázalo hned při našem prvním trhu, kdy jsme svazky čerstvé levandule i k našemu překvapení rozprodali během chvíle a mohli jet domů, protože jsme už neměli co nabídnout,
říká Petr Nový. Svazky levandule od pěstitelů odebírají už i některá květinářství, jejichž majitelé pochopili, že je dobré nabízet i sezónní květiny a nemít po celý rok stejnou nabídku. Nákup od regionálních pěstitelů je sice vyjde o něco dráž než na burze, ale zákazníci to ocení. Snažíme se lidi učit myslet sezónně nejen co se týká ovoce a zeleniny, ale také květin,
dodává.
Část čerstvé levandule Noví prodají i přes internet. Populární je například výzdoba na svatby. Základ ale tvoří prodej na farmářských trzích. Levandule je teď hodně v módě. Na pražských trzích na Náplavce a na Jiřáku je o ni velký zájem. Ale dobře se prodává i tady u nás v Roudnici nad Labem. Tady ji sice má spousta lidí na zahradě, ale je jim líto si svou kvetoucí levanduli ostříhat, tak si od nás jeden svazek raději koupí na trhu. Máme nepsané pravidlo, že všechna levandule musí být rozprodána do 24 hodin od nařezání. To je naše zásada, protože co je lokální, mělo by být také co nejčerstvější. To je ta myšlenka. Ve váze vám pak levandule vydrží stejně dlouho jako trvanlivější řezaná kytka. Má ale tu výhodu, že ji po pár dnech můžete vodu vylít a ve stejné váze pomalu usušit, případně zpracovat v domácnosti,
popisuje Anna Nová.
Co se týká účasti na trzích, na těch jsou manželé Nových vítáni. A to i přesto, že nepatří k pravidelným prodejcům, kteří mají svá místa jistá. Čerstvá levandule je prostě hit a vždycky se na pár týdnů dostane i na všechny propagační materiály. Nebylo ale snadné se na Náplavku a Jiřák, které jsou jedněmi z nejkvalitnějších trhů v Praze, dostat. Pořadatelé si vás nejprve testují, rozhodně vás nepřijmou s otevřenou náručí. Musíte počítat s tím, že vám často řeknou, že mají všechna místa obsazená. Dostáváme se tam jen díky unikátnosti a sezónnosti našeho zboží. Teď už ale máme s organizátory trhů velmi dobré vztahy a místo zaručené,
dodává Petr Nový.
Dotace jen svazují. A jen kvůli nim podnikat nechceme
U Nových probíhá pěstování i sklizeň ručně a k ekologickému zemědělství mají velmi pozitivní vztah. Jako ekologičtí zemědělci jsou dokonce i registrováni. Právě jsou ve dvouletém zkušebním období a čekají na udělení certifikace. Není to pro ně nic náročného, podmínky splňovali už od začátku, protože takový je jejich přístup k pěstování. Jediné, co to pro ně teď znamenalo, bylo zaplacení správních poplatků a absolvování kontrol. Pravdou je, že bychom se obešli i bez certifikace. Lidi ve frontě před stánkem zajímá především to, jestli na ně ještě něco zbude a jestli je někdo nepředbíhá. Pravdou ale je, že jistí zákazníci na ekologický přístup slyší a vyplatí se o tom mluvit. Zvlášť v Praze to působí jako zaklínadlo. Spoléháme na to, že certifikát bude informovat za nás. Kromě toho se můžeme pochlubit značkou Regionální produkt. Taková ocenění jsou alespoň nějakou zárukou kvality, protože pozorujeme, že se na farmářské trhy zase snaží dostat překupníci a spekulanti,
vysvětluje Petr Nový.
Mohli by dosáhnout i na dotace, ale ty odmítají. Hned na samém začátku pěstování přišla paní z ministerstva a začala nám povídat o dotacích. To nás pobavilo. Hodně lidí se dnes věnuje zemědělství jen proto, že mají nárok na podporu. To ale není v pořádku. My naší levanduli dokážeme vypěstovat i bez dotací, nevidím důvod žádat o peníze, které jsou navíc potřeba někde jinde. A k tomu vám dotace svážou ruce. To mi nechceme. Děláme to pro radost a nechceme být sešněrováni kontrolami, výkazy a omezeními. Proto se snažíme získat jen některé certifikace,
dodává Anna Nová.
Když rozvoj, tak jen v malém a s místními. Pak to má význam
Na celoroční uživení levandule není. Rozhodně tedy ne v Česku. V Evropě je silná konkurence z Francie a především z Balkánu, kde se levandule pěstuje ve velkém a pochopitelně výrazně levněji. Proto manželé Nových svá levandulová políčka rozšiřují s rozumem. Stačí nám to, co máme, a jsme rádi, že v tomto množství můžeme nabídnout přidanou hodnotu, tedy lokální produkt ekologického zemědělství. To je naše přidaná hodnota. My pracujeme na hranici sil dvou lidí. Nemá pro nás cenu mít pět hektarů, když bychom je ručně nedokázali sklidit a zřejmě ani prodat. Tam, kam jsme teď, jsme se nedostali lusknutím prstu. Jsou za tím léta práce, navazování kontaktů a rozvíjení vztahů se zákazníky. Navíc jsme přesvědčeni, že módní vlna zájmu o levanduli nevydrží natrvalo,
komentuje Petr Nový.
Pokud se tedy modrá pole levandule budou rozšiřovat, tak jen kvůli spolupráci s dalšími lokálními výrobci. Tak je to třeba s mýdlem. Seznámili se s paní, která ho vyrábí. Oni jí dodávají levanduli, ona jim za to zase mýdlo. Ideální výměnný obchod. Spolupracují i s roudnickou cukrárnou Dortletka a nedávno jim jeden místní včelař na zahradě postavil úly. Novým produktem farmy by se v příštích měsících měl stát levandulový med. V testovacím provozu je i destilační kolona. Na ní vzniká esence, kterou používají např. do vonných svíček.
Jen je škoda, že nám zákony neumožňují prodávat třeba i levandulové sušenky a další potraviny. Ne, že by to nešlo, ale je to tak komplikované, že se nám do toho v našich malých poměrech nechce. V tomto se ale nemůžeme vymlouvat na Evropskou unii. Mini obchůdky, řemeslné cukrárny a pekárny jsou na západě běžné. Tam to jde. My prostě jen nemyslíme jednoduše a necháváme se umořit tisícem překážek, které si sami klademe do cesty. Zákazníků, kteří by takové řemeslné dílny a obchody uživili, je přitom dost. Dnes už totiž lidé přemýšlejí o tom, odkud výrobky pocházejí. A proč kupovat řezané květiny z Afriky nebo levanduli z Balkánu, když ji mohou dostat z českého políčka a ve stejné nebo vyšší kvalitě? A pro nás i spoustu lidí, kteří jezdí na trhy, je nejdůležitější koncový zákazník,
stýská si Anna Nová.
ČLÁNKY DO MAILU