Tento počin (jistě přínosný pro zaměstnance) většinu zaměstnavatelů netěší. Změna bude mít dopad i na osoby samostatně výdělečně činné.
Náhrada mzdy a karenční doba
Náhrada mzdy v době pracovní neschopnosti v současné podobě byla zavedena od roku 2009. Vyplácí se v prvních 14 dnech (v letech 2011 až 2013 v prvních 21 dnech) pracovní neschopnosti. Ovšem až od čtvrté zameškané směny, případně od 25. zameškané hodiny. Náhradu mzdy vyplácí zaměstnavatel, od patnáctého dne nemoci má zaměstnanec nárok na nemocenské od České správy sociálního zabezpečení.
Náhrada od zaměstnavatele v době prvních 14 dní nemoci náleží za zameškané směny a za svátky, za které jinak zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo se mu mzda či plat nekrátí. Za první tři pracovní dny (zameškané směny) nemoci se náhrada nevyplácí (v případě nařízené karantény náleží i za první tři dny). Nejvýše se však neposkytuje za 24 neodpracovaných hodin v rámci rozepsaných směn. Průměrný hodinový výdělek pro náhradu mzdy se stanoví stejným způsobem jako výdělek pro pracovněprávní účely, tj. z předchozího kalendářního čtvrtletí. Pokud zaměstnanec neodpracoval v tomto období alespoň 21 dnů, použije se výdělek pravděpodobný. Pro nárok na náhradu mzdy však musí zaměstnanec splňovat stejné podmínky jako pro nárok na nemocenské.
Zrušení karenční doby – klady
Novelou zákoníku práce, která aktuálně prošla prvním čtením, se navrhuje institut karenční doby zrušit. Jako určitá kompenzace se plánuje snížení pojistného na nemocenské pojištění placeného zaměstnavatelem nebo osobou samostatně výdělečně činnou. V důvodové zprávě k novele zákona zákonodárci odkazují na závěry Ústavního soudu, který konstatoval, že kvůli neurčitému počtu zneuživatelů nemocenských dávek postihuje karenční doba všechny kategorie zaměstnanců. Výsledkem jejího zavedení je stav, kdy převážná většina zaměstnanců zůstává po dobu prvých tří dnů pracovní neschopnosti bez jakýchkoliv prostředků, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena. Nedotčena samozřejmě zůstala i jejich povinnost platit tzv. regulační poplatky, vyhledají-li lékařskou pomoc. Je nepřípustné, aby stát pouze vyžadoval splnění povinností ze strany zaměstnanců (v daném případě plnění pojistného), a nedbal přitom ochrany jejich zájmů, postihne-li je zmíněná událost v podobě pracovní neschopnosti.
Je nesporné, že řada zaměstnanců z důvodu obav ze ztráty na výdělku běžné krátkodobé nemoci „přechází“ nebo v tyto dny čerpá řádnou dovolenou. Změna by měla alespoň částečně napravit sociální situaci zaměstnanců s nízkými příjmy a zaměstnanců sociálně slabých (zejména matek samoživitelek či invalidů). Výpadek příjmů v karenční době nejvíce postihuje právě zaměstnance odměňované na úrovni minimální mzdy. Pokud zaměstnanec pobírá minimální mzdu (aktuálně 73,20 korun na hodinu), činí jeho náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti 39,60 korun na hodinu, tedy za den při osmihodinové pracovní době 317 korun. Nejeden zaměstnanec musí z této částky zajistit obživu nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu, včetně doplatků na léky a případného regulačního poplatku při návštěvě pohotovosti,
píše se v důvodové zprávě k novele zákona.
Navrhuje se zavést nový pevný mechanismus valorizace minimální mzdy a podmínky pro stanovení nejnižších úrovní zaručené mzdy. Podrobněji v článku Návrh na minimální mzdu ve výši 55 % mzdy průměrné? Jde o ekonomické harakiri
Zrušení karenční doby – zápory
Podle odhadu ministerstva práce a sociálních věcí by vyplácení náhrady mzdy ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku za první tři pracovní dny dočasné pracovní neschopnosti znamenalo pro zaměstnavatele přímé zvýšení nákladů na výplatu náhrady mzdy o cca 2,9 miliardy korun v roce 2019. Dodatečné finanční náklady na výplatu náhrady mzdy ve výši cca 5,1 miliard korun (na základě v minulosti pozorovaného vývoje úrovně dočasné pracovní neschopnosti ve vazbě na změny v legislativní úpravě karenční doby) lze očekávat v souvislosti se zvýšením úrovně dočasné pracovní neschopnosti po zrušení karenční doby. Ministerstvo nevylučuje ani částečné promítnutí intenzity dočasné pracovní neschopnosti do dočasných pracovních neschopností delších 14 dnů a tím i do výdajů na dávku nemocenského.
Zvýšené výdaje na nemocenské a snížení výběru pojistného ovlivní i výdaje státního rozpočtu. Nemalý dopad na účet nemocenského pojištění již mají nedávno zavedené změny v podobě zvýšení nemocenského u nemocí delších 30 dní, dvě nové nemocenské dávky, a to týdenní otcovská a dlouhodobé ošetřovné. Zaměstnavatelé logicky předpokládají, že zrušením karenční doby dojde k okamžitému nárůstu nemocnosti. Krátkodobá nemocnost se dle odhadů zvýší nejméně na dvojnásobek. Ovlivněna bude i střednědobá nemocnost do 14 dnů. To ve výsledku povede ke zvýšení přesčasů ostatních zaměstnanců a nutnosti přijetí dalších zaměstnanců na krátkodobé zástupy. Což je v současné situaci při nedostatku pracovních sil zcela kontraproduktivní opatření, jež zatíží ostatní zaměstnance přesčasovou prací, prací ve dnech pracovního klidu či omezením při čerpání řádné dovolené. Nejeden zaměstnavatel již v současné době poskytuje za první tři zameškané směny pracovní neschopnosti náhradu mzdy v podobě zaměstnaneckého benefitu. Oblíbené jsou sick-days (nemocné dny), možnost práce z domova či náhrada mzdy za první tři dny nemoci.
Novelou zákona o nemocenském pojištění se plánuje zvýšení peněžité pomoci v těhotenství a mateřství. Změna však ovlivní jen pojištěnce se středními a vyššími příjmy. Nemocenská dávka by byla adekvátní jejich výdělkům. Více v článku Vyšší mateřská i vyrovnávací příspěvek. Dotknou se změny i podnikatelů?
Změna sazeb na nemocenské pojištění
Navrhovaná právní úprava zvyšuje zátěž zaměstnavatelů na výplatě náhrady mzdy (platu) při dočasné pracovní neschopnosti, proto je jako určitá kompenzace sníženo pojistné placené zaměstnavatelem na nemocenské pojištění, a to o 0,2 procentního bodu z 2,3 % na 2, 1 %. Toto snížení však zaměstnavatelům nepokryje předpokládané zvýšené náklady spojené s vyplácením náhrady mzdy již od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti.
Jelikož je v dosavadní zákonné úpravě stejná procentní výše nemocenského
pojistného placeného zaměstnavatelem i osobou samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění, snížilo by se pojistné i v tomto případě.
Na základě přechodných ustanovení k novele zákona by byl zachován postup při poskytování náhrady mzdy u pracovních neschopností vzniklých před účinností novely zákona. Účinnost není navržena pevným datem. V případě schválení nastanou změny od prvního dne třetího kalendářního měsíce ode dne vyhlášení. Pravděpodobně od 1. července 2019. Otázkou je, jak hodlají zákonodárci vyřešit snížení sazby pojistného na nemocenské pojištění u osob samostatně výdělečně činných v průběhu zdaňovacího období.
ČLÁNKY DO MAILU